S dívkou nyní mluvila americká televize CNN. Z obavy o bezpečnost neuvádí její pravé jméno, ale píše o ní jako o Lee. Severokorejce se nakonec loni v září podařilo utéct i z čínské provincie Ťi-lin, kam ji převaděč zavedl.
V Číně žila v dvoulůžkovém pokoji s dalšími dvěma ženami. Po většinu dne musela plnit sexuální touhy internetových uživatelů, kteří jí na platformě dávali rozkazy, co má udělat.
"Chtěli po mně, abych dělala vyzývavé pózy, svlékla se nebo se sama sebe dotýkala. Musela jsem udělat vše, o co mě žádali. Snad tisíckrát jsem si řekla, že umřu. Nemohla jsem se ale ani zabít, protože náš šéf na nás nepřetržitě dohlížel," popsala pro CNN Lee.
Její strastiplný příběh měl ale šťastný konec, dnes žije v bezpečí v Jižní Koreji. Mnoho dívek ale trpí dál. Z KLDR totiž v drtivé většině případů prchají právě ženy, a nikoliv třeba vojáci pohraniční stráže.
Podle Jo Sanga Juna, který působí v jihokorejské neziskové organizaci Database Center for North Korean Human Rights, je pro Severokorejky snazší utéct. Na rozdíl od mužů nechodí tak pravidelně do práce, kde by si jejich nepřítomnosti hned všimli, a spíše se starají o domácnost. "Jsou zodpovědné za chod domácnosti, a tím pádem mohou uniknout bez povšimnutí," vysvětluje Jo.
Přísní rodiče
Přesný počet severokorejských uprchlíků je těžké získat. KLDR má více než 25 milionů obyvatel. Jižní Korea loni uvedla, že od roku 1998 přivítala v zemi více než 32 000 zběhů. Minulý rok šlo o 1137 lidí s tím, že 85 procent případů tvořily ženy.
Důvod k útěku je většinou stejný: touha dostat se z autoritativní země, kde vládne pevnou rukou severokorejský lídr Kim Čong-un. Lee konkrétně vadilo, že byla nejen pod drobnohledem státu, ale i své rodiny. Vyrostla v rodině nepříliš vysoce postaveného politika.
"Musela jsem být doma před západem slunce a rodiče mi ani nedovolili studovat medicínu," řekla pro CNN.
Jenže uprchnout z KLDR není vůbec snadné. Lidé musí nejdříve zaplatit převaděčům v přepočtu 11 až 22 tisíc korun. Aby se dostali do sousední Číny, často volí trasu přes řeku Tuman, která lemuje čínsko-korejskou hranici. Lee takto prchala ve skupině osmi dívek.
Když se zběhové dostanou na čínskou půdu, dalším cílem je město Tuman, které se nachází u hranic s KLDR. Je tak blízko, že je odsud dokonce vidět do Severní Koreje.
Údajně je možné uplatit i severokorejskou pohraniční stráž, která hlídkuje v demilitarizovaném pásmu. K tomu si ale Severokorejci musí připravit tučnou sumu, která v přepočtu činí více než 180 tisíc korun. Tuto částku uváděl před dvěma lety i americký deník The Financial Times na základě svědectví několika zběhů a převaděčů.
Zvýšená ostraha na hranicích
Jak Čína, tak KLDR navíc v posledních letech zpřísnily ostrahu na hranicích. V Severní Koreji se tak stalo po nástupu Kim Čong-una k moci v roce 2011. Mladý vůdce tehdy rozhodl, že na hranicích přibude elektrický plot i kamery. Cílem bylo zamezit špatnému mediálnímu obrazu KLDR, ke kterému zprávy o zbězích přispívaly. Nová opatření navíc poháněl i strach, kolik informací o režimu mohou běženci vyzradit.
"Hlídky byly posíleny také na čínské straně, protože se Peking obává, že by příliv uprchlíků mohl destabilizovat čínský režim," uvádí Tim Peters z jihokorejské nevládní organizace Helping Hands.
Řada zběhů pak z Číny pokračuje dál s cílem dostat se do Jižní Koreje. Pro mnoho Severokorejek ale cesta skončí dříve. V Číně se běžně stanou předmětem ilegálního obchodu s prostitucí nebo s nucenými sňatky, což je aktuální hlavně pro čínské vesnice. Jindy v Číně slouží jako nástroj ke kybersexu, stejně jako Lee.
Poukazuje na to i rozsáhlá zpráva londýnské neziskové organizace Korea Future Initiative. Věk obětí se nejčastěji pohybuje od 15 do 29 let. Do spárů nelegálního obchodu se dostane 70 až 80 procent žen, které utečou z KLDR. Jejich "cena" se různí podle věku a vzhledu. Obchodník může za jednu nabídnout 6000 juanů (přes 19 tisíc korun), ale také až 30 tisíc juanů.
Adaptace na normální život
Když má žena štěstí a v Číně její touha po svobodném životě neskončí, pokračuje v několikadenní cestě do jihozápadní provincie Jun-nan, která leží u hranic Barmy, Laosu a Vietnamu. Odsud většinou zamíří právě do Barmy nebo Laosu a dál přes Thajsko až do Jižní Koreje.
Tento typ trasy volila i Lee. Té se nakonec podařilo utéct z Číny s falešnými korejskými doklady díky jednomu zákazníkovi, který jí nabídl pomoc.
Ani v Jižní Koreji ale uprchlíci ještě nemají vyhráno. Tamní diplomaté je nejdříve podrobí detailnímu výslechu, aby se ujistili, že nejde o špiony nasazené KLDR. Úřady pak zběhy, kteří výslechem úspěšně projdou, pošlou na několik měsíců do adaptačního uprchlického centra Hanawon. Tam se Severokorejci učí, jak třeba používat metro, vybrat si hotovost z bankomatu nebo jak si nakoupit potraviny v obchodě.
