Riga (od našeho zpravodaje) - Vítr honí oblaka písku mezi vysokými borovicemi, pod kterými stojí budovy kasáren. Na největší lotyšské vojenské základně Adaži je vidět, že dlouho nepršelo. Po cestách v prachu, který zvíří každé projíždějící auto i obrněný transportér, chodí vojáci s různými nášivkami na rukávech.
V kasárnách bydlí a odpočívají, v domcích postavených z obytných buněk úřadují.
Adaži je domovem pro Kanaďany vedený posílený prapor Severoatlantické aliance, který spolu s podobnými jednotkami v Estonsku, Litvě a Polsku slouží jako základní odstrašení proti případné ruské hrozbě. Mezi zhruba 1500 vojáky z devíti zemí je i 55 českých vojáků z Hranic na Moravě, kteří tvoří posílenou minometnou četu.
Právě pestré složení jednotky na nejnižších úrovních je tím nejzajímavějším a zároveň nejsložitějším rysem praporu NATO, který spadá pod velení lotyšské mechanizované brigády.
Hlavním prvkem odstrašení je solidarita, a tedy nutnost spolupracovat, spolehnout se jeden na druhého. "Všichni jsou profesionálové, takže to funguje, i když o spolupráci na takto nízké taktické úrovni mnozí vojenští odborníci pochybovali. Klíčová věc je odstrašení nepřítele. A čím víc vlajek máme, tím lépe pro odstrašení," říká velitel brigády, plukovník Sandris Gaugers. Ukazuje přitom na stožáry na prostranství uprostřed kasáren. Nejnověji k nim přibyla černohorská s tím, jak Podgorica loni vstoupila do aliance.
Pro vzájemnou komunikaci v angličtině pomáhá prý i to, že pro Kanaďany z frankofonního Québecu je angličtina až druhým jazykem.
V pestrosti je síla
Také velitel české jednotky, nadporučík David Trnečka, vysvětluje, že si po zkušenostech z misí v Kosovu, Afghánistánu nebo Mali musel nejprve na vojáky z tolika zemí v jednotce zvyknout. Ti rotují po půl roce, přičemž vedoucí Kanada vysílá vojáků nejvíce.
Integraci pomohlo i to, že budoucí kanadský velitel pozval velitele ostatních jednotek asi měsíc před setkáním v Lotyšsku domů do Kanady. "Hlavní důvod byl, abychom se seznámili s jejich postupy a procedurami, které jsou trochu odlišné od postupů aliance. Ale byla tam i příležitost seznámit se navzájem," popsal Aktuálně.cz Trnečka.
Jeho jednotka zajišťuje se 120milimetrovými minomety přímou palebnou podporu právě Kanaďanům. V nových garážích základny, do níž Lotyšsko investovalo na patnáct milionů dolarů (v přepočtu 343 milionů korun), stojí ale české tatry hned vedle slovenských. A zástupcem velitele praporu je španělský major Jonas Sánchez Merino, jehož jednotka má hlavní stan hned naproti českému velitelství. Španělé jsou po Kanaďanech druhým nejpočetnějším kontingentem v Lotyšsku.
"Vysoký počet národů se může zdát jako slabý bod, ale je to naopak naše síla," říká Merino. "Všichni si mezi sebou vyměňujeme hodně zkušeností. Už jsme tu čtyři měsíce a dobře se znají nejen důstojníci, ale i obyčejní vojáci."
Lotyši spojence vítají
Lotyši jsou za vojenskou přítomnost vděčni. To zdůraznil v rozhovoru s Aktuálně.cz jak plukovník Gaugers, tak ministr zahraničí Edgars Rinkevičs. Dvoumilionová země s více než pětitisícovou profesionální armádou od loňska vydává na obranu dvě procenta svého HDP a buduje úplně nové armádní jednotky.
Nakupuje i novou výzbroj. Plukovníku Gaugersovi se například líbí české minomety s Tatrami Pram, neboť lotyšská armáda uvažuje, že je zavede i do své výzbroje.
Jednotka NATO z Adaži jezdí často cvičit s členy místní teritoriální obrany. "Spolupráce s místní armádou je pro mě největším překvapením. Oni se potřebují a chtějí hodně naučit, pořád se na něco ptají," řekl major Merino.
Nadporučík Trnečka zdůrazňuje, že se neustále pořádají ukázky pro místní obyvatele. "A není předváděcí akce, kde by česká jednotka se svojí technikou chyběla," řekl Trnečka.
Lotyši ho překvapili svým smyslem pro vlastenectví, který dávají najevo například tím, že mají neustále vyvěšené národní vlajky na domech či na autech. Lotyšsko, podobně jako Estonsko a Litva, mělo v historii špatnou zkušenost se sousedním Ruskem a dělá všechno pro to, aby si pojistilo svoji nezávislost. Náladu změnila ruská agrese vůči Ukrajině v roce 2014. Bezprostřední pocit ohrožení od té doby z baltských zemí zmizel, k čemuž přispěla právě přítomnost posílených praporů NATO.
Místní lidé spojence z aliance jednoznačně podporují. Ale plukovník Gaugers zdůrazňuje něco jiného, co se může stát do budoucna problémem ve vysílání českých vojáků do podobných misí. "Důležitější než podpora zdejších lidí je pro mě vědět, co na to říkají lidé ve státech, které sem vojáky vysílají. Vím, že to není levné," říká.
Češi jako Lotyši
Češi patří v přepočtu na počet obyvatel mezi největší přispěvatele na zajištění bezpečnosti baltských zemí. V Litvě jsou do letošního léta více než dvě stovky vojáků. Jednotka v Lotyšsku by se zase měla v budoucnu o něco zvětšit s tím, jak se jednotka z Litvy stáhne, protože do Estonska na základnu Amari přiletí na podzim na ochranu vzdušného prostoru Pobaltí české gripeny.
A pro české vojáky, zvyklé na tvrdé bojové mise v Afghánistánu nebo Mali, je to zásadně odlišná zkušenost. Bydlí v opravdových kasárnách, mohou v civilu i na vycházky mimo základnu, funguje tu infrastruktura. U kanadských, českých a dalších vojáků z Adaži je třeba populární návštěva hokejových zápasů KHL v Rize.
Zároveň ale intenzivně cvičí s místními a zahraničními kolegy, vojenský prostor Adaži je největší z baltských republik. "Lotyšská mentalita se zdá podobná té české - vypadají nešťastně a šetří úsměvy jen na první pohled," shrnuje nadporučík Trnečka.
