V lednu roku 1959 se vydalo devět studentů a jeden veterán z války na výpravu k hoře Otorten na ruském Uralu. Expedice nazvaná podle jejího vedoucího, 23letého Igora Alexejeviče Ďatlova, všechno pečlivě zaznamenávala na fotoaparáty a do deníků. Detaily z cesty dodal i Jurij Jefimovič Judin, který však výpravu opustil dříve kvůli zdravotním obtížím. Se svými kolegy se ale už nikdy neshledal. 

Když se výprava neozývala, vydala se ji hledat pátrací skupina. Ta našla stan zasypaný sněhem a rozříznutý zevnitř, stopy ve sněhu od nohou obléknutých jen do ponožek a následně i těla členů expedice. Někteří z nich byli pouze ve spodním prádle, další měli zvláštní zranění - polámaná žebra, roztříštěné lebky, chybějící jazyk. Podle pitvy žádné z těchto zranění nezpůsobilo smrt. 

Snímek nalezeného stanu. | Foto: Dyatlov Foundation / www.dyatlovpass.com

Mezi lidmi proto začaly kolovat různé teorie o tom, co mohlo smrt členů výpravy způsobit: útok Yettiho, uprchlíků z gulagu či místního kmene, únos mimozemšťany nebo test sovětských raket. Konečnou oficiální teorii představila loni ruská prokuratura - výpravu prý zabila lavina a špatná viditelnost.

"Nikdo z příbuzných obětí nevěřil, že šlo o lavinu," cituje však vědecký časopis Nature novinářku Lucy Ashovou, která se případem zabývá. Úřady podle ní neposkytly vysvětlení ke svému tvrzení. Například jak mohla na místě vzniknout lavina? Proč po ní nezůstaly stopy a jak to souvisí se zraněními obětí? Alespoň částečnou odpověď nyní přinesli švýcarští vědci.

Vypracovali detailní analýzu, při které si vzali na pomoc americký animovaný film Ledové království z roku 2013. Ten vědce Johana Gaumea, který se věnuje studiu a simulaci lavin, zaujal svým kvalitním zobrazením pohybu sněhu. Práce hollywoodských animátorů podle něj byla tak dobrá, že se letěl osobně podívat do jejich filmových studií, aby zjistil, jak pohybu docílili.

Simulace, které animátoři použili na výrobu pohádky, poté Gaume předělal na simulaci pohybu laviny a vlivu masy sněhu na lidské tělo, popisuje magazín National Geographic.

Aby byly výsledky co nejpřesnější, použil ještě jeden neobvyklý zdroj informací - experiment americké automobilky General Motors ze 70. let, kdy na stovce mrtvol zkoušeli, jaké dopady na lidské tělo může mít srážka automobilů. Zatímco tehdy vznikla pravidla pro používání bezpečnostních pásů v autech, nyní Gaumeův tým mohl potvrdit, že i malá lavina, která podle analýzy mohla na Uralu vzniknout, dokázala způsobit spícím lidem nalezená poranění. Přesto by na ně ihned nezemřeli. 

Co se stalo po sesuvu laviny, se vědci jen dohadují. Zasypaní členové expedice pravděpodobně rozřízli stan, aby se z něj dostali ven, a utíkali směrem k více než kilometr vzdálenému lesu. Protože je lavina překvapila uprostřed noci, byli oblečeni nalehko - i jejich boty zůstaly u vstupu do stanu.

Kolorovaná fotografie členů výpravy. | Foto: Dyatlov Foundation / www.dyatlovpass.com

"Je to příběh odvahy a přátelství," říká Alexander Puzrin, který je spoluautorem studie. 

Těla členů výpravy byla nalezena na různých místech a čas jejich úmrtí se také o několik hodin lišil. Všichni podle tehdejší pitvy zemřeli na podchlazení.

Podle Gaumea ale ani po analýze, kterou vypracoval jeho tým, nejsou s touto teorií všichni spokojení. "Lidé nechtějí, aby to byla lavina," myslí si Gaume. "To je příliš 'normální'," dodává.

"Lidé si rádi vymýšlejí nepravděpodobné scénáře o smrti v divočině, protože nikdy nebudeme vědět na sto procent, co přesně se stalo," doplňuje ho i profesionální horolezec Freddie Wilkinson.