Ráno 6. srpna 1945. Takřka deset kilometrů nad japonským městem Hirošima se sune obří bombardér Boeing B-29 Superfortress. Na levém boku pod kokpitem má obyčejnými písmeny vyveden nápis Enola Gay. Z nákladu, který má na palubě, jde strach. Little Boy, chlapeček, uranová jaderná puma, která se zanedlouho snese dolů na nic netušící obyvatele. Záblesk, který následoval po detonaci, zhypnotizoval všech dvanáct členů posádky. Jeden z nich si do deníku zapsal: "Panebože, co jsme to udělali?"
Symbolů dvojitého jaderného útoku Spojených států na Japonsko je mnoho. Zdevastovaná města Hirošima a Nagasaki, Atomový dóm, otec atomové bomby Robert Oppenheimer. Do výčtu se řadí i bombardér Boeing B-29 Superfortress. Od počátku byl koncipován jako stroj, který změní průběh války. Měl letět dále a výše. Chlubil se větší nosností i cestovní rychlostí než podobné letouny té doby. Přetlakovaný interiér umožnil posádce fungovat bez speciálních kombinéz.
Seriál Aktuálně.cz Velikáni nebes
Seriál Velikáni nebes, který na Aktuálně.cz vycházel každých čtrnáct dní, přináší pohled na zrod známých strojů a jejich trnité cesty od prvních náčrtů přes složitý vývoj až k prvním letům. Prostor dostaly i příběhy slavných pilotů, kteří před více než sto lety posouvali hranice letectví. Neopomeneme ani na první pohled obyčejné letouny, které si však ničím nezadají se svými slavnějšími sourozenci.
- Lindbergh při přeletu Atlantiku řešil každý gram. Bojoval s vidinami i sebou samým
- Rána, která změnila letectví. Hrdina osedlal raketu a uháněl rychleji než zvuk
- Postavil největší letoun dějin. Slavný milionář dožil jako troska mezi lahvemi s močí
- Nejslavnější pilotka historie předběhla dobu. Její tragická smrt je dodnes záhadou
- Nejlepší obranou je útěk. Nejrychlejší letoun jako ze sci-fi byl špionážním esem USA
- Neohrabaná kachna, která spadne. Blériot umlčel kritiky a přeletěl Lamanšský průliv
- "Panebože, co jsme to udělali?" Bombardér Enola Gay snesl zkázu na Hirošimu
- Nahatý prezident a zakrvácená první dáma. Air Force One je Bílým domem na nebi
- Jako zašlápnout mravence. Predator změnil pojetí války, USA jím zabíjely na dálku
- Obří bombardér děsil nacisty. Bezchybný příběh ikonického letounu má ale trhliny
- Pár sekund, které změnily letectví. Geniální nápady bratří Wrightů přetrvaly dodnes
- Velikán nebes, který na dovolenou vozí i vás. Skromný airbus je nenápadnou legendou
- Nadzvukové létání skončilo v plamenech. Přelomový Concorde zradila prasklá pneumatika
Do války proti Japonsku B-29 vstoupila v červnu 1944. Letouny startovaly ze základen v Indii a Číně, od listopadu téhož roku ze základny na souostroví Mariany. Postupem měsíců se létající pevnost začala specializovat na noční nálety. Japonská města se třásla pod přívalem bomb. Desátého března 1945 za čtyřiadvacet hodin asi tři sta bombardérů srovnalo se zemí čtvrtinu Tokia, podle některých odhadů zemřelo až sto tisíc lidí. Ztráty však utrpěla i americká armáda, při ostrém nasazení i tréninkových misích přišla o více než 500 bombardérů B-29.
Finální akt, ve kterém měl letoun sehrát jednu z hlavních rolí, se blížil. Vývoj jaderné bomby byl v plném proudu a americké letectvo začalo hledat ideální stroj, který by smrtonosné zařízení dokázal svrhnout na cíl. Vznikla speciální letka B-29 upravených pro přepravu a shoz jaderných zařízení. Jejím velitelem se stal plukovník Paul W. Tibbets, válečný veterán, který se proslavil coby pilot bombardéru B-17 na evropských bojištích druhé světové války.
Produkce upravených strojů začala v první polovině roku 1945, Tibbets si přímo ve výrobní hale v Nebrasce vybral letoun, který později pilotoval. Bombardér B-29-45-MO se sériovým číslem 44-86292 14. června dorazil na tréninkové letiště v Utahu. Dvanáctičlenná posádka v čele s Tibbetsem se se strojem seznámila, 6. července na jeho palubě dorazila na ostrov Tinian. Jeden ze tří nejvýznamnějších ostrovů Severních Marian byl ideálním místem, odkud startovaly americké letouny na Japonsko.
Šestnáctého července proběhl v Novém Mexiku historicky první test jaderné bomby. O pár dní později už měli piloti k dispozici plán mise, jejímž cílem byla japonská Hirošima. Pátého srpna Tibbets nařídil, aby na bok jeho letounu technici namalovali nápis Enola Gay. Bombardér pojmenoval po své matce.
Bublající masa a město v plamenech
Tibbets s jedenáctičlennou posádkou odstartoval následující den brzy ráno. Ve 2:45 se stroj Enola Gay odlepil od letiště a čekala ho 2400 kilometrů dlouhá cesta nad Japonsko. Na palubě jaderná bomba Little Boy. Expert na výbušniny William S. Parsons ji aktivoval, třicet minut před shozem kontrolor elektronických obvodů bomby Morris R. Jeppson provedl finální přípravy.
Letoun se přiblížil k Hirošimě. Bombometčík Tom Ferebee zamířil. V 9:15 bomba opustila letoun. Po 43 sekundách detonovala ve výšce 609 metrů na zemí. Výbuch, tlaková vlna a plameny zabily okamžitě asi 70 tisíc lidí, podle některých odhadů v letech následujících zemřelo na zdravotní problémy spojené s ozářením až 200 tisíc lidí. Osmdesát procent budov ve městě zcela zmizelo.
Zadní střelec George R. "Bob" Caron byl prvním členem posádky, který mohl zkázu sledovat. "Byl to úžasný výhled. Do rádia jsem popisoval stoupající oblak. Byl bílý na okrajích a měl ohnivé rudé jádro. Jak jsme se vzdalovali, viděl jsem město pod námi. Pokrývala ho jakási bublající masa. Viděl jsem oheň šířící se městem. Tibbets pak obrátil letoun, následně se mohli dívat všichni ostatní," popsal Caron sekundy po výbuchu.
Kopilot Robert Lewis si do deníku zapsal: "I kdybych žil sto let, těch pár minut z hlavy nikdy nevymažu. Všichni na palubě zůstali jako zmrazení. Čekali jsme něco hrozného, ale stejně nás to překvapilo." Bombardér se po více než dvanácti hodinách letu vrátil na základnu Tinian. Stovky lidí posádce aplaudovaly. Na místě byli i novináři. Tibbets hned po vystoupení z letounu obdržel čestný Kříž za vynikající službu.
Žádné výčitky
O desítky let později se ikonický letoun stal opět centrem kontroverzí. Americký Smithsonův institut část trupu vystavil u příležitosti padesátiletého výročí bombardování Hirošimy. Kritikům však vadilo, že expozice se příliš zaměřuje na civilní oběti na japonské straně a málo akcentuje motivy ke svržení bomby a její roli v ukončení války.
Proti vystavení stroje protestovali i někteří návštěvníci. Na trup házeli popel a lili červenou barvu. Osmnáctého května 1998 byla výstava ukončena. Kvůli celostátnímu poprasku musel pozici opustit i tehdejší ředitel prestižního institutu. Dnes je zcela restaurovaný letoun vystaven v Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii. Nenajdeme u něj žádné zasazení do historického kontextu, pouze technické informace o Boeingu B-29 Superfortress.
Posádka Enola Gay měla na využití jaderných zbraní vždy velmi pragmatický pohled. Navigátor Theodore "Dutch" Van Kirk v jednom z rozhovorů uvedl: "Upřímně věřím, že z dlouhodobého hlediska svržení atomové bomby zachránilo mnoho životů. Zároveň se ale každý den modlím za to, aby už nikdo v budoucnu nemusel být svědkem toho, co jsme tam viděli my."
Radiolokační důstojník Jacob Beser byl jediným člověkem, který na vlastní oči pozoroval výbuchy v Hirošimě i Nagasaki. Svou funkci totiž vykonával jak na stroji Enola Gay, tak bombardéru Bockscar, který útočil na jižněji položené japonské město. "Necítím žádné výčitky. Přijde mi směšné, že bych měl něco takového cítit. Když si vzpomenu na to, jaká zvěrstva Japonci udělali v Pearl Harboru," říkával Beser.
Russell E. Gackenbach, který byl členem posádky jednoho z doprovodných letounů Enola Gay, se v roce 2011 vydal do Hirošimy k památníku událostí z 6. srpna 1945. Ani to však jeho pohled nezměnilo. "Ani po těch letech nelituji toho, co jsme udělali. Každá válka je peklo. Japonci válku začali, bylo na nás, abychom ji ukončili," prohlásil.
