Doha/Praha - Až do úterý probíhá v katarské metropoli Doha mezinárodní konference OSN o financování pro rozvoj. Skutečnost, že se sem neobtěžoval přijet téměř žádný ze západních státníků, však pro rozvojový svět nevěstí nic dobrého.
Pravděpodobnost splnění Rozvojových cílů tisíciletí, jimiž si světové společenství v roce 2000 předsevzalo v následujících 15 letech mimo jiné snížit počet lidí žijících pod hranicí chudoby o polovinu, se totiž bez aktivního přispění Západu prakticky rovná nule.
Tím spíš, že letošní rok boji s celosvětovou chudobou rozhodně nepřál. Podle statistik Světové banky se v důsledku dramatického nárůstu cen potravin a pohonných hmot ocitlo nově v nouzi až sto miliónů lidí. A desítky miliónů dalších k nim mohou brzy přibýt v důsledku finanční krize.
„Měli byste být tady"
Jenže právě zaneprázdněnost vlastními problémy, jež pramení z krachu mamutích finančních institucí, by podle mnohých mohla vést k tomu, že západní státy od svých předchozích slibů pomoci třetímu světu zbavit se chudoby dají ruce pryč. A nynější jednání v Kataru tyto obavy podle všeho potvrzují.
„Absence hlav států dokazuje, že bohaté země ve skutečnosti nemají zájem tento problém řešit," postěžovala si v rozhovoru pro agenturu Reuters Sasja Bokkerinková, šéfka delegace humanitární organizace Oxfam.
„Nezbývá nám než hlasitě volat: měli byste být tady a měli byste usilovně přemýšlet kde najít zdroje na financování rozvoje," dodala.
Za Evropskou unii, která je největším dárcem rozvojové pomoci na světě, do Doha přijel jak předseda Evropské komise José Manuel Barroso, tak francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
A byl to především prvně jmenovaný, kdo na sebe o víkendu na konferenci strhl pozornost, když vyzval k přijetí záchranného balíčku pro nejchudší země, který by zohlednil dopad globálního ekonomického zpomalení na jejich obyvatele, neboť zachraňovat banky místo hladovějících lidí by podle Barrosa bylo „obscénní".
Protekcionistická Francie odchází, skoupé Česko přichází
Problém je ale v tom, že na straně Evropské unie momentálně nemá kdo pozvednout prapor ochabujícího západního odhodlání vymýtit světovou chudobu.
Prezident Sarkozy již dlouho před francouzským předsednictvím avizoval, že liberalizace světového obchodu, která by zahrnovala odbourání dotací pro evropské (tedy hlavně francouzské) agrovýrobce, projde jen přes jeho mrtvolu.
Za měsíc už sice předsednickým kormidlem Evropské rady nebude točit on, nýbrž Mirek Topolánek, ani to ale není pro rozvojový svět příliš dobrá zpráva. Češi mají totiž - co se rozvojové pomoci týče - sami dost másla na hlavě a nijak zvlášť je to netrápí.
I když má Česká republika coby jeden z nových členských států EU v oblasti rozvojové spolupráce úlevy, v rámci kterých může na tyto projekty poskytovat třikrát méně prostředků než staré členské státy (jen 0,17% hrubého národního důchodu k roku 2010 oproti 0,56%), stejně svůj závazek postupného navyšování pomoci neplní.
„Dle střednědobých výhledů české zahraniční rozvojové spolupráce bude naše pomoc klesat v relativním a částečně i v absolutním objemu, což zvláště v době našeho předsednictví není dobrým signálem a příkladem pro ostatní členské státy EU," konstatuje ve své čerstvé zprávě České fórum pro rozvojovou spolupráci (FoRS), sdružující 44 nevládních organizací aktivně působících právě na poli rozvojové spolupráce, vzdělávání a humanitární pomoci.
Podle autorů studie Česku reálně hrozí, že se „do roku 2010… pomoc sníží na 0,09% a dosáhne tak své nejnižší úrovně za posledních osm let… (,čímž) by se ČR zařadila mezi nejsobečtější země a ztratila by vedoucí pozici i renomé mezi novými státy EU."
V období 2001-2006 přitom objem zahraniční rozvojové spolupráce narostl z původní jedné miliardy korun na 3,6 miliardy, co představovalo zvýšení podílu této rozpočtové položky na hrubém národním důchodu z 0,047% na 0,12%.
Loni byl však poprvé vykázán meziroční pokles o jednu setinu procenta a podle projekcí má nominální stagnace a reálný propad pokračovat. Bohaté země, mezi něž by se Česká republika jako člen OECD rovněž mohla počítat, přitom před šesti lety v mexickém Monterrey slíbily, že budou na rozvoj chudých zemí přispívat částkami odpovídajícími až 0,7% hrubého národního příjmu.
Schwarzenberg: Není to v mé moci
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který letos v září na půdě OSN ujistil delegáty Valného shromáždění, že „Česká republika plně podporuje závazky Evropské unie na zintenzivnění rozvojové spolupráce EU", si je tohoto rozporu vědom. Tvrdí ale, že na vině není jen vláda:
„Reálně je naše pomoc stále skoupá. Je pravda, že se nepodařilo dodržet percentuální závazek, ale bohužel to není zcela v mé moci. Rozhodují o tom poslanci. Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny sice slíbil nápravu, ale jestli to uspěje proti bazénu nebo sjezdovce v Krkonoších, nedokážu odhadnout," uvedl šéf české diplomacie v narážce na tradiční sněmovní rituál „porcování medvěda".
Jak ale ve své průlomové zprávě upozornil FoRS, zřetelné rezervy se skrývají i v samotné struktuře vykazované rozvojové pomoci. Bezmála třetinu poskytovaných peněz lze totiž považovat za tzv. zkreslenou pomoc („inflated aid"), která neposkytuje přímý efekt pomoci v cílové zemi.
Jde o oddlužení, výdaje na péči o uprchlíky, kteří zde žijí déle než rok, stipendia pro zahraniční studenty z rozvojových zemí na české školy, či vojenské mise - ty mívají sice i svou civilní složku, při níž se realizuje pomoc civilnímu obyvatelstvu, ministerstvo obrany ale svou metodiku ani údaje nezveřejňuje, a tak tuto pomoc nelze zvnějšku kontrolovat.
„Košile bližší než kabát"
Nabízí se také otázka, nakolik jde zahraniční rozvojová spolupráce České republiky ruku v ruce s odsouhlasenými závazky monterreyského konsensu z roku 2002, který předpokládá zvýšené investování do nejméně rozvinutých zemí.
Česká republika jde totiž spíše opačným směrem - v roce 2004 snížila počet hlavních zemí, kde realizovala rozvojovou pomoc, a ze dvou desítek jich k další dlouhodobé spolupráci vybrala osm. Ze zemí afrického kontinentu, kde je problém chudoby nejpalčivější, přitom zůstaly na seznamu jen Zambie a Angola (ta má navíc značné ropné bohatství a velký potenciál růstu).
Sítem naopak neprošly Namibie, Mali, Etiopie či Burkina Faso, přestože ani jedna z těchto zemí s největší pravděpodobností nemá šanci splnit Rozvojové cíle tisíciletí.
Nejvíce prostředků z české rozvojové pomoci pak putuje do zemí patřících do nižší střední příjmové skupiny, jako jsou Mongolsko, Vietnam (ten má navíc jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik světa), Moldavsko, Bosna a Hercegovina či Srbsko.
Nadcházející české předsednictví EU také počítá s posilováním východní dimenze evropské rozvojové spolupráce na úkor té jižní, kterou razila Francie se svým projektem Středomořské unie.
„Samozřejmě, že košile je bližší než kabát," vyjádřil to lakonicky na své výroční přednášce o české zahraniční politice ministr Schwarzenberg, podle něhož je role Čechů v čele EU do značné míry predeterminována historickými vazbami na oblast východní a jihovýchodní Evropy.
