Druhá polovina semdesátých let minulého století. Potemnělý pokoj v luxusním hotelu kdesi v Mexiku. Na zemi se povalují hromady ubrousků, u stěn jsou úhledně srovnané skleněné lahve s různě zbarvenou močí. V křesle uprostřed místnosti sedí stín kdysi úspěšného muže. Měsíce nestříhané nehty, vousy a vlasy mu zahalují tvář. Přes metr devadesát vysoká kostra na sobě nese jen 45 kilogramů kůže, ochablých svalů a životem zdevastovaných orgánů. Zastřeným pohledem sleduje plátno, na kterém se dokola promítá jeden a ten samý film. Poslední dny výstředního milionáře se blíží. Jeho životní příběh je jen těžko uvěřitelný.
První kroky Howarda Robarda Hughese na tomto světě byly idylické. Narodil se do bohaté a vlivné rodiny. Jeho otec si patentoval speciální vrtací hlavici, která na počátku dvacátého století změnila způsob těžby ropy. Založil Hughes Tool Company a miliony se jen hrnuly. Jeho syn nezůstával pozadu a odmala se zajímal o vynálezy. Vlastnoručně si už ve dvanácti letech sestrojil motorizované kolo. Bezstarostné dospívání utnula smrt matky, o dva roky později skonal i jeho otec. V devatenácti letech Hughes převzal veškerý rodinný majetek.
Seriál Aktuálně.cz Velikáni nebes
Seriál Velikáni nebes, který na Aktuálně.cz vycházel každých čtrnáct dní, přináší pohled na zrod známých strojů a jejich trnité cesty od prvních náčrtů přes složitý vývoj až k prvním letům. Prostor dostaly i příběhy slavných pilotů, kteří před více než sto lety posouvali hranice letectví. Neopomeneme ani na první pohled obyčejné letouny, které si však ničím nezadají se svými slavnějšími sourozenci.
- Lindbergh při přeletu Atlantiku řešil každý gram. Bojoval s vidinami i sebou samým
- Rána, která změnila letectví. Hrdina osedlal raketu a uháněl rychleji než zvuk
- Postavil největší letoun dějin. Slavný milionář dožil jako troska mezi lahvemi s močí
- Nejslavnější pilotka historie předběhla dobu. Její tragická smrt je dodnes záhadou
- Nejlepší obranou je útěk. Nejrychlejší letoun jako ze sci-fi byl špionážním esem USA
- Neohrabaná kachna, která spadne. Blériot umlčel kritiky a přeletěl Lamanšský průliv
- "Panebože, co jsme to udělali?" Bombardér Enola Gay snesl zkázu na Hirošimu
- Nahatý prezident a zakrvácená první dáma. Air Force One je Bílým domem na nebi
- Jako zašlápnout mravence. Predator změnil pojetí války, USA jím zabíjely na dálku
- Obří bombardér děsil nacisty. Bezchybný příběh ikonického letounu má ale trhliny
- Pár sekund, které změnily letectví. Geniální nápady bratří Wrightů přetrvaly dodnes
- Velikán nebes, který na dovolenou vozí i vás. Skromný airbus je nenápadnou legendou
- Nadzvukové létání skončilo v plamenech. Přelomový Concorde zradila prasklá pneumatika
Peníze chytře investoval. Riskoval. Vrhl se na produkování filmů. Nezalekl se provotních neúspěchů a vytrval. V roce 1930 ze svých vlastních peněz zainvestoval natáčení epického snímku Pekelní andělé, který rovněž spolurežíroval (na snímek se můžete podívat zde). Nejdražší film své doby zachycoval adrenalinové souboje britských a německých leteckých es. Dokonce si vysloužil nominaci na prestižní Oscary pro nejlepší kameru. O dva roky později slavil Hughes coby producent úspěch se snímkem Zjizvená tvář od režisérské hvězdy Howarda Hawkse.
Propracoval se do nejvyšších společenských kruhů. V průběhu let se v jeho náruči vystřídaly takřka všechny slavné herečky té doby: Joan Crawfordová, Bette Davisová, Ava Gardnerová, Katharine Hepburnová i Janet Leighová. Vždy dokonale upravenému elegánovi to však nestačilo. Láska k inženýrství, perfekcionismus a chuť posouvat hranice Hughese přivedly do světa letectví.
V roce 1932 založil společnost Hughes Aircraft Company. Tak jako jeho otec chtěl být vizionářem. O tři roky později za kniplem svého stroje H-1 překonal letecký rychlostní rekord. Nad vlastním letištěm se proháněl rychlostí 566 kilometrů v hodině. Po něm už hon za nejvyšší rychlostí převzaly velké letecké společnosti. V roce 1937 s modifikovaným strojem rovněž zlomil transkontinentální rekord. Cestu z Los Angeles do Newarku zvládl za sedm hodin, dvacet osm minut a pětadvacet sekund. O pár měsíců později letecké představení završil nejrychlejším obletem planety. Na palubě stroje Lockheed 14 Super Electra, který představíme v dalším díle seriálu Velikáni nebes, to zvládl za 91 hodin.
Nehoda, která otřásla Beverly Hills
Hughes se stal v letectví pojmem, který neunikl pozornosti americké vlády. Dostal se k zakázce na vývoj a výrobu průzkumného stroje XF-11. Dodat měl sto kusů tohoto letounu. Tři roky vývoje však vedly pouze k vytvoření dvou prototypů. Testování jednoho z nich se stalo pro milionáře 7. července 1946 málem osudným. Stroj začal kvůli neplánovaně dlouhému letu a technickým problémům ztrácet výšku. Hughes za kniplem se rozhodl pro nouzové přistání na svém oblíbeném golfovém hřišti v Beverly Hills.
XF-11 však klesal příliš rychle, narazil do okolní zástavby a poničil tři domy. Letoun po dopadu vybuchl. Hughesovi se z něj podařilo vyplazit a probudil se o mnoho hodin později v nemocnici. Měl zlomenou klíční kost, několik žeber, propíchnutou plíci a řadu popálenin třetího stupně. Ze zranění se nakonec dostal, vypěstoval si však návyk na léky proti bolesti. Zhoršily se mu rovněž psychické problémy. Už v minulosti trpěl obsedantně kompulzivní poruchou a panickým strachem z bakterií. Po nehodě začaly nabývat obludných rozměrů.
Už před nehodou pracoval na dalším megalomanském projektu. V roce 1942 se spojenecká vojska potýkala s nebývalou úspěšností nacistických ponorek, které vytrvale potápěly jednu zásobovací loď nepřítele za druhou. Jeden z jejich provozovatelů, americký průmyslník Henry Kaiser, přišel s řešením: postavme obří letouny, které odvedou práci lodí. U zavedených výrobců nepochodil. Hughese však nakažlivý optimismus a vidina sestrojení největšího letounu historie nadchly.
Milionářská dvojice získala vládní kontrakt v hodnotě 18 milionů dolarů. Do dvou let měli dodat tři letadla. Ve smlouvě však byla řada specifických požadavků, které dokončení zakázky komplikovaly. Stroj musel být ze dřeva, většina oceláren a producentů kovů totiž byla plně vytížena válečným úsilím. Hughes proto vymyslel speciální techniku výroby dřevěných plátů, která zajišťovala pevnost a neméně důležitou přesnost jednotlivých dílů.
Senátní boje a nafouknuté balony
Naprojektovaný stroj s názvem Hughes H-4 Hercules měl rozpětí více než 97 metrů, délku takřka 57 metrů. Pohánět ho mělo osm motorů Pratt & Whitney R-4360. Směrovka dosahovala do výšky 24 metrů. Takto velký letoun vyžadoval mnoho nových postupů ve stavbě, klasické montážní náčiní nepostačovalo. Hughese například napadlo, že by mohl plány promítat na podlahu výrobní haly ve skutečné velikosti. Vymyslel rovněž primitivní podobu hydraulického systému, který ovládal obří směrová a výšková kormidla.
Některá řešení se z dnešního pohledu zdají spíše úsměvná. Hughes se obával, že takto rozměrný letoun, který byl od počátku navrhován jako hydroplán, by se mohl příliš nořit do vody. Velké plováky a část trupu proto inženýři naplnili stovkami nafouknutých balonů. Vývoj od počátku zaostával za termíny. Za každou cenu precizní milionář musel osobně schválit každý detail. Druhá světová válka skončila a americký Senát si kladl otázku, zda vůbec revoluční letoun potřebuje.
Hughes musel na zvláštním slyšení v létě 1947 politiky přesvědčovat, že stroj bude schopen letu a projekt není jeden velký podvod. Mediálně propírané handrkování z Hughese udělalo miláčka veřejnosti a od Senátu dostal zelenou. První pojížděcí zkoušky se blížily. Stroj však museli inženýři nejprve přesunout z výrobní haly do přístavu v Long Beach v Kalifornii. Kolona s rozloženým obrem se na nákladních automobilech sunula ulicemi rychlostí tří kilometrů za hodinu.
První ostré zkoušky Hughes pojal jako premiéru velkého filmu, s čímž měl ostatně velké zkušenosti. Pozval známé osobnosti, vlivné novináře a fotografy. Druhého listopadu 1947 usedl do letounu, spolu s posádkou a několika vybranými zástupci médií. V plánu byly pouze motorové zkoušky a pojíždění po hladině. První test dopadl dobře. Při druhém Hughes, který letoun pilotoval, testoval vyšší rychlost. Stroj opět nezklamal.
Obr na nebi a stín slavného letce
Jeden z novinářů na palubě se Hughese zeptal, zda náhodou neplánuje vzlétnout. "Tak to rozhodně ne," odvětil Hughes. Novinář ho požádal, zda by ho tedy nevysadil, aby mohl odevzdat svůj článek. Milionář mu rád vyhověl. V letounu tak zůstal ze sdělovacích prostředků jen James McNamara, který reportáž přenášel do rádia.
"Tady je James McNamara, jsem na palubě obřího letounu Howarda Hughese. Howarde, můžete nám popsat, co se teď děje," sdělil posluchačům. "Právě teď se pohybujeme velmi pomalu po hladině. Hezky po větru. Pak se otočíme a před námi bude takřka pět kilometrů volné vodní hladiny. Vyzkoušíme tímhle směrem pohyb ve vysoké rychlosti," odvětil Hughes. Dodal, že let opravdu nechystá. "Na palubě je spousta věcí, které nejprve musíme zkontrolovat," vysvětlil.
Pak však palubním technikům nařídil, aby nastavili klapky na patnáct stupňů. Většina posádky věděla, že je to nastavení pro vzlet. Hughes pomalu sunul všech osm plynových pák na maximum. McNamara do rádia hlásil zrychlování. Voda mlátila do plováků a trupu letounu stále hlasitěji. Zničehonic hluk ustal a byly slyšet pouze motory. Hughes H-4 Hercules se vznesl nad hladinu. Tisíce přihlížejících propukly v jásot.
Stroj uletěl ve výšce 21 metrů asi 1,6 kilometru. Hughes posléze ubral plyn a s okřídleným obrem jemně dosedl na hladinu. McNamara se ho o pár minut později zeptal: "Howarde, plánoval jste něco takového?" Odpovědí mu bylo: "Prostě jsem rád, když mohu lidi překvapit." Ve filmových příbězích by letoun i Hughese čekala zářná budoucnost, realita však byla mnohem smutnější. Pro Hughes H-4 Hercules to byl jediný let. Největší letoun historie nyní odpočívá v Evergreen Aviation Museum v americkém Oregonu.
Z Hughese se postupem let stala troska. S pomocí asistentů stále řídil své výdělečné imperium. Mezi lidmi se objevoval jen zřídka. Na dlouhé týdny se zavíral do hotelových pokojů a vlastních rezidencí, kde v přítmí sledoval filmy. Téměř nejedl a i přes strach z bakterií zanedbával hygienu. Moč skladoval v lahvích.
Howard Hughes zemřel 5. dubna 1976. Shodou okolností skonal na palubě soukromého letadla při přeletu z Mexika do Houstonu. Jeho totožnost musela policie kvůli zanedbanému zevnějšku potvrdit pomocí otisků prstů. Následná pitva ukázala, že sedmdesátiletý Hughes skonal na selhání ledvin. V krvi měl rovněž extrémně vysokou dávku léků proti bolesti. Po celém těle proleženiny. Jeden z leteckých velikánů je pohřben vedle svých rodičů na hřbitově Glenwood v Houstonu.
