V potemnělé místnosti svítí několik monitorů. Odehrává se na nich podívaná, která si na první pohled nezadá s videohrou. Na leteckých záběrech se pomalu sunou malé šmouhy. Lidé, automobily. Nezáleží na tom, zda je to Afghánistán, Irák či některá z afrických zemí.
Obraz překrývá velký zaměřovací kříž. Dění sleduje s joystickem v ruce jeden z operátorů americké armády. Když dostane pokyn, střílí. Tisíce kilometrů daleko o pár sekund později umírají lidé. Běžný pracovní den těch, kdo ovládají bezpilotní letouny RQ-1 Predator.
Dopad na jejich psychiku je nedozírný. "Zašlápli jste někdy mravence a nikdy jste si na to už nevzpomněli? Přesně tak musíme přemýšlet o našich cílech. Jsou to jen černé tečky na monitoru. Postupem času začnete být mistry v této psychologické gymnastice. Ulehčí vám to spaní. Zaslouží si to, vybrali si, na jaké straně budou stát. Musíte zabít část svého svědomí, abyste tohle mohli dělat každý den. Ignorujete hlasy, které vám říkají, že to, co jste udělali, není správné," svěřil se jeden z operátorů bezpilotních letounů britskému serveru The Guardian.
Následky psychicky náročné práce a mnohdy pochybné likvidace cílů však pro americkou armádu vždy byly jen malou kaňkou na službě dokonalého okřídleného stroje. RQ-1 Predator byl unikátem už při svém vzniku.
Jeho kořeny najdeme v malém projektu Izraelce Abrahama Karema. V roce 1983 vyrobil v takřka garážových podmínkách malý bezpilotní výzvědný stroj Albatross pro agenturu amerického ministerstva obrany, která je zodpovědná za vývoj vojenských technologií. O pět let později koncept rozvinul, výsledkem byl letoun GNAT 750. Karemovu firmu krátce nato koupila společnost General Atomics.
Americká CIA stroje GNAT 750 poprvé nasadila během války v Bosně a Hercegovině. Až na pár technických problémů se v ostrém provozu osvědčily a postupným vylepšováním vznikl bezpilotní letoun RQ-1 Predator. S rozpětím křídel takřka patnáct metrů a maximální vzletovou hmotností 1020 kilogramů se dokázal vyšplhat až do výšky přes sedm kilometrů. Ve vzduchu vydržel v průzkumném módu 24 hodin, osazen výzbrojí asi 14 hodin.
Seriál Aktuálně.cz Velikáni nebes
Seriál Velikáni nebes, který na Aktuálně.cz vycházel každých čtrnáct dní, přináší pohled na zrod známých strojů a jejich trnité cesty od prvních náčrtů přes složitý vývoj až k prvním letům. Prostor dostaly i příběhy slavných pilotů, kteří před více než sto lety posouvali hranice letectví. Neopomeneme ani na první pohled obyčejné letouny, které si však ničím nezadají se svými slavnějšími sourozenci.
- Lindbergh při přeletu Atlantiku řešil každý gram. Bojoval s vidinami i sebou samým
- Rána, která změnila letectví. Hrdina osedlal raketu a uháněl rychleji než zvuk
- Postavil největší letoun dějin. Slavný milionář dožil jako troska mezi lahvemi s močí
- Nejslavnější pilotka historie předběhla dobu. Její tragická smrt je dodnes záhadou
- Nejlepší obranou je útěk. Nejrychlejší letoun jako ze sci-fi byl špionážním esem USA
- Neohrabaná kachna, která spadne. Blériot umlčel kritiky a přeletěl Lamanšský průliv
- "Panebože, co jsme to udělali?" Bombardér Enola Gay snesl zkázu na Hirošimu
- Nahatý prezident a zakrvácená první dáma. Air Force One je Bílým domem na nebi
- Jako zašlápnout mravence. Predator změnil pojetí války, USA jím zabíjely na dálku
- Obří bombardér děsil nacisty. Bezchybný příběh ikonického letounu má ale trhliny
- Pár sekund, které změnily letectví. Geniální nápady bratří Wrightů přetrvaly dodnes
- Velikán nebes, který na dovolenou vozí i vás. Skromný airbus je nenápadnou legendou
- Nadzvukové létání skončilo v plamenech. Přelomový Concorde zradila prasklá pneumatika
Zprvu letoun řídili speciálně vycvičení operátoři přímo z letiště, odkud stroj startoval. S vývojem technologií v následujících letech bylo možné ovládání v podstatě odkudkoli na světě. Běžně tak bezpilotní letoun plachtící nad Afghánistánem řídili operátoři ze základny v americké Nevadě.
Morálka šla stranou
Dron lze rozložit na šest menších částí, které se přepravují ve speciálních kontejnerech na palubě armádních letounů C-130 Hercules. Predator zprvu zastával výhradně výzvědnou funkci, v roce 2000 se však se sílícím vlivem al-Káidy a jejího vůdce Usámy bin Ládina americká armáda rozhodla letoun vyzbrojit. V podvěsu pod křídly mohl nést dvě střely AGM-114 Hellfire či AIM-92 Stinger.
Na bin Ládina měly bezpilotní letouny spadeno ještě před teroristickými útoky z 11. září 2001, kdy startovaly ze sousedního Uzbekistánu, a to navzdory tehdejším etickým otázkám, zda lze stroj využít k likvidaci jednotlivce. Po 11. září šly veškeré otázky morálky stranou.
Během americké invaze do Afghánistánu bezpilotní letouny provedly stovky úspěšných misí, v mnoha případech byla cílem likvidace teroristů, o život však přicházeli i civilisté. U Afghánistánu se Američané nezastavili. RQ-1 Predator byl nasazen rovněž v Iráku, Pákistánu, Libyi, Somálsku či Sýrii.
Výroba bezpilotních strojů RQ-1 Predator, které změnily zaběhlé představy o vedení války, skončila v roce 2011, celkem se jich na nebe dostalo 268. Ze služby americké armády byly definitivně vyřazeny 9. března 2018. Nahradily je modernější verze MQ-9 Reaper.
Počítání mrtvých
Samostatnou kapitolou historie těchto bezpilotních letounů jsou jejich operátoři. Práce mnohé z nich zničila. Michael Haas je jedním z nich.
Úkolem operátorů byla výzvědná činnost, monitoring a rovněž eliminace cílů. O zabíjení se však hovořilo spíše v metaforách. "Mluvili jsme třeba o 'posekání trávníku, než se příliš rozroste'," vzpomíná Haas. Když se na kamerách bezpilotního letounu objevily děti, říkalo se jim "malí teroristé".
Haas v 15. průzkumné jednotce sloužil mezi lety 2005 a 2011, jeho mise se týkaly Afghánistánu. Na starosti měl veškeré senzory, kamery a navádění raket na cíl. Nalétáno měl asi pět tisíc hodin, přímo se zúčastnil minimálně dvou misí, při kterých musel střílet na lidi.
Jedna z nich se odehrála v lednu 2011 v provincii Hilmand. V kameře sledoval přestřelku mezi ozbrojenci a americkými vojáky. V tomto případě nebylo o čem přemýšlet. Cíle byly jasné, stejně tak jejich likvidace. Nikdy se nedozvěděl, kolik lidí kvůli němu zemřelo. Při ukončení služby ale prý dostal složku, ve které číslo bylo. "Nikdy jsem ji neotevřel," tvrdí Haas.
Brandon Bryant sloužil coby operátor ve stejných letech jako Haas. Při pěti útocích přímo zabil nejméně 13 lidí. Poprvé pomocí kamer na dronu naváděl letoun F-16, který zacílil na skupinku ozbrojenců. "Když jsem je viděl, z jejich pohybu bylo jasné, že nejde o trénované vojáky. Byli vyděšení, gestikulovali," vzpomíná. Po akci si s kolegy ze základny gratulovali.
Při jiné akci Bryant několik hodin sledoval pětici mužů, kteří cestovali na velbloudech z Pákistánu do Afghánistánu. Podle dostupných informací měli mít u sebe výbušniny, které plánovali použít proti americkým vojákům.
Bryant ze základny nedaleko Las Vegas trpělivě monitoroval jejich pohyb. Nebyl si jistý, muži na sobě neměli žádné zbraně. Nechal je dojít až do cíle, kde si v malém domku hodlali odpočinout. V noci na ně poslal rakety.
Nenásledovaly žádné další exploze, teorie o přepravovaných výbušninách tak zřejmě byla nepřesná. "Čekali jsme, až složí hlavu ke spánku. Pak jsme je zabili. Byla to zbabělá vražda, nic víc," popisuje teď. V roce 2011 byl se všemi poctami uvolněn ze služby. Udělal však chybu a do své složky se na rozdíl od Haase podíval. Podle armádních statistik přímo i nepřímo přispěl ke smrti 1626 lidí.
Nejen jeho případ ukazuje, že posttraumatická stresová porucha se nevyhýbá ani operátorům dronů. Podle mnoha studií je jejich četnost obdobná jako u vojáků nasazených přímo na místě konfliktů. Mnozí hledají útěchu v alkoholu nebo drogách. Desítky takto postižených vojáků se pokusily o sebevraždu.
