Místa, kde odborníci vejce sbírali, nevybrali náhodně. Zaměřili se především na okolí skládek nebo sběru elektroodpadu, kde je vyšší pravděpodobnost znečištěného prostředí. Celkem zkoumali 127 vzorků z desítek zemí - v některých analyzovali vejce na různých místech.
Jak řekla deníku Aktuálně.cz Karolína Brabcová z neziskové organizace Arnika, která výzkum iniciovala, odpady a zacházení s nimi jsou třetí velkou krizí, s níž se lidstvo v souvislosti s životním prostředím potýká. Dalšími dvěma jsou klimatické změny a ztráta biodiverzity, tedy rozmanitosti.
Ze špatně zpracovaného odpadu se do okolí uvolňují nebezpečné látky. V praxi to může znamenat například jeho spalování na otevřeném ohni, skládkování nebo i pálení ve spalovnách.
Arnika se při testování zaměřila na perzistentní organické látky (POP), které se vážou na tuky a mohou být zodpovědné za srdeční potíže, hormonální poruchy nebo reprodukční problémy. Patří mezi ně i dioxiny, karcinogenní látky.
Z tohoto důvodu byla vybrána pro testování právě vejce. Mají vysoký obsah tuku, a jelikož většina vzorků pocházela od slepic z volných chovů, výsledky ukazují případné znečištění půdy.
Výsledky studie pod vedením Jindřicha Petrlíka, který se dlouhodobě zaměřuje mimo jiné na zmíněné dioxiny, byly v odborném časopise Emerging Contaminants zveřejněny letos v květnu. Ukázalo se, že 88 procent vzorků překročilo limity Evropské unie na přítomnost dioxinů. Čtrnáct procent vzorků limity překonalo dokonce až desetkrát.
Vůbec nejhorší výsledky měl vzorek ze západoafrické Ghany, kde byla kontaminace až 264krát vyšší, než by povolovaly evropské limity. Petrlík uvádí, že jde o nejvyšší kontaminaci, která kdy byla zjištěna. "Pokud malé dítě v této lokalitě sní jedno jediné vejce, vyčerpá tím tolerovatelnou dávku dioxinů na pět let," upozornil německý nezávislý odborník Roland Weber.
Znečištění našli vědci ale i v Česku. "Vzorky vajec z Libiše v sousedství Spolany Neratovice skončily na čtyřicáté příčce nejvyšší hodnoty dioxinů," píše se ve zprávě. Na podobné úrovni byly vzorky z obce Pitárna, kde v blízkosti stojí závod na recyklaci PVC z kabelů.
Regulaci nebezpečných látek upravuje Stockholmská úmluva z roku 2001. Podepsalo ji 184 států světa. Nastavené limity však byly podle zástupců z Arniky příliš benevolentní. Jako příklad dávají Evropskou unii, která sice limity má, ale vztahují se jen na území EU. Nezahrnují tak znečištění, které evropský elektroodpad způsobí v afrických či asijských zemích, kam bývá vyvážen.
Bojovat proti znečištění proto musí i sama Afrika. Změny ale přicházejí pomalu. Na červnové konferenci o nebezpečných odpadech se zúčastněné africké státy například dohodly na tom, že cílová země bude muset dát souhlas s tím, že na její území bude dovezen elektroodpad. Limity na perzistentní organické látky ale zůstaly i přesto vysoké.
Tyto látky se ve světě vyskytují i na místech, kde nikdy produkované ani používané nebyly, informuje také Evropská komise. Vítr a voda je pomáhají dostat přes hranice, daleko od jejich zdroje. V největším ohrožení jsou podle komise původní komunity v arktické oblasti. V Evropě jsou také látky ve velkých koncentracích v Pobaltí a v alpských regionech.
A jaké je řešení? Autoři zmíněné studie zmiňují zastavení výroby PVC, které při spalování nebezpečné látky uvolňuje. Další možností je používání alternativ ke spalování odpadu - tedy nespalovací technologie či recyklace. Jejich nevýhodou ale je, že na různý typ odpadu existují odlišné technologie. Nic univerzálního, jako jsou spalovny, zatím není.
Evropská komise také navrhuje omezení výroby produktů, kvůli nimž vznikají toxické látky, nebo lepší kontrolu a zacházení s odpady a skládkami. Stockholmská úmluva dodává, že by mělo dojít k takovému odstranění odpadů, aby POP vůbec nevznikaly.
