Náklad s tímto hnojivem přivezla do Bejrútu v září 2013 nákladní loď patřící ruskému oligarchovi Igoru Grečuškinovi z ruského Chabarovsku, který žije na Kypru. Loď plula pod moldavskou vlajkou, posádku tvořilo osm ukrajinských námořníků a dva Rusové.
Nákladní lodě často plují pod vlajkou některých malých států, protože pak platí nižší daň, než kdyby bylo plavidlo registrováno v zemi majitele. Z mezinárodněprávního hlediska pak lodě spadají pod jurisdikci toho státu, pod jehož vlajkou plují.
Často využívají například Panamu, Libérii, Bahamy nebo Maltu, ačkoliv s těmito státy nemají nic společného.
Loď pojmenovaná Rhosus vyplula s nákladem dusičnanu amonného z gruzínského přístavu Batumi v Černém moři. Mířila do přístavu Beira v Mosambiku ve východní Africe, ale kvůli technickým problémům požádala o povolení zakotvit v Bejrútu.
Libanonské úřady ale povolení neudělily a po zakotvení loď zabavily, píše Rádio Svobodná Evropa. Majitel plavidla Grečuškin pak vyhlásil bankrot a zanechal Rhosus i jeho náklad svému osudu. Posádka loď opustila a zůstala "uvězněna" v Libanonu. Úřady námořníky odmítaly propustit s odůvodněním, že nezaplatili přístavní poplatky.
Pět námořníků včetně kapitána mohlo odletět až za rok. Dusičnan zůstal ještě několik měsíců na palubě, než ho Libanonci vyložili v přístavu. Od té doby zůstal uskladněný v hangáru číslo 12. Tam, kde v úterý 4. srpna explodoval.
Celní úřad několik let varoval
Tehdejší kapitán lodi Boris Prokošev řekl rozhlasové stanici, že Grečuškin posádce dluží desítky tisíc dolarů na nevyplacených mzdách. "Pokud vím, tak loď Rhosus se před dvěma, možná třemi lety v Libanonu potopila. Byla v ní malá díra, a když nebyla žádná posádka, která by se o ni postarala, tak to znamenalo konec. Byla to ale velmi stará loď," řekl kapitán.
First photos emerging from #Beirut Port's #Hangar12 with workers stacking what seems to be the salvaged Nitroprill Ammonium Nitrate which caused the #BeirutBlast pic.twitter.com/8176TH3CFY
— Riam Dalati (@Dalatrm) August 4, 2020
Skoro rok po uskladnění nebezpečného nákladu se tehdejší ředitel libanonského celního úřadu obrátil na soud a žádal o řešení vzniklé situace. V následujících třech letech svou žádost několikrát opakoval. Bez odezvy.
Celní úřad podle informací arabské televize al-Džazíra opakovaně upozorňoval na hrozící nebezpečí a navrhoval, aby se dusičnan amonný předal do rukou libanonské armády nebo se prodal.
Nezájem nebo neschopnost problém řešit ukazuje podle Hassana Ezzeddineho, libanonského novináře žijícího v Česku, míru korupce a chaosu, která v současnosti v Libanonu panuje.
