Washington - V akčních filmech jsou nezničitelní - pokud bojují na té správné straně. Zabíjejí ale stejně rychle a účinně i v reálném životě.
Přemýšlejí totiž naprosto chladnokrevně, přesněji - nepřemýšlejí vůbec, protože toho nejsou schopni a především se to od nich nežádá. A vůbec nic je nezastaví.
Řeč není o lidských zabijácích nasazovaných v nejexponovanějších místech planety, ale o jejich robotických protějšcích. V ozbrojených silách některých zemí se začínají objevovat čím dál častěji.
Je jich tolik a nesou s sebou tak nepředvídatelné důsledky, že organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW) se rozhodla začít bít na poplach. Obrátila se proto na jednotlivé vlády, aby vývoj robotických zbraní zastavily.
"Dát strojům moc na bitevním poli rozhodovat, kdo zemře a kdo bude žít, posouvá možnosti použití těchto technologií příliš daleko," říká ředitel divize HRW pro otázky zbraní Steve Goose. "Kontrola robotických zbraní je nezbytná, aby se minimalizovaly ztráty na lidských životech i zranění."
Roboti mají v prvé řadě zabránit ztrátám na lidském "materiálu", tedy na mužstvu, navyšují ale neúměrným způsobem to, čemu se v armádním žargonu říká "collateral damage". Tedy vedlejší ztráty, čímž jsou myšleni mrtví civilisté, kteří nebyli prvotním cílem daného útoku.
Nejznámějším příkladem jsou drony typu Predator, bezpilotní letouny, které Spojené státy na afghánsko-pákistánském pomezí využívají v bojích s islamisty napojenými na Al-Káidu. Jejich použití vzrostlo oproti létům vlády George Bushe přibližně desetkrát.
Dron operující z nízké výšky a vybavený raketami s plochou dráhou letu vzlétne proti pákistánskému Tálibánu přibližně každý čtvrtý den.
Roboti v armádách do 20 let
Drony ale stále ještě nepředstavují typického armádního robota. Ti se zato začínají objevovat ve výzbroji běloruských a korejských ozbrojených sil.
Bělorusové vyvinuli minirobota typu Adunok-M, vyzbrojeného samopalem a raketometem. Jižní Korea má zase SGR-1, robotického strážného vybaveného senzory s ultračerveným viděním, který má v noci vystopovat nepřátelské vojáky a v případě potřeby na ně začít střílet.
Izraelská armáda si zase pochvaluje pojízdného robota Guardium, jehož nasazuje na hranicích Gazy, aby hledal výbušniny a pátral po islamistech, kteří se snaží dostat na teritorium židovského státu.
Projekty na vývoj mnohem sofistikovanějších mechanických zabijáků, vybavených elektronickým mozkem, zahájily vedle USA také Německo, Rusko, Čína a Velká Británie.
Human Rights Watch proto navrhuje, aby byla uzavřena mezinárodní smlouva zakazující vývoj, výrobu a použití zbraní, které nejsou schopny rozlišit mezi ozbrojeným nepřítelem a civilistou ani nedokáží posoudit, zda intenzita odvetného útoku je adekvátní situaci na bojišti.
HWR požaduje i to, aby za akce armádních robotů nesli právní odpovědnost ti, kdo je vyvinuli, vyrobili a dali souhlas s jejich nasazením, tedy programátor, producent a vojenský velitel.
"Je nutné něco podniknout, než roboti překročí hranici mezi science-fiction a možností určitý projekt skutečně realizovat," zdůrazňuje Goose.
Experti na robotické zbraně tvrdí, že tato hranice je vzdálena dvacet let a možná ještě méně.
