"Naše peníze už nemají žádnou hodnotu," stěžuje si v článku amerického listu New York Times také osmdesátiletá bankovní úřednice v důchodu. Půjčovat si musí i na běžný nákup. Emer, bývalá zdravotní sestra, nemá ani takovou možnost. Ke konci měsíce si tak může dovolit jíst jenom suché těstoviny a někdy nezbydou peníze ani na ně.
Do potíží se v zemi nedostávají jen ti nejchudší. "Pro Turky ze střední třídy se staly dovolené v zahraničí a zboží z dovozu nedosažitelnými," píše týdeník The Economist. Kvůli padající hodnotě turecké liry lidem rychle mizí i úspory.
Ekonomové a také čím dál více obyvatel viní z problémů prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. V Istanbulu a několika dalších městech už vyšli do ulic demonstranti, policie desítky z nich zadržela.
V Turecku je velmi vysoká inflace, bezmála dvacetiprocentní, což znamená prudký nárůst cen potravin a dalšího zboží. Některé centrální banky v takové situaci zvyšují úrokové míry a inflaci tím brzdí. Dělá to teď i ta česká. Jenže turecký autoritářský prezident dlouhodobě prosazuje, aby tamní centrální banka držela úroky naopak velmi nízké.
"To zákonitě vede a dále povede k oslabování kurzu liry a k eskalaci inflace," uvedl pro Aktuálně.cz Michal Skořepa, ekonom České spořitelny. Lira od začátku letošního roku ztratila oproti dolaru 40 procent své hodnoty. Dovážená ropa, plyn, potraviny i stroje nezbytné pro výrobu jsou stále dražší, což všeobecnou drahotu prohlubuje. "Postup prezidenta Erdogana je učebnicovým návodem na makroekonomickou destabilizaci," hodnotí Skořepa.
Erdogan, který ekonomii nikdy nestudoval, je přesvědčený, že nízké úrokové míry mohou inflaci vyřešit a slabá lira podpoří investice i zaměstnanost. Podle Skořepy to teoreticky fungovat může. "Takový manévr je potřeba pečlivě a v klidu připravit a finančním trhům vysvětlit. Jenže Erdoganova administrativa postupuje výrazně jinak a celá akce působí improvizovaně a netransparentně," dodává ekonom.
Příliš levný chléb
Lidem rostou výdaje za energie a zdražují splátky hypoték, a tak šetří, kde se dá. "Chodili jsme s přáteli občas na čaj. Teď stojí sedm lir (necelých 12 korun), a tak nechodíme. Náš společenský život se zastavil, žijeme jen tak, abychom přežili," vypráví vysokoškolsky vzdělaná Cansu Aydinová z Istanbulu. Příjem jednoho státního úředníka v největším tureckém městě může dosahovat zhruba 13 tisíc korun.
Do problémů se ale dostávají i turecké firmy. Nemají například dost peněz na nákup léků a jiného zboží z dovozu a problémy už hlásí i pekárny. Bochník chleba prodávají za 2,5 liry (asi čtyři koruny), náklady jsou ale o třetinu vyšší. Jenže kdyby zdražily, měly by problém výrobky prodat.
"Pekárny brzy zavřou a pak se tu lidé budou prát o chléb," předvídá Atilla Yesilada, investiční analytik společnosti Global Source Partners.
Turecký prezident mezitím mluví o tom, že vede "ekonomickou válku o nezávislost" země. Věří, že mu za dva roky pomůže vyhrát parlamentní a prezidentské volby. V posledních měsících přitom podpora autoritářského vládce v průzkumech spíš upadala.
Erdoganovi se už snažili vzepřít i někteří členové jeho vlastní vládnoucí strany AKP. Jak ale informovala agentura Reuters, marně.
Těch, kdo protestují nahlas, se turecký prezident zbaví. Letos v březnu například musel odejít šéf centrální banky, který na postu vydržel čtyři měsíce. A ve středu po roce v úřadu skončil ministr financí. Centrální banka mezitím poprvé po sedmi letech odprodala část svých devizových rezerv, aby aspoň trochu podpořila liru. Ta se totiž znovu prudce propadla, když Erdogan v úterý slíbil, že nízké úroky bude uměle udržovat až do hlasování v červnu 2023.
Radši se učíme německy
Nespokojenost obyvatel roste. "Teď se konaly demonstrace dokonce i v Ankaře, to já nepamatuji," míní Tomáš Laně, analytik a někdejší český velvyslanec v Turecku. Hlavní město Ankara je na rozdíl od Istanbulu silně provládní.
Laně ale přesto nevěří, že současné ekonomické problémy Erdogana připraví o moc. "Pokud mu poteče do bot, je možné, že se už nebude ohlížet na demokratickou fasádu relativně svobodných voleb, kterou si vybudoval, a třeba je ani nevyhlásí," tvrdí odborník na Turecko.
Připomíná přitom, že turecký prezident v posledních letech upevnil svou pozici a osmdesátimilionovému státu vládne prakticky sám. "Do roku 2023 má ještě dost času vyčkávat, zda se situace neuklidní. Nebo se může pokusit o nějaké vojenské dobrodružství třeba v Sýrii, které by odlákalo pozornost od domácích problémů," dodává Laně.
Mladí Turci, kteří si to mohou dovolit a získají pracovní vízum, mezitím odchází do zahraničí, často do Německa. Mezi nimi i několik tisíc lékařek a lékařů.
Také novomanželský pár Taner a Busra, oba vystudovaní zdravotníci, se v Turecku pomalu vzdává snu o vlastním bytě nebo novém autě. "Každý den jsme chudší," posteskl si Taner serveru Economist. Místo toho oba začali chodit na hodiny němčiny.
