Raymond Orteig se vždy považoval za fanouška letectví. Americký podnikatel s francouzskými kořeny mohl sledovat jeho prudký rozvoj takřka v přímém přenosu. Podsaditého muže s řídnoucími vlasy a o to hustším knírem, který vlastnil newyorské luxusní hotely Brevoort a Lafayette, fascinovali blázni na okřídlených strojích. Když v roce 1919 rodáci z britských ostrovů John Alcock a Arthur Whitten jako první v historii překonali bez mezipřistání Atlantik, Orteigovi se zrodil v hlavě plán.
Vypsal odměnu 25 tisíc dolarů pro toho, kdo zvládne let mezi New Yorkem a Paříží. Alcock a Whitten totiž zvolili co nejkratší trasu mezi irským Clifdenem a kanadským Newfoundlandem.
Orteig oznámil, že odměna bude k mání po dobu pěti let. K jeho překvapení se ale nikdo nepřihlásil, a tak termín prodloužil. Jako by slavný let čekal na jednoho z největších velikánů letecké historie, štíhlého dlouhána Charlese Lindbergha.
Seriál Aktuálně.cz Velikáni nebes
Seriál Velikáni nebes, který na Aktuálně.cz vycházel každých čtrnáct dní, přináší pohled na zrod známých strojů a jejich trnité cesty od prvních náčrtů přes složitý vývoj až k prvním letům. Prostor dostaly i příběhy slavných pilotů, kteří před více než sto lety posouvali hranice letectví. Neopomeneme ani na první pohled obyčejné letouny, které si však ničím nezadají se svými slavnějšími sourozenci.
- Lindbergh při přeletu Atlantiku řešil každý gram. Bojoval s vidinami i sebou samým
- Rána, která změnila letectví. Hrdina osedlal raketu a uháněl rychleji než zvuk
- Postavil největší letoun dějin. Slavný milionář dožil jako troska mezi lahvemi s močí
- Nejslavnější pilotka historie předběhla dobu. Její tragická smrt je dodnes záhadou
- Nejlepší obranou je útěk. Nejrychlejší letoun jako ze sci-fi byl špionážním esem USA
- Neohrabaná kachna, která spadne. Blériot umlčel kritiky a přeletěl Lamanšský průliv
- "Panebože, co jsme to udělali?" Bombardér Enola Gay snesl zkázu na Hirošimu
- Nahatý prezident a zakrvácená první dáma. Air Force One je Bílým domem na nebi
- Jako zašlápnout mravence. Predator změnil pojetí války, USA jím zabíjely na dálku
- Obří bombardér děsil nacisty. Bezchybný příběh ikonického letounu má ale trhliny
- Pár sekund, které změnily letectví. Geniální nápady bratří Wrightů přetrvaly dodnes
- Velikán nebes, který na dovolenou vozí i vás. Skromný airbus je nenápadnou legendou
- Nadzvukové létání skončilo v plamenech. Přelomový Concorde zradila prasklá pneumatika
Ten hltal vše spojené s letectvím už od dětství. Nemohl se odtrhnout od příběhu o francouzském pilotovi René Fonckovi, který během první světové války sestřelil 75 německých strojů. Fonck se shodou okolností v roce 1926 pokusil o přelet Atlantiku, jeho stroj z dílny Igora Sikorského však skončil v plamenech hned při startu. Francouz jen zázrakem přežil.
Lindbergh nebyl mimo obor příliš známý. Živil se nejprve jako letecký akrobat, později se stal členem letky americké pošty. Rostlo v něm sebevědomí a sen o letu mezi New Yorkem a Paříží dostával jasnější obrysy. "Proč bych to neměl zvládnout? Mám čtyři roky praxe a dva tisíce hodin ve vzduchu. Akrobatické kejkle jsem dělal nad půlkou Ameriky. Proč bych neměl být ten pravý pro takový let?" vzpomínal později ve své autobiografii.
Jako člen leteckého klubu v St. Louis měl velkého podporovatele v jeho řediteli Harrym Knightovi. Lindbergh mu dokonce dával soukromé lekce létání. Bylo logické, že ambiciózní mladík si při shánění peněz na odvážnou cestu nad oceánem vzpomněl právě na něj. Patnáct tisíc dolarů nakonec získal i za podpory šéfa městské obchodní komory Harolda Bixbyho.
Dlouhá cesta k vysněnému stroji
S penězi v kapse a s bezmeznou důvěrou svých mecenášů Lindbergh začal hledat stroj, který by nejnáročnější let té doby zvládl. Trendem byla stavba vícemotorových letounů, které měly v případě poruchy zajistit bezpečnost. Lindbergh však chtěl jít jinou cestou. "Nejsem si jistý, zda se budu cítit bezpečněji se třemi motory. Přece jen tři motory znamenají trojnásobnou šanci na možnou poruchu," zapsal si do poznámek.
Volba padla na jediný motor a Lindbergh se rozhodl, že poletí sám. Většina výrobců letadel ho odmítala. Společnost Columbia Aircraft Corporation zprvu souhlasila - za 15 tisíc dolarů měla dodat letoun bez motoru. Začala si však klást další podmínky včetně volby posádky. Lindbergh věděl, že tudy cesta nepovede.
V únoru 1927 měl mladík konečně štěstí. Zástupci firmy Ryan Airlines Corporation se sídlem v San Diegu nabídli, že mu za šest tisíc dolarů postaví letoun na přání. Zbytek peněz padl na pořízení motoru.
Při prohlídce výrobních hal ale Lindbergh ztrácel optimismus. V polorozpadlém stavení, které ještě nedávno sloužilo jako továrna na rybí konzervy, se nesl nesnesitelný zápach. Vše pokrýval prach.
Nadšení vedení společnosti však letce přesvědčilo. Lindbergh se navíc strachoval, že by ho mohl v honbě za rekordním letem někdo předběhnout, a proto se s hlavním designérem Donaldem Hallem dohodl, že stroj dokončí za dva měsíce.
Aeroplán s nyní ikonickým jménem Spirit of St. Louis kvůli úspoře času vycházel z již existujícího poštovního letounu Ryan M-2. Dodatečné palivové nádrže byly samozřejmostí. Unikátní bylo umístění hlavní nádrže, která se přesunula před pilota. Běžně se nacházela za sedadlem, Lindbergh se však obával, aby v případě nehody neskončil uvězněný mezi nádrží a motorem.
Umístění s sebou neslo i problémy: pilot před sebe neviděl. Lindberghovi to však nevadilo. "Během normálního letu toho přede mnou není moc k vidění. Potřebuji jen okénka na stranách, nic víc," vzpomínal na vývoj. K dispozici měl i speciální periskop, kterým před letoun v případě nutnosti a složitějšího manévrování mohl koukat.
V duchu minimalismu
Snižování hmotnosti stroje se stalo obsesí. Na palubě nemělo zůstat nic nadbytečného. Lindbergh bez milosti vyhodil vysílačku, padák i veškeré nepotřebné osvětlení. Místo regulérní sedačky celý let pilotoval v lehoučké ratanové židli. Navrhl si i speciální odlehčené boty a z mapy si vystříhal jen svou trasu. Sponzoři po něm rovněž chtěli, aby na historický let vzal různé suvenýry, které měl odevzdat v Paříži. Odpovědí jim bylo rezolutní "ne".
Na sklonku dubna 1927 byl stroj hotový, absolvoval několik testovacích letů. Bez paliva se vešel pod tisíc kilogramů, plně natankovaný měl 2381 kilogramů. Osm metrů na délku, takřka tři metry na výšku, s rozpětím 14 metrů.
Motor Wright J-5C "Whirlwind" byl navržen na devět tisíc hodin provozu, cestovní rychlost se měla podle propočtů pohybovat okolo 190 kilometrů za hodinu (zde je originální technický list letounu z roku 1927).
Linbergh byl připraven na přelet ze San Diega do New Yorku, když se k němu donesla zpráva, že Francouzi Charles Nungesser a Francois Coli zahájili vlastní let přes Atlantik. Vypadalo to, že Lindberghův sen je u konce. Odvážné Francouze však naposled spatřili při startu a pak už o nich nikdo neslyšel.
Lindbergh 10. května usedl za knipl a se svým strojem zamířil s krátkou zastávkou v St. Louis do New Yorku.
Únava po pár hodinách letu
Dvacátého května 1927 se New York probudil do deštivého rána. Lindbergh toho moc nenaspal. Na rozbláceném letišti Roosevelt Field technici plnili Spirit of St. Louis palivem. Tisíce lidí přihlížely, jak pilot trpělivě obchází svůj stroj. Poté usedl do kokpitu a zavřel za sebou dveře.
Letoun se za řevu motoru dal do pohybu. Divoce poskakoval po ploše, na chvíli se vznesl. Pak se koly zase dotkl země. Lindbergh jemně přitáhl knipl a dostal ho do vzduchu. Ze startu existují i původní záběry.
V sedm hodin a padesát dva minut ráno se vydal na cestu. Příští zastávka: letiště Le Bourget u Paříže (zde je k vidění schéma trasy).
Lindberg držel letoun nejprve velmi nízko. Když měl za sebou první hodiny letu, zachvátila ho únava. Probdělá noc se začala ozývat. Sestoupal těsně nad hladinu oceánu. "Doufal jsem, že mě to udrží ostražitého," vyprávěl později. Kolem poledne měl za sebou 500 kilometrů cesty. Na horizontu viděl Nové Skotsko v Kanadě. Podle záznamů byl pouhé tři stupně od plánovaného kurzu. Vystoupal nad nízkou oblačnost.
"Pořád jsem usínal. Říkal jsem si, jak to můžu zvládnout, když je teprve poledne prvního dne." Jednadvacátého května se na titulní straně deníku The New York Times objevila krátká zpráva: "Kapitán Lindbergh v osm hodin a patnáct minut večer včerejšího dne za jásotu stovek lidí proletěl velmi nízko nad městem St. John's a směřoval k Irsku."
Za Lindberghem pomalu mizelo pobřeží Kanady a jeho stroj pohltila tma. Na nebi se objevily hvězdy. Spirit of St. Louis vystoupala do třech kilometrů. Před Lindberghem se formovaly bouřkové mraky. Zkušený pilot vystrčil ruku z okénka a ucítil jemné kapky. Všiml si, že na trupu a křídlech se začíná objevovat námraza. Stroj proto otočil, bouřkovou formaci obletěl a vrátil se zpátky do kurzu.
Po osmnácti hodinách letu byl v polovině trasy. "Cítil jsem se zničeně," vzpomínal. Úsvit Lindbergha zastihl před třetí hodinou ráno. "Probouzel jsem se vždy po několika sekundách nebo i minutách, to už nikdy nezjistím." Trápily ho halucinace.
Slavnostní okruh v Paříži
V 7:50 měl za sebou den cesty. Počasí se umoudřilo a Lindbergh začal cítit, že se zapíše do historie. Únava byla pryč. Během dopoledne pod sebou uviděl první drobné tečky na hladině. Rybářské lodě. Bylo mu jasné, že se blíží k pevnině.
Krátce po poledni spatřil zemi. Rychle se podíval do mapy. "Jižní cíp Irska," zašeptal. Nad Dingle Bay zjistil, že má dvouapůlhodinový náskok oproti plánovanému času.
Z anglického Plymouthu přicházely zprávy, že Spirit of St. Louis se prohnala po nebi. Krátce před západem slunce už byl Lindbergh nad Francií. O pár desítek minut později slavnostně obkroužil Eiffelovu věž a mířil do cíle.
Letiště Le Bourget však neměl označené na mapě. Věděl jen, že se nachází severovýchodně od Paříže. Přistávací plochu však nemohl minout. Jak později informovaly francouzské deníky, fanoušci letectví, kteří chtěli vidět přistání, způsobili "největší dopravní zácpu v dějinách Paříže". Kolona aut pilota navedla k letišti.
Letoun v nízkém průletu pozdravil přihlížející. Následoval pečlivý okruh a přiblížení na přistání. V 22:10 místního času 21. května 1927 Lindbergh dosedl a stal se prvním člověkem, který sólově přeletěl Atlantik na trase mezi New Yorkem a Paříží. Překonal 5793 kilometrů za 33,5 hodiny. Přivítalo ho na 150 tisíc lidí. Vytáhli ho z kokpitu a nadšeně ho na ramenou nosili po letišti. Sběratelé začali z letounu odřezávat kusy opláštění na památku.
Z Lindbergha se stala celebrita. Do USA se vrátil i s letounem na palubě lodi USS Memphis. Americký prezident Calvin Coolidge ho vyznamenal Záslužným leteckým křížem. Následujících deset měsíců Lindbergh cestoval po Severní i Jižní Americe.
Po roce a dvou dnech od dokončení stroje se Spirit of St. Louis vydala na poslední let. Lindbergh s ní přeletěl ze St. Louis na letiště Bolling Field ve Washingtonu, D.C. a stroj následně věnoval Smithsonovu institutu. Od roku 1976 visí v atriu Národního muzea letectví a kosmonautiky. Hned vedle dalšího ikonického stroje Bell X-1.
