Expert: Islámský terorismus si Evropa způsobila sama. Příliš toleruje netolerantní muslimy

Jan Gazdík Jan Gazdík
24. 3. 2016 11:40
"Nepodceňujme potenciál a nebezpečí plynoucí z hněvu evropské společnosti. Sami ho totiž vyživujeme tím, jak tolerantně se stavíme k netolerantním postojům některých extrémních muslimských komunit," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz psycholog Daniel Štrobl. Léta například působil v Centru pro výzkum stresu, podílel se i na diagnostických šetřeních v Afghánistánu.
Letiště v Bruselu po atentátu.
Letiště v Bruselu po atentátu. | Foto: Reuters

Pokuste se sestavit profil islamisty. Teroristy-sebevraha, který se odpálí v metru či v terminálu letiště plném lidí.

Daniel Štrobl: Profilování lidí, jejich chování a motivů je mimořádně obtížná a komplikovaná disciplína psychologie. S velkou opatrností proto říkám: zpravidla se jedná o velmi frustrovaného člověka, jehož základní lidské potřeby a touhy se nenaplnily.

Daniel Štrobl
Daniel Štrobl | Foto: Jan Gazdík

Rád by měl jakýsi životní styl - ať již jde o společenské postavení, majetek, prestiž, uznání či sexuální život... Jenomže on to nemá a z nějakého důvodu to ani nemůže mít.

Takže má, jako kdokoliv jiný, několik možností. Může si například říct, že si za to může sám, a začne něco dělat, aby své potřeby uspokojil. Anebo je přesvědčen, že jsou na vině ti druzí.

No a když k tomu přičteme teroristův pocit, že hodnoty, o nichž zprvu tak velmi snil a toužil po nich, jsou veskrze zkažené a že on je vlastně ani nechce, takže je nejlepší je zničit... tak se nám zhruba rýsuje profil či motivy sebevražedných atentátníků, jako jsou nyní bratři Khalid a Brahim El Bakraouiovi.

Západní civilizační hodnoty či symboly je tedy provokují natolik, že je musí zničit i za cenu vlastního konce?

Asi tak nějak. Jde o klasicky psychický proces: to, po čem opravdu velmi toužím, ale nemohu nikdy mít, raději zničím.

S vírou nemají motivy sebevražedných teroristů nic společného?

Po stále častějších teroristických útocích se stále více přikláním k názoru, že jde o islámskou tradici. K smíchu mi už připadají všelijací vykladači koránu, kteří do omrzení opakují mantru, "že to tam - v koránu - přece není".

V bibli se ale přece rovněž nemluví o celibátu a stejně tak se v ní nestanoví, že Štědrý den je čtyřiadvacátého prosince. Proto říkám - a asi to pěkně schytám -, že typ teroristy, kteří zaútočili v Bruselu, má co do činění s islámskou tradicí, zejména tradicí sunnitského islámu. Nevěřící musí být podle této tradice buď převedeni na islám, anebo zničeni.

Strach a hněv mají lidé v genech

Co myslíte: uvrhli nás už islámští teroristé tam, kde nás chtějí mít? Do pochybností o vlastních civilizačních hodnotách, do nedůvěry ve schopnosti politiků bránit západní civilizaci, do strachu a zmatku? Pokud jsou tedy právě tohle jejich motivy a cíle...

Lépe by vám asi odpověděl někdo z kontrarozvědky. Jako psycholog jsem nicméně skeptický k tomu, že islámští teroristé mají nějakou dlouhodobou strategii.

Pokud by ji totiž měli, tak by ji už dávno změnili třeba v Izraeli, kde už desetiletí buší bezvýsledně do Židů a terorizují je. Tahle jejich "strategie" zkrátka a dobře v Izraeli nikam nevede.

Představa o nějakém dlouhodobém plánování islámských teroristů je podle mě velmi krátkodobá. Oni zkrátka teď podniknou útok a ono se po něm něco stane. Ale že by měli koncepci na dlouhou sérii útoků, aby se do dvaceti let Evropa změnila k jejich obrazu, tak o tom dost pochybuji.

Ptal jsem se ale i na šíření strachu. Daří se jim to?

Umírají nevinní lidé, takže se jim to nemůže nedařit. To je přirozené.

V genech máme už od dinosaurů dvě základní emoce: strach a hněv. A když je člověk ohrožen, tak mu vždy automaticky naskočí.

Není proto možné vyhodit do vzduchu mrakodrap, terminál letiště či metro a nevyvolat mezi lidmi strach, potažmo jejich hněv. Pokud jde islamistům jen o tohle, tak se jim to daří.

Otázka, ale je - jak jsem zmínil -, co dál. Rovněž v Izraeli vyvolávají teroristé mezi lidmi přirozený strach, nikdo tam ale v hrůze a šoku neskládá zbraně, nerezignuje, nekonvertuje k islámu... jen aby přežil.

Léta jste se fenoménem strachu, stresu, ale i jejich ovládnutí profesně zabýval. Co byste tedy lidem po úterním masakru teroristů poradil?

I já nad tím už od úterního rána přemýšlím. Jisté ale je, že z úzkosti a strachu nám vždy pomůže aktivita. Jakmile se totiž mohu aktivně podílet na zmenšení rizika, jemuž čelím, tak se zároveň méně bojím. Tohle je téměř neměnná matematická rovnice.

Rada od Svěráka

Co by tedy lidé mohli při obraně svého duševního zdraví podniknout, aby nepodléhali strachu?

Pěknou odpověď najdeme ve filmu režiséra Jana Svěráka Tmavomodrý svět. Český pilot stíhačky - hrál ho, tuším, Kryštof Hádek - se hodlá vykašlat na výuku angličtiny, když ho zadrží jeho učitelka se slovy: "Vy bojujete s nacisty ve vzduchu, ale já takovou možnost nemám. Můj způsob boje s nimi je, že vás naučím anglicky. Neberte mi ho tedy, prosím."

Proč ostatně Izraelci boj s teroristy zvládají? Mimo jiné proto, že jsou aktivní.

Nesedí doma s rukama v klíně. Dostávají sice občas "po hubě", ale také ty rány teroristům účinně vrací. V Izraeli tedy nevidíte paniku, úzkost a volání "Co teď budeme dělat?!".

A co je také důležité: až na výjimky tam nedochází k odvetnému lynčování Palestinců.

Chcete tím říct, že do boje s teroristy se může zapojit téměř kdokoliv?

A víte, že ano? Třeba sponzorským darem na vybavení policistů.

Lidé dnes mohou vstoupit i do armádních aktivních záloh, v nichž se mohou lecčemus naučit a které se nyní mnohonásobně rozšiřují.

Jako aktivitu beru i volby, při nichž si mohu vybrat takové zástupce, o nichž vím, že povedou tuto republiku k prosperitě i její obraně. A nemyslím tím rozbředlé žvanily - matadory, kteří jen zvyšují mou bezmoc -, anebo extremisty typu Martina Konvičky, ti by zase rádi šikanovali kdejakého prodejce kebabu na rohu.

Stávají se sebevražedné útoky teroristů součástí našeho života? Máme si na ně zvyknout?

Rozumím, ale na něco podobného si zvyknout nelze. Stejně jako na živelní pohromu.

Můžeme s ní počítat, abychom třeba povodně zvládli bez větších ztrát na životech a majetku, avšak v permanentním napětí či válečném stavu žít nelze.

Lze ale podobné opakující se tragédie vnímat méně hystericky a více pragmaticky. Prostě se z těchto velmi bolestných a tragických událostí jen tak nesložit, nenechat se zastrašit, což je možná i cílem teroristů.

Proto je tolik důležité být - zvláště v těchto kritických chvílích - aktivní. Jít k volbám, které jsem až dosud ignoroval, vstoupit do armádních aktivních záloh, poslat sponzorský dar na lepší výbavu policie... zkrátka nesedět. Jinak se zřítíte se do depresí z bezmoci a strachu.

I minimální podíl na boji proti teroru snižuje naši úzkost. A v nemalé míře odbourá agresivitu, která může vyústit ve vymlácení ubytovny, v níž žijí váleční uprchlíci z Iráku.

Sebezničující tolerance?

Chovají se podle vás i evropští politici jako skuteční lídři, kteří mohou vyvést kontinent z podobných otřesů?

Češi politici se chovají zatím standardně. Nepanikaří. Někteří evropští politici ale vhánějí lidi do stavu bezmoci například i tím, že si nechtějí připustit jednu zásadní věc: islámský terorismus jsme si v Evropě způsobili sami nezvládnutou integrací příchozích v posledních třiceti letech.

Lidé si samozřejmě uvědomují, že islám, imigrace a integrace muslimů s terorismem souvisí. Jen politici to ve jménu jakési korektnosti neumí zatím pojmenovat.

Vždyť integrace Vietnamců, Ukrajinců či dalších národností proběhla bez větších potíží.

Nepodceňujme potenciál plynoucí z hněvu evropské společnosti. Sami ho totiž vydatně vyživujeme tím, jak tolerantně se stavíme k netolerantním postojům některých muslimských komunit. Mluvím tu o potenciálním riziku, že lidé začnou brát spravedlnost do vlastních rukou.

Někteří anglikánští duchovní například zvažují, že si nechají narůst plnovousy, aby je jejich muslimští kolegové respektovali. V Dánsku pak muslimové usilují, aby bylo do ústavy zakomponováno právo šaríja. Byť je to vždy opatrně zamítnuto.

V evropské společnosti se tak kumuluje obrovské vnitřní napětí. Zejména proto však evropská společnosti potřebuje informace o tom, že jsou bez pardonu vyhošťováni radikální islámští kazatelé. Že bylo uzavřeno tolik a tolik mešit, v nichž se kázal radikální islám...

Zatím ovšem jen neustále čteme, že ten a ten radikální muslim stojí před soudem, že se odvolal. A když ho vyhostí z Nizozemska, tak se bez problému usídlí v bruselské čtvrti Molenbeek. Právě tohle teď Evropany - nás nevyjímaje - nesmírně zneklidňuje a v některých případech vede k popularitě extremistických či neonacistických hnutí a stran.

Ve jménu bezbřehé tolerance k náboženské svobodě nejsme schopni jasně říci, že i tahle naše svoboda někde končí.

V Německu je například zakázána scientologická církev a Němci s tím podle mě správně nemají nejmenší problém. Proč by tedy neměly být postaveny mimo zákon i wahhábismus a salafismus, které stojí v pozadí většiny teroristických útoků?

I tohle je cesta ke snížení pocitu bezmoci lidí z teroristů. V tomhle směru veřejnost očekává od politiků jasné a zodpovědné kroky ke zlepšení bezpečí.

Zánik jako u starověkého Říma

Spějeme tedy ke kolapsu, jemuž lze zabránit jen rozumným vládnutím politiků?

Hrozba kolapsu je vskutku v sázce, přesto jsem optimista. Patřím ke generaci roku 1989 a jsem pyšný na to, že jsme ty bolševiky shodili.

Pokud tedy lidé budou opravdu chtít, tak mohou dokázat cokoliv - včetně odvrácení kolapsu evropské civilizace. Jestliže ale v horizontu nějakých třiceti let padneme, tak to bude úplně stejný pád jako rozpad starověkého Říma.

Jediným viníkem budeme my sami, protože nebudeme - stejně jako Římané - ochotni hájit své hodnoty. Vždyť se podívejte na rozdílný přístup k uprchlické krizi mezi tradičními západními společnostmi a zeměmi, které se relativně nedávno zbavily komunistické diktatury, visegrádskou čtyřkou.

Co máte na mysli?

Země visegrádské čtyřky si musely svobodu relativně nedávno vydupat ze země. Uvědomují si tedy více než západní země, jak snadné je o svobodu přijít.

Zatímco tradiční demokratické země, které o svobodu vlastním přičiněním nikdy nepřišly, si nebezpečí plynoucí z nekontrolovatelného přílivu uprchlíků příliš neuvědomují. Alespoň zatím. Stále žijí v jakési blažené představě, že pokud se budou chovat zdvořile k druhým, budou se i oni zdvořile chovat stejně k nim. A to je velký omyl.

Výjimkou je Velká Británie...

A víme to opravdu tak jistě, že se to netýká ani Británie?

 

Právě se děje

před 1 hodinou

LFA nabízí fotbalovým klubům předčasné vyplacení části financí

Ligová fotbalová asociace nabídla pomoc účastníkům první a druhé ligy, jimž pandemie nového typu koronaviru způsobila finanční problémy. Jednotlivé kluby budou moci v předstihu získat část květnové splátky peněz, které od LFA dostávají.

"Ligový výbor odsouhlasil možnost podpory členských klubů LFA, které se dostaly v důsledku aktuální situace do finančních potíží. Nabídne jim možnost předčasné úhrady části květnové splátky odměny hrazené klubům ze strany LFA," uvedl v tiskové zprávě předseda LFA Dušan Svoboda. Ligový výbor schválil pomoc klubům na dnešním jednání jednomyslně.

LFA vyplácí jednotlivým účastníkům první a druhé ligy, které řídí, podíl z prodeje televizních a marketingových práv a také ze sponzorských příspěvků. Kluby získávají finance v pěti ročních splátkách a právě jedna z nich měla přijít na řadu v květnu.

Další zprávy