Velrybí písně vědci nahráli na podzim roku 2015 na různých místech Tichého oceánu, kde se kvůli potravě nebo za účelem páření soustřeďuje větší množství kytovců. Nahrávky mezi sebou porovnávali a hledali nějakou spojitost.
Jednotlivé písně rozdělili do menších sekvencí a z nich určili ty, které se dají přirovnat k tónům, a také ty, jež se opakují. Určili tak tři hlavní typy velrybích písní, z nichž každá odpovídá jiné oblasti výskytu zvířete. Výsledky studie ve středu zveřejnil vědecký magazín Royal Society Open Science.
"Podle toho, co velryby zpívají, můžeme určit, odkud pocházejí," popsala časopisu New Scientist spoluautorka studie Ellen Garlandová ze skotské Univerzity v St. Andrews.
První typ písní zpívali keporkaci pocházející z centrální části Tichého oceánu, kde se nachází například Cookovy ostrovy a Francouzská Polynésie. Druhý typ je zase běžný pro velryby ze západu Tichého oceánu a třetí se ozývá z vod na východě Austrálie. Vědci tato zjištění navíc potvrdili pomocí genetických testů a fotografií zvířat.
Místo, kde se setkávají velryby
Když vědci analyzovali velrybí zvuky, přišli ještě na jedno zajímavé zjištění. U Kermadekových ostrovů, které jsou asi tisíc kilometrů vzdálené od břehů Nového Zélandu, našli největší počet zpívajících plejtváků. "Nečekali jsme, že tu uslyšíme tolik velrybích písní," cituje web novozélandské Aucklandské univerzity Rochelle Constantinovou, která se na studii podílela.
Tým expertů tu nahrál tolik písní jako ve všech ostatních zkoumaných lokacích dohromady.
Excited to announce the publication of our paper on #humpback whale song across the South Pacific & #Kermadec Islands in Royal Society Open Science. https://t.co/GUyzRJxYOi @EllenGarland4 @_lrendell @_SMRU_ @mikenoad @ceal_uq @ClaireGarrigue @UMREntropie @jennyallen13 @MMEG_UoA pic.twitter.com/3l40Emxpd5
— Clare Owen (@ClareNOwen) September 4, 2019
Všechny velryby u těchto neobydlených ostrovů navíc nezpívaly stejnou píseň, ale řada z nich měla odlišné melodie. To podle vědců naznačuje, že se zde setkávají kytovci z různých koutů oceánu.
"Doteď jsme nevěděli, kde se velryby z různých částí Tichého oceánu potkávají a kde sdílejí informace. Kermadekovy ostrovy jsou pro plejtváky dlouhoploutvé speciálním místem," vysvětluje Constantinová.
Vznik nových písní
Informace, které plejtváci sdílejí, se zřejmě projevují v jejich písních. Ty totiž nezůstávají po celý život keporkaků stejné, ale mění se. Vědci se nyní domnívají, že za změnou stojí právě "schůzky" velryb, které si při setkání vypůjčí část cizí písně a následně ji začlení do svého repertoáru.
"Náš výzkum odhaluje, že migrační vzorce chování plejtváků se zapisují do jejich písní," potvrdila britskému serveru iNews Garlandová.
Žádná z písní, které vědci na Kermadekových ostrovech zaznamenali, se však neshodovala s písněmi velryb pobývajících na západě Austrálie. Málo kytovců tu také pocházelo z oblastí kolem Francouzské Polynésie a z východní části Austrálie. Garlandová se proto domnívá, že existuje víc míst, kde se velryby setkávají.
