Bukurešť – Marii bylo pouhých devět let, když ji její otec poslal "pracovat" do ulic druhého největšího města Rumunska, Kluže.
Ve věku, kdy by si měla především hrát, byla místo toho sexuálně zneužívána a znásilňována vesměs postaršími muži. Její příběh popisuje agentura Reuters.
Trvalo to celé tři roky, teprve pak ji policie z ulice odvedla a přiměla, aby svědčila proti svým rodičům, kteří následně dostali devítileté tresty vězení. Za podíl na obchodu s dětmi.
Ačkoliv dlouhé roky nechodila do školy, Marii se podařilo vše dohnat a nedávno maturovala na střední škole. Jizvy na duši však má dodnes.
Tři roky poté, co našla domov v centru pro oběti obchodu s lidmi, začala mít noční můry.
"Probouzela se a plakala," říká Iana Mateiová, ředitelka organizace Reaching Out Romania, která vede celkem tři centra pro oběti dětské prostituce. "Konečně jsme mohli začít hovořit o všech potlačených vzpomínkách, o sexuálním zneužívání."
Podle údajů, které nashromáždila její agentura, poslali v roce 2014 více než dvě třetiny nezletilých dívek živících se prostitucí vydělávat na ulici jejich nejbližší příbuzní nebo pěstouni.
"Rodiče si půjčují peníze od lichvářů, a když nedokážou platit své dluhy, dají jim k dispozici své děti," řekla Mateiová Nadaci Thomson Reuters. "Děti vědí, že když se pokusí utéct, lichváři zabijí jejich matku. Takže když je na ulici zastaví policie, tvrdí, že jejich doprovod je někdo z příbuzenstva."
Znásilňování v sirotčinci
Podle expertů dopravují obchodníci s bílým masem do velkých evropských měst stovky rumunských dětí, kde jsou zločineckými gangy nuceny žebrat a krást nebo nabízet sexuální služby.
V letech 2013 a 2014 označil Interpol Rumunsko za jednu ze zemí, odkud pochází největší počet nezletilých obětí obchodu s lidmi.
Každým rokem je zaznamenáno přibližně sedm set nových případů dívek a chlapců, kteří padnou do rukou těchto gangů. Skutečné číslo však může být ještě mnohem vyšší, protože mnohé z obětí se bojí vypovídat.
Podle místních sociálních pracovníků se sice řadu dětí povede ze spárů kriminálních živlů "vyrvat", nedostane se jim však náležité péče a často končí v sirotčincích, kde jsou znovu vystaveny nebezpečí pohlavního zneužívání. Jiné se vracejí ke svým rodinám, které je kdysi poslaly na ulici.
"Měli jsme tady čtyři případy dívek, jež byly v sirotčincích znásilněny. A když jedna z nich celou věc nahlásila vychovatelce, dostalo se jí odpovědi, že se s tím nic nedá dělat, protože by jí nikdo neuvěřil," říká Monica Boseffová, ředitelka nadace Open Door, která spravuje jediné krizové centrum pro oběti obchodu s dětmi v zemi.
Pracovníci charity tvrdí, že na ulici jsou často prodávány přímo děti ze sirotčinců. V operacích zločineckých gangů hrají podle nich klíčovou roli státní zaměstnanci.
Některé děti proto ze sirotčinců raději samy utečou, aby pak znovu skončily na ulici.
Ty, které ve státních zařízeních zůstávají, nemají k dispozici ani náležitou péči, ani odborné poradenství nezbytné k překonání prožitých traumat. Podle kritiků současného systému jsou často přidělovány do skupin dětí se zcela jinými potřebami.
Rumunské úřady přitom uznávají, že sociální péče v zemi vykazuje značné nedostatky.
"Systém sociální péče v Rumunsku se potýká s jedním hlavním problémem," říká George Adrian Petrescu, ředitel agentury pro boj s dětskou prostitucí. "Vzhledem k omezeným finančním prostředkům se nám nedostává odborníků, kteří se specializují na tuto oblast."
"Rozbité hračky"
V Rumunsku, zemi s dvaceti miliony obyvatel, mají nezletilé oběti obchodu s lidmi k dispozici jen půl tuctu záchytných středisek, spravovaných a financovaných charitativními organizacemi. Ačkoliv bylo jedno takové středisko vybudováno již před pěti lety ze státních peněz, nikdy nezačalo pracovat právě kvůli nedostatku náležitě vyškolených pracovníků.
Do těchto středisek, nabízejících poradenství, právní pomoc a soukromé vyučování, se tak dostane jen část traumatizovaných dětí.
"Mám tady dvě dívky, které právě dokončily školu jako nejlepší žákyně ve třídě," říká Mateiová. "A mám tady další dvě, které nyní studují právo a pracují na poloviční úvazek."
Autoři Zprávy o stavu obchodování s lidmi (TIP), vydávané každoročně americkým ministerstvem zahraničí, doporučili v roce 2015 rumunské vládě, aby poskytla nevládním organizacím, pomáhajícím obětem obchodu s bílým masem, zvláštní finanční prostředky. Další peníze měli ministři uvolnit na platy zaměstnanců záchytného centra, které bylo vybudováno ze státních fondů, ale nikdy nezačalo fungovat.
Petrescu doufá, že Bukurešť už brzy vydá zákon, který umožní financování organizací působících v oblasti prevence dětské prostituce. Přiznává však, že pro ministerstvo spravedlnosti to teď nemusí být nejvyšší prioritou.
Zpráva TIP dále vyzývá Rumunsko, aby přísněji trestalo ty, kdo systém obchodu s dětmi řídí, postaralo se o lepší zdravotní péči a terapii obětí dětské prostituce a zřídilo horkou telefonní linku, na kterou by mohly děti volat večer a o víkendech.
Bezplatná telefonní linka, jež funguje nyní, je dostupná pouze v pracovní dny od osmi hodin ráno do čtyř hodin odpoledne.
"Tohle není ideální situace," říká Petrescu. "Po ekonomické krizi prodělala naše agentura restrukturalizaci a v současnosti je na horké lince k dispozici pouze jeden pracovník." Podle něj by bylo zapotřebí zaměstnat na lince dalších šest osob.
Pro Mateiovou je nyní největší prioritou změna zákona tak, aby bylo možné lépe chránit oběti obchodu s dětskou prostitucí a nabízet účinnější systém sociálních služeb.
V současnosti v zemi existují dva navzájem si protiřečící zákony, což takřka znemožňuje, aby byly děti, které jejich nejbližší posílají pracovat na ulici, rodičům odebrány.
"Tyto děti se mohou ze všeho dostat, stát ale o to nemá zájem," tvrdí Mateiová. "Jsou jako rozbité hračky, které vyhazujeme do koše. Máme co do činění s celou generací obětí zneužívání."
