Sydney - Australský premiér Tony Abbott nařídil rozsáhlé vyšetřování v souvislosti s pondělním zajetím 17 rukojmích v kavárně v Sydney.
Uvedl, že pachatel, původem Íránec Man Haron Monis, měl navzdory kriminální minulosti oprávnění k držení zbraně.
Byl také zařazen na seznam sledovaných osob rozvědky, protože napsal urážlivé dopisy vojákům bojujícím v Afghánistánu. Z nepochopitelných důvodů byl ale z toho seznamu vyškrtnut, sdělil premiér. Útok skončil smrtí tří osob - kromě Monise zahynuli také dva rukojmí.
Plán útěku
Několika lidem se podařilo únosci uprchnout. Prvním z nich byl 82letý bývalý profesionální tenista John O'Brien.
O'Brien, který si v mládí zahrál i prestižní turnaj ve Wimbledonu, agentuře AP řekl, že po pěti hodinách zadržování dospěl k názoru, že únosce je nepříčetný a že drama v kavárně pravděpodobně skončí smrtí všech zúčastněných. Rozhodl se proto riskovat.
Útočník byl zabarikádovaný na opačné straně kavárny za stoly a židlemi. Před ním stály jako živé štíty dvě nebo tři mladé ženy - pro případ, že by chtěli útočníka policejní odstřelovači zlikvidovat.
Důchodce využil situace a obrátil se na dalšího z rukojmích, právníka Stefana Balafoutise, jehož ozbrojenec přinutil stát s rukama opřenýma o sklo výlohy kavárny.
"Řekl jsem tomu advokátovi, že tohle neskončí dobře, že tenhle člověk se nikdy odsud nedostane živý a že nás všechny vezme s sebou," cituje O'Briena AP. Zároveň prý Balafoutisovi pošeptal svůj plán, s nímž právník souhlasil.
Právníci a bankovní úředníci
O'Brien chodil do kavárny Lindt Chocolat Cafe na náměstí Martin Place několikrát do roka, většinou poté, co byl na prohlídce u očního lékaře. To byl také pondělní případ.
Káva mu tam chutnala, i když mu připadala předražená. V pondělí právě jedl toast, který si koupil ke kávě, když do podniku vstoupil padesátník Monis a vytáhl zbraň.
V tu chvíli bylo v kavárně 17 lidí, mezi nimi několik mladých členů personálu, kterým bylo většinou něco málo přes 20 let. Zákazníky tvořili kromě jiného tři právníci a čtyři bankovní úředníci, kteří sem zaskočili z okolních kanceláří.
O'Brien byl nejstarším rukojmím, zatímco nejmladším byl 17letý univerzitní student a zaměstnanec kavárny Jarrod Hoffman.
Únosce Monis rukojmí postupně nutil stát u výlohy s rukama na skle a držet černobílou vlajku s arabským nápisem podobnou té, kterou používají islamisté v Iráku a v Sýrii. O'Brien uvedl, že po asi 30 či 45 minutách stání ozbrojenci sdělil svůj věk a požádal ho, jestli by si nemohl sednout.
Monisovi se to prý nelíbilo - možná také vzhledem k očividně dobré kondici seniora hrajícího stále soutěžně tenis - nakonec ale svolil.
Zelené tlačítko
Zatímco Monis využíval rukojmí k telefonátům, v nichž sděloval své požadavky médiím, O'Brien si všiml zeleného tlačítka na jedněch z několika skleněných dveří kavárny. Vedle stála velká reklamní tabule opřená o zeď, za kterou byl asi 30 centimetrů široký prostor.
O'Brien se nejprve svezl ze židle do sedu na zem a po několika marných pokusech se mu povedlo vměstnat se do úzkého prostoru mezi zdí a tabulí, takže byl chráněn před zraky útočníka. Mohl se tak přiblížit k tlačítku, o němž tušil, že by mohlo skleněné dveře otevřít.
Chvíli zaváhal s obavami o osud ostatních, které nechá v moci ozbrojence, ale v 15:37 místního času tlačítko zmáčkl. O chvilku později byl na svobodě. Záběry na O'Briena v modrém saku běžícího směrem k policistům s právníkem Balafoutisem v těsném závěsu oblétly celý svět.
