Buenos Aires (od naší spolupracovnice) - Když ministryně zahraničních věcí USA Hillary Clintonová v pondělí 1. března zahajovala svoje první diplomatické turné po Jižní Americe, dělo se tak v uruguayském Montevideu.
Latinská Amerika očekávala, že jí bude nový prezident USA věnovat více pozornosti a ministryně zahraničí tak jela do regionu sbírat politické body a částečně i žehlit nespokojené nálady.
Výběr zemí, do kterých Clintonová cestovala, dobře ilustroval bilaterální vztahy mezi administrativami. Nebyl tak ambiciózní a jednalo se pouze o americké spojence.
Ministryně zavítala vedle Uruguaje do Chile, Brazílie, Kostariky a Guatemaly. Že nepojede za radikálně levicovými režimy jako Ekvádor, Bolívie a Venezuela, se očekávalo. Překvapení však vzbudila snaha vyhnout se čtyřicetimilionové Argentině, druhé největší zemi Jižní Ameriky.
Tak tam jedem...
S argentinskou prezidentkou Cristinou Fernándezovou-Kirchnerovou měla původně absolvovat pouze desetiminutové setkání na inauguraci nového uruguayského prezidenta Josého Mujicy, který z výběru trochu vypadával, neboť jde o bývalého levicového partyzána.
Po argentinském tlaku však Clintonová svůj itinerář na poslední chvíli změnila a odletěla i přes řeku do Buenos Aires, kde s Fernándezovou, nakonec jednala dvě hodiny.
Podle některých se Clintonová nechtěla nechat zatáhnout - což se jí nakonec nepodařilo - do argentinsko-britského sporu o Falklandy, faktem však je, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou napjaté dlouhodobě a argentinská administrativa stojí v očích USA někde mezi radikální (Bolívie, Venezuela) a umírněnou (Chile, Brazílie) jihoamerickou levicí.
Ke zhoršení vztahů mezi Spojenými státy americkými a Argentinou došlo za prezidenta Néstora Kirchnera, který profiloval Argentinu jako ostřeji levicovou zemi a za své nejbližší spojence si vybíral radikálněji orientované režimy.
Situace se nezměnila ani v roce 2007, kdy ho ve funkci vystřídala jeho žena Cristina, a hlavním spojencem Argentiny zůstává Venezuela prezidenta Huga Cháveze.
Obama nechápe naše potřeby
Fernándezová již v minulosti několikrát slovně napadla Spojené státy americké po vzoru četných Chávezových protiamerických projevů. Staví se proti rozšiřovaní vlivu Washingtonu v Jižní Americe a odmítá jakoukoli závislost na Spojených státech.
„Barack Obama nechápe potřeby Latinské Ameriky", nebojí se Fernándezová říci zcela otevřeně.
V prosinci minulého roku například odmítla přijmout během jeho první oficiální návštěvy regionu Artura Velenzuelu. Člověka, jenž z titulu funkce náměstka ministryně zahraničí USA pro otázky západní hemisféry zodpovídá za americkou politiku vůči latinskoamerickým zemím.
Perónisté všude
Vyostřené vztahy mezi oběma státy ale nemají svoji tradici. Nesouvisí ani se změnou politické strany u moci, jak by se mohlo na první pohled zdát. V devadesátých letech vedl Argentinu Carlos Menem, který byl ze stejné politické strany (Strana spravedlnosti), jako je Kirchner.
Příslušnící této strany jsou lidově označováni za „perónisty", podle zakladatele strany Juana Peróna, to je však dnes takřka nic neříkající označení. K Perónovu odkazu se totiž hlásí všichni, kdo chtějí získat sympatie ekonomicky slabších vrstev obyvatelstva, kterých je v Argentině nemalý počet a bez jejichž podpory se žádný kandidát na prezidenta neobejde.
Uvnitř perónismu tak existují levicové i pravicové proudy.
Menem prováděl pravicovější politiku, prosazoval otevřenou tržní ekonomiku a navázal se Spojenými státy velmi přátelské vztahy. Během jeho úřadování se však dostala země do ekonomické krize, která skončila bankrotem na přelomu tisíciletí.
Bankrot pomohl Kirchnerovi
Menem v roce 1991 nastavil pevný devizový kurz: jedno argentinské peso za jeden americký dolar. Bohužel to mělo negativní dopady na argentinské hospodářství, protože domácí producenti nemohli konkurovat levně dováženým komoditám, tzn. že země dovážela několikrát více, než sama vyvezla.
V zemi současně rostl státní dluh. V roce 1999 se úřadu ujal Fernando de la Rúa, který krizi už nedokázal odvrátit, a v roce 2001 byl vyhlášen státní bankrot. V roce 2003 se konaly nové volby, ve kterých zvítězil Néstor Kirchner, příznivec většího státního zásahu do ekonomiky.
Nabízelo se z krize obvinit příliš liberální politiku Carlose Menema a připravit tak cestu k opětovnému znárodnění podniků a vytváření bariér dovozu a zahraničním investicím. Tento model převzala následně i Cristina Fernándezová.
Je to o lidech
Výrazná změna vnitrostátní i zahraniční politiky Argentiny, která nastala v roce 2003, je dána konkrétními vůdci země, nikoli jejich politickou příslušností. Otázkou tak zůstává, zda dokáže dvouhodinové setkání mezi Clintonovou a Fernándezovou pomoci ledy přemostit.
Ze zveřejněných fotografií by se mohlo zdát, že probíhalo ve velmi uvolněné atmosféře. Ženy také mají leccos společného. Obě byly senátorkami za distrikty obklopující největší města v zemi (New York a Buenos Aires) a obě se ucházely o prezidentské funkce a mají za manžely bývalé prezidenty.
