Ankara - Členem NATO je Turecko od roku 1952. Od té doby také marně usiluje o integraci do evropských struktur. Nanejvýš "privilegované partnerství" teď nabídla Turkům před svou návštěvou Ankary spolková kancléřka Angela Merkelová.
"K čemu tahle nenávist vůči Turecku? To bych od německé kancléřky nečekal. Je snad Turecko fackovací panák?" ministerský předseda Recep Tayyip Erdogan si během víkendové návštěvy Libye nebral vůči vládě v Berlíně servítky.
Rozhořčilo jej vyjádření šéfky německé vlády, která mu dala jasně najevo, že na členství v Evropské unii může jeho země v nejbližší době zapomenout.
Proti tomu, aby bylo Turecko, které zahájilo vstupní rozhovory s EU v roce 2005, do unie přijato, se staví hned několik zemí, mimo jiné Řecko a Kypr.
Vláda v Ankaře nicméně v úterý předložila v parlamentu balíček zákonů, s jehož pomocí by Brusel ráda přesvědčila o tom, že se svou legislaturu snaží co nejvíce přiblížit unijní.
Zakázat politické strany bude těžší
Nejdůležitější složkou balíčku je zákon, podle něhož budou moci být postaveni před Nejvyšší soud také vysocí armádní důstojníci včetně náčelníka generálního štábu, kteří až doposud požívali v zemi status nedotknutelnosti.
Zároveň bude mnohem obtížnější zakázat nějakou politickou stranu, pokud se proviní proti nacionalistickému establishmentu v zemi.
Premiér již oznámil, že pokud se novou legislativu nepodaří schválit v parlamentu, kde vládní strany nemají dvoutřetinovou ústavní většinu, nechá o ní hlasovat v celonárodním referendu.
O nových zákonech by poslanci měli hlasovat v dubnu.
Arménie a Kypr
Turecko se sice na jednu stranu snaží EU uchlácholit zákony posilující postavení kurdské menšiny, na straně druhé ale nehodlá ustoupit v otázce arménské genocidy.
Smrt přibližně půldruhého milionu Arménů, kteří zahynuli v bojích s tureckou armádou na konci první světové války a krátce po ní, přisuzuje "tvrdým válečným podmínkám". A brání se tím, že ve stejném čase přišlo na východě Anatolie o život také několik set tisíc Turků.
Označit tehdejší události za genocidu Arménů doporučil tento měsíc mimo jiné zahraniční výbor Sněmovny reprezentantů USA.
Berlín má v dané otázce stejně jasno jako americký Kongres. Merkelová před svou cestou navíc Erdoganovi naznačila, že Ankara bude muset korigovat svůj kurs také v otázce Kypru.
Pokud chce mít s Bruselem privilegované vztahy, bude muset umožnit kyperským lodím a letadlům využívat turecké přístavy a letiště.
Sankce vůči Íránu
Erdogan narazil také v otázce sankcí vůči Íránu usilujícím o získání štěpného materiálu, které Ankara zatím striktně odmítá. Zavedení sankcí v případě, že se Teherán nepodřídí tlaku mezinárodního společenství totiž nyní nevyloučily Rusko a Čína, které až doposud stály na straně Íránců.
Někdejší ředitel Mezinárodní organizace pro atomovou energii Mohammed Baradej teď Teheránu navrhl, aby obohacený uran vyrobený v íránských nukleárních zařízeních vyměňoval za jaderné palivo, přičemž obchod by zprostředkovávali Turci.
Turecký premiér neuspěl ani s další žádostí, kterou minulý týden přednesl v rozhovoru s týdeníkem Die Zeit.
Zřídit v Německu turecká gymnázia, jak navrhl, je podle tamější vlády zbytečné a integraci mladých Turků narozených ve Spolkové republice to neulehčí.
"Mnozí lidé zjevně netuší, že z turečtiny je možné v Německu maturovat," vzkázala Erdoganovi před návštěvou Merkelové spolková pověřenkyně pro otázky integrace Maria Böhmerová. "Záleží jen na tom, jaké je národnostní složení žáků na jednotlivých školách."
V Ankaře její slova Merkelová nicméně trochu relativizovala, když v ponděli odpoledne Erdoganovi přislíbila, že se zasadí o rozšíření výuky turečtiny na německých školách.
V Německu žijí v současnosti tři miliony Turků a podle průzkumu Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj dvě třetiny tureckých dětí z rodin gastarbeiterů ovládají němčinu nedostatečně.
