Uznávaný vědec se tématem zabývá na stránkách francouzského listu Le Monde.
"Hnojením" proti slunečnímu záření
Bard připomíná hypotézy, se kterými vědci už nějaký čas pracují a z nichž jsou uskutečnitelné povzbuzení fotosyntézy v oceánech jejich "pohnojením" částicemi železa nebo rozptýlení síry ve stratosféře s cílem vytvořit tam aerosoly, které budou odrážet část slunečního záření.
Možné účinky této druhé metody bylo možné zkoumat po velkých výbuších sopek El Chichón a zvláště pak filipínské Pinatubo v letech 1982 a 1991. Sopky vyvrhly do ovzduší kysličník siřičitý a následně vytvořené aerosoly snížily na dva roky teploty na Zemi o půl stupně.
Složité domino
V severní Evropě se ale paradoxně teploty zvýšily. V Rudém moři se zase rozmohly řasy, které zadusily korály.
"Jde o velmi složité domino a odhadnout jeho vedlejší účinky si vyžádá ještě velkou práci vědců různých oborů," říká Bard.
Podobně je podle něj těžké předvídat důsledky rozptýlení částic železa v oceánech s cílem povzbudit tamní vegetaci, která by ve zvýšené míře odčerpávala uhlík a tak snižovala koncentraci plynů odpovědných za skleníkový efekt.
Není totiž jasné, zda by uhlík v odumřelé organické hmotě klesl natrvalo na dno oceánů, nebo zda by se nevrátil do atmosféry. Druhé riziko je, že by se mohl vytvářet v oceánech a následně unikat do ovzduší oxid dusíku, který působí skleníkový efekt ještě silněji než oxid uhlíku.
Bard uvádí, že téma umělého ovlivňování klimatu bylo dlouho tabu. Vědci se totiž obávali, že když s těmito nápady vyjdou na veřejnost, navodí to falešnou myšlenku, že je možné vypouštět do ovzduší uhlík dál a bez omezení.
Někteří klimatologové se ale domnívají, že už nadešel čas začít na těchto možnostech pracovat s cílem vyhodnotit rizika.
"Tyto metody ale musejí být jen úplně poslední možnost a nelze je považovat za zázračné řešení," upozorňuje francouzský vědec.
