Paříž - Francie obnovila na svých hranicích s Itálií kontroly totožnosti, aby se bránila před přílivem uprchlíků z Tuniska a dalších afrických zemí, kteří v uplynulých dnech dorazili na Apeninský poloostrov. Ti nyní z Itálie směřují na západ a na sever do ostatních evropských států.
Itálie se totiž rozhodla poskytnout přibližně 25 tisícům Tunisanů, kteří od začátku tohoto roku opustili svou zemi, z "humanitárních důvodů" dočasný pobyt. S tím, že budou moci překročit italské hranice a po tři měsíce pobývat v kterékoli zemi schengenského prostoru.
Opatření platí jen pro imigranty, kteří do Itálie již dorazili. Italský ministr vnitra Roberto Maroni totiž uzavřel s novou vládou v Tunisu dohodu, podle které budou noví běženci vraceni do země svého původu.
Ti však na nic nečekají a snaží se nyní překročit italské hranice do Francie a Rakouska, odkud chtějí dále putovat do Německa, Nizozemska či Belgie, kde často přebývají jejich příbuzní či známí.
Francie proti rozhodnutí Říma ostře protestovala a oznámila, že bude uprchlíky, které dopadne na svém území, vracet do Itálie. Často se totiž jedná o občany jiných zemí než Tunisko, o Libyjce, Egypťny, Somálce či obyvatele Ghany a Pobřeží slonoviny.
Jiná kultura cestování
Paříž trvá na tom, že pro pobyt v schengenském prostoru nestačí povolení k pobytu příslušného státu, ale že je zapotřebí mít také průkaz totožnosti a dostatečné finanční zdroje.
"Pokud tyto podmínky nebudou splněny, má Francie právo vracet tyto osoby do Itálie," prohlásil ministr vnitra Claude Guéant citovaný agenturou Reuters.
Největšímu přílivu běženců čelil v uplynulých týdnech italský ostrov Lampedusa, ležící pouhých sto kilometrů před tuniským pobřežím. Ten minulý týden navštívil premiér Silvio Berlusconi a čtyřem tisícovkám místních obyvatel přislíbil, že všechny imigranty, kteří na ostrov dorazí, nechá dopravit do sběrných táborů na Apeninském poloostrově.
Uprchlíci přistávali u břehů Lampedusy v beznadějně přeplněných člunech a řada z nich při cestě přes moře zahynula. Ve středu se poblíž ostrova potopilo plavidlo se třemi stovkami běženců z několika afrických zemí, přičemž zachránit se italské pobřežní stráži a rybářským lodím podařilo jen přibližně padesát osob.
Jelikož řada uprchlických táborů na italském území praská ve švech, nechaly úřady část běženců přemístit do turistických ubytoven a penzionů ve vnitrozemí.
Do jihotoskánského městečka Massa Marittima tak ve čtvrtek dorazil autobus se 44 tuniskými běženci, o které se postará turistické zařízení Sant'Anna, spravované katolickou církví.
V květnu, kdy jim vyprší dočasné povolení k pobytu, ale budou muset uprchlíci zařízení vyklidit a vrátit se do Tuniska. Sant'Anna totiž očekává první vlnu řádných turistů náležících k "jiné kultuře cestování", nežli je ta, v jejímž rámci nyní proudí do Evropy tisíce imigrantů ze severní Afriky.
Imigranty potřebujeme
Většina uprchlíků, kteří nyní získali v Itálii dočasné povolení k pobytu, ale nebude čekat na to, až je úřady zase vyhostí a pokusí se překročit francouzské a rakouské hranice. Podle odhadu humanitárních organizací to má v úmyslu přibližně osmdesát procent z nich.
Imigrace do Evropy se v uplynulých letech ustálila na přibližně 250 tisících osob za rok. Afričtí běženci však ani zdaleka nepředstavují největší skupinu uprchlíků. Tou jsou osoby žádající o politický azyl a pocházející ze zemí bývalé Jugoslávie. Nejčastěji se jedná o kosovské Srby.
S francouzským ministrem vnitra Guéantem, který chce uprchlíky bez milosti vracet zpět, nesouhlasí jeho kolegyně z rezortu hospodářství Christine Lagardeová. Ministryni se nezamlouvá ani Guéantův záměr snížit počet pracovních povolení, které země galského kohouta vydává v počtu 20 tisíc ročně.
"V dlouhodobém ohledu budeme potřebovat kvalifikovanou pracovní sílu," řekla deníku Le Monde. "Co se týče legální imigrace, je evidentní, že by měla být chráněna a náležitě zajištěna."
Francie se, tak jako ostatní evropské země, potýká s dlouhodobým poklesem porodnosti. Zajistit levnou pracovní sílu, bez níž se francouzský průmysl neobejde, může v řadě odvětví pouze imigrace ze zemí třetího světa.
