Obří bombardér děsil nacisty. Bezchybný příběh ikonického letounu má ale trhliny

Oldřich Mánert Oldřich Mánert
17. 9. 2023 11:00
Propaganda má mnohé podoby. Za druhé světové války jí na americké straně propůjčil kovovou tvář bombardér Boeing B-17F Flying Fortress s přezdívkou Memphis Belle. Postrach nacistů za sebou sice měl velké úspěchy, válečná mašinerie si však příběh letounu zidealizovala. Cíl byl jednoduchý, vytáhnout z Američanů peníze za válečné dluhopisy. Deník Aktuálně.cz přináší desátý díl seriálu Velikáni nebes.

Střely z německého kanonu Flak proměnily nebe nad okupovanou Francií v takřka neprostupný val. Je 23. ledna 1943 a letka spojeneckých bombardérů se pomalu sune vzduchem. Jejím cílem je německá základna ponorek ve městě Lorient. V čele, za řevu čtveřice motorů, letí Boeing B-17F Flying Fortress. Na přídi má vyveden nápis Memphis Belle, Memphiská kráska, jeden z nejikoničtějších válečných letounů historie.

Cíl už je na dohled. Kapitán Robert K. Morgan se musí probít protiletadlovou palbou a odrážet nálety stíhaček Focke Wulf Fw-190. Vypuštěním bomb a přesným zásahem pozemního cíle vše teprve začíná. "Letěli jsme v malé formaci čtyř bombardérů, takže se na nás Němci zaměřili. Na dvaadvacet minut nám udělali ze života peklo," popsal později Morgan.

Seriál Aktuálně.cz Velikáni nebes
Autor fotografie: Shutterstock.com, Wikipedia (neznámý autor, volné dílo), Wikipedia (Underwood & Underwood, volné dílo), Aktuálně.cz

Seriál Aktuálně.cz Velikáni nebes

Seriál Velikáni nebes, který na Aktuálně.cz vycházel každých čtrnáct dní, přináší pohled na zrod známých strojů a jejich trnité cesty od prvních náčrtů přes složitý vývoj až k prvním letům. Prostor dostaly i příběhy slavných pilotů, kteří před více než sto lety posouvali hranice letectví. Neopomeneme ani na první pohled obyčejné letouny, které si však ničím nezadají se svými slavnějšími sourozenci.

V jeden moment se německý stíhací letoun hnal proti přídi Memphis Belle. Kapitán věděl, co by měl podle manuálu udělat. "Taktikou běžně bylo prudké klesání, já jsem to ale udělat nemohl, protože pod námi byly další bombardéry. Tak jsem berany přitáhl k sobě. Střely, které měly směřovat na naši příď, místo toho zasáhly ocasní část," vzpomíná Morgan. Nějakou dobu netušil, jak velké škody jeho letoun utrpěl. Myslel si, že vyvázl bez úhony.

Zadní střelec John Quinlan po několika sekundách do vysílačky zahlásil: "Kapitáne, schytali jsme to. Celý ocas je pryč." Pak bylo ticho. Morgan vyčkával. "Šéfe, pořád hoříme. Teď upadl další kus," ozval se po chvíli Quinlan. Nekonečné mlčení přerušil o něco klidnějším hlasem. "Šéfe, už nehoříme," vychrlil ze sebe. "Pro moje uši to byla rajská hudba," vyprávěl Morgan.

Když se situace uklidnila, řízení nechal na kopilotovi a šel se podívat na rozsah škod. "Vypadalo to, že jsme přišli o velkou část zádi letounu," popsal. Vrátil se do kokpitu. Před ním byly dvě hodiny nervy drásající cesty. "Doletíme?" ptal se sám sebe. "Nebylo to nic lehkého, obzvlášť přistání. Výškové kormidlo bylo poničené. Nějak se nám podařilo dosednout," popsal Morgan. O mnoho let později jeden ze členů posádky popsal, že všichni na palubě vždy měli absolutní důvěru ve svého šéfa. "Za kniplem byl zatraceně dobrý. Vždycky nás dostal domů." Aura takřka mytického letounu byla na světě.

Na strach nemáme čas

Kapitán svůj nový okřídlený domov poprvé spatřil v říjnu 1942 ve městě Bangor v americkém státě Maine. Stroj B-17F-10-BO měl brzy dostat mnohem poetičtější označení. Morgan si v té době začal románek s jistou Margaret Polkovou z Memphisu. Když desetičlenná posádka hlasovala o jménu letounu, každý pochopitelně přišel se svou verzí. Morganovi se však jednoho kolegu podařilo přesvědčit, aby hlasoval s ním. Dva hlasy pro Memphis Belle bohatě stačily. Nápis i obrázek svůdné a spoře oděné dívky na příď letounu namaloval desátník Tony Starcer. Obrázek si se svolením vypůjčil od George Pettyho, který ho původně vytvořil pro magazín Esquire.

Morgan letoun při prvním letu dopravil do Memphisu, kde ho předvedl mimo jiné i své přítelkyni. Poté i s posádkou směřoval za oceán, na britské základně Bassingbourn se stroj stal součástí 91. bombardovací perutě. Na první ostrou misi Memphis Belle vyrazila 7. listopadu 1942. Během prvních tří měsíců služby Němci poslali k zemi 80 procent celé perutě. Morgan se svým strojem však stále odolával.

Na otázku, zda nebyli on a jeho muži z ostrých akcí vyděšeni k smrti, odpovídal: "Neoznačil bych to za strach. Máte jisté obavy. Člověk ale má pořád plné ruce práce. Všech deset lidí na palubě nemá čas příliš přemýšlet. Na strach není prostor. Pokud bych měl co nejjednodušeji říci, jak jsme tím peklem nad Evropou mohli projít, byla by to týmová práce. Na té to všechno stálo."

Jeho letoun se účastnil řady riskantních misí a z každé si odnesl velké šrámy. Němcům se ho však nikdy nepodařilo sestřelit. Memphis Belle v průběhu války absolvovala výměnu velké části křídel, opakované opravy trupu i stovky menších servisních zásahů. Mimo službu však byla pouhých pět dní. Během 25 úspěšných letů sestřelila nejméně osm německých stíhaček a poničila desítky dalších. Posádka svrhla na nepřítele 60 tun bomb, které ničily základny i strategické objekty ve Francii, Německu a Belgii. Její přesnosti se nevyhnuly sklady zbraní, nádraží, továrny na výrobu letadel ani vojenské základny.

Žádná z operací nebyla podle Morgana standardní a jednoduchá. Po pětadvacáté misi se jeho letoun rozloučil s bojišti v Evropě a vrátil se s mediální pompou do Ameriky, kde ho čekala velká tour. Cílem bylo vzbudit nadšení a přemluvit veřejnost k nákupu válečných dluhopisů. Na palubě posádka měla i fenku jménem Stuka, kterou si kopilot Jim Verinis pořídil před odletem z Velké Británie. Třicet zastávek po celé zemi bylo tečkou za aktivní službou letounu.

B-17 Memphis Belle během tour po Spojených státech. Snímek z letiště Patterson Field.
B-17 Memphis Belle během tour po Spojených státech. Snímek z letiště Patterson Field. | Foto: United States Air Force / Public Domain

Stroj pak dlouhé roky strádal. Až v roce 1986 začala jeho renovace. O rok později se vrátil do Memphisu. Při opravách trupu technici postupně odstranili poničený nátěr, pod ním objevili tisíce ručně psaných vzkazů, které na něj během pouti po Americe napsali fanoušci letectví. Od roku 2018 je letoun k vidění v Národním muzeu Letectva Spojených států amerických v Daytonu v Ohiu.

Trhliny v bezchybném příběhu

Příběh Memphis Belle se několikrát podíval i do kin. Ještě během války přímo na palubě tohoto stroje natáčel William Wyler, který se později zapsal do dějin kinematografie filmy jako Ben Hur či Prázdniny v Římě. "Natáčel s námi během pěti misí. Většinou zůstával na zádi letounu, záběry na přídi by totiž byly k ničemu," popisuje Morgan vznik lehce propagandistického snímku (celý dokument je k vidění zde). V roce 1990 vznikl hraný film Memphis Belle, který však do příběhu přimíchal i osudy jiných strojů.

Memphiská kráska (1990): Trailer na film | Video: Warner Bros.

Paradoxní je, že aura, která slavný letoun obklopuje už desítky let, je z velké části postavena na chatrných základech. Memphis Belle si uznání vydobyla mimo jiné tím, že jako údajně první bombardér absolvovala úspěšně 25 misí. Toto prvenství ve skutečnosti patří stroji B-24 Liberator s přezdívkou Hot Stuff, kterému se to podařilo o něco dříve. Při návratu do Ameriky, kde ho měla čekat velká sláva, se však zřítil.

Kráska rovněž nebyla ani prvním bombardérem B-17, který odlétal bez úhony takový počet misí, před ní to zvládl letoun jménem Hells Angels z 303. bombardovací skupiny. Název si vypůjčil ze stejnojmenného snímku Howarda Hughese. Memphis Belle i přesto svou slávou všechny ostatní zastínila. Jak se s trochou ironie říká: "Pravda nesmí stát dobrému příběhu v cestě." Nejen Američané toto pravidlo během druhé světové války hojně využívali.

Boeing B-17 Flying Fortress
Autor fotografie: United States Air Force / Public Domain

Boeing B-17 Flying Fortress

Posádka: 10 lidí
Délka: 22,78 m
Rozpětí: 31,93 m
Nosná plocha: 131,92 m²
Pohonná jednotka: 4× hvězdicový motor Wright R-1820-97 "Cyclone", každý o výkonu 895 kW
Dolet: maximální dolet až 6 000 km; běžný dolet cca 3 000 km se standardní zásobou paliva a nákladem pum
Výzbroj: 13 × pohyblivý kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm, až 2 000 kg pum v interní pumovnici při standardních misích.

 

Právě se děje

Další zprávy