Brusel/Praha – Angela Merkelová vidí některé turecké ministry častěji než své vlastní, německé. Tento vtip začal kolovat mezi diplomaty, protože od října se kancléřka setkala s tureckými politiky doma či u nich celkem šestkrát.
Pro Merkelovou je Turecko klíčovým partnerem pro splnění slibu, který dala. Ten slib zní: Do Německa přijde letos výrazně méně uprchlíků než loni, kdy to bylo více než milion.
Zopakovala potřebu dohodnout se s Ankarou i na bruselském summitu, kam ovšem turecký premiér Ahmet Davutoglu nepřijel kvůli středečnímu teroristickému útoku v turecké metropoli.
Počet lidí, kteří se vyloďují na člunech na řeckých ostrovech, ale od začátku roku neklesá. Od úterý do pátku připlulo do Řecka podle tamních úřadů 11 tisíc lidí.
Pro úspěch a naplnění dohody s EU o omezení proudu uprchlíků musí turecké úřady jednak zasáhnout proti sítím převaděčů a také kontrolovat své pobřeží Egejského moře.
O tom, že důslednou kontrolu může zajistit jen armáda, nepochybují ani sami pašeráci.
Agentura Reuters hovořila s řidičem člunu, třicetiletým Dursunem, který převáží běžence z Turecka do Řecka na motorovém člunu. Odpověděl na otázku, co by mohlo tento byznys zhatit.
"Museli by sem poslat vojáky. Tisíce vojáků na pláže."
Turečtí politici opakovaně zdůrazňují, že neprodyšně a stoprocentně uzavřít celé členité a dlouhé pobřeží jednoduše není možné.
Ozbrojené síly jsou navíc vázané boji s kurdskými ozbrojenci na východě země a zároveň hrozí větší konflikt na syrské hranici mezi tureckou armádou a syrskými Kurdy.
Britský týdeník Economist na začátku února přinesl reportáž ze západních částí Turecka. Několik členů pašeráckých skupin vypovědělo, že mají přece jen problémy, protože policie proti nim zasahuje častěji.
"Ze sedmi pokusů o vyplutí přes moře někdy šest zrušíme. V Izmiru jsou nasazeni tajní policisté v civilu, kteří sledují situaci, a taxikáři čelí pokutám, pokud migranty převážejí," uvedl jeden z převaděčů. Syřan žijící v Turecku od roku 2013.
V Egejském moři od minulého týdne hlídkují lodě Severoatlantické aliance, které mají Turecku pomáhat informacemi o pohybu pašeráků a převaděčů. Nemají však mandát jakkoliv zasahovat.
Společné řecko-turecké hlídky odmítají Atény kvůli obavám, že turecká strana toho zneužije k rozšíření své kontroly nad Egejským mořem. Řečtí a turečtí vojáci se několikrát ve sporných vodách dostali na hranu ozbrojeného střetu. Například o souostroví Imia (turecky Kardak) v roce 1995.
Bruselský summit osmadvaceti členských zemí v pátek rozhodl, že dohodě s Tureckem o zajištění jeho hranice je třeba dát šanci, a tato varianta zůstává prioritou. Hranice Makedonie nebo Bulharska se zatím zavírat nebudou.
