Ankara - Napětí mezi Tureckem a některými západoevropskými zeměmi dosáhlo nového stadia. Po bok Německa a Nizozemska se přidal další stát.
Ankara nejprve oznámila, že ruší svoji účast na společných projektech NATO s partnerskými zeměmi. A ve čtvrtek upřesnila, že její krok míří hlavně na Rakousko, které není členem, ale pouze partnerem NATO.
Znamená to tedy, že turečtí vojáci se nezúčastní těch akcí Aliance, na kterých se bude podílet také Rakousko. Tento krok tak zkomplikuje mimo jiné mise v Kosovu či v Afghánistánu.
"Jde o jednu z nejvážnějších krizí v NATO," řekl pro Aktuálně.cz generál František Štěpánek, bývalý generální konzul v Turecku a někdejší šéf české vojenské rozvědky.
Podle něj ale k úplnému přerušení spolupráce Turecka a Aliance nedojde, alespoň ne v nejbližší době. "NATO je pro obranu Turecka, nehledě na nynější rozepři, až příliš důležité. A stejně tak Turecko pro Alianci. Je to milion vojáků, kteří stojí na hranici Aliance a současných nebo potencionálních krizových oblastí," dodává Štěpánek.
Chtěli agitovat za referendum
Rakousko rozezlilo turecké představitele tím, že zakázalo jejich agitaci ve své zemi. Kancléř Christian Kern vyzval k podobnému zákazu v celé Evropské unii a k ukončení rozhovorů o vstupu Turecka do EU.
K podobným zákazům došlo dříve i v Nizozemsku a Německu. Tyto země pak turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obvinil z nacismu a omezování demokracie.
Turečtí vládní politici vyjeli do západní Evropy přesvědčovat své krajany, aby hlasovali pro změny turecké ústavy v dubnovém referendu.
Tato nová ústava posílí moc prezidenta, tedy v současnosti Erdogana. Podle organizací na ochranu lidských práv i některých představitelů EU může omezit demokracii v Turecku.
Podle generála Štěpánka chce Erdogan svým tlakem na NATO vytvořit obraz silného a rozhodného vůdce národa. Právě to by mu před referendem mohlo pomoci.
"Vzpomeňme si na předloňskou vyhrocenou rusko-tureckou krizi, když turecká stíhačka sestřelila ruský bombardér. Dnes už si ale Erdogan padá s ruským prezidentem Vladimirem Putinem málem do náruče. Erdogan tedy udělá vše, co posílí jeho autoritu a moc. Vydal se na cestu diktátora," míní bývalý generální konzul v Turecku.
Pokud by podle něj referendum nakonec dopadlo v Erdoganův prospěch, měla by být Aliance na pozoru. Turecký prezident by se svou posílenou mocí mohl rozhodovat, kudy se země vydá. A podle nejčernějšího scénáře by se Turecko rozhodovalo, zda být spolehlivým členem NATO, anebo blízkým spojencem Ruska.
Hrozba s uprchlíky
Zároveň kvůli sporu s EU turecký ministr zahraniční Mevlüt Çavuşoglu pohrozil, že Ankara vypoví loňskou dohodu o zadržování uprchlíků mezi Tureckem a unií. Prohlásil, že přestane přijímat zpět syrské uprchlíky vyhoštěné z Řecka.
Ankara dosud zadržuje běžence na svém území a ty, kterým se podaří dostat přes moře do Řecka, má přijímat zpět. Jde asi o 80 lidí měsíčně.
Na oplátku Evropa slíbila vyplatit Ankaře několik miliard eur na podporu uprchlíků, zavést pro Turky bezvízový styk a zrychlit jednání o vstupu Turecka do EU. A za každého zpět přijatého běžence vzít jednoho syrského uprchlíka do EU.
Dohoda zastavila proud uprchlíků do Evropy, ale Turci si stěžují, že dosud nemají bezvízový styk, a opakovaně hrozí jejím vypovězením.
Jen gesta
Stejně jako u omezení spolupráce s partnery NATO jde však prozatím spíše o gesto. Vypovězení dohody by nutně neznamenalo opakování migrační krize z roku 2015 a začátku roku 2016, upozornil americký list The New York Times.
Ankara vybudovala na svých hranicích se Sýrií zeď bránící přílivu uprchlíků do Turecka a je uzavřena trasa přes Balkán, takže běženci z Turecka nemají kudy se dostat do západní Evropy. Turci by ovšem mohli na své tři miliony syrských uprchlíků zatlačit, aby opustili zemi.
