Finsko a Švédsko se do NATO nesnažily vstoupit ani v nejvypjatějších okamžicích studené války. Během současné ruské agrese na Ukrajině ale otočily a rozhodly se vzdát se svého tradičního neutrálního vojenského statusu. Bezpečnostní analytici se shodují, že obě země mají alianci hodně co nabídnout.
"Pokud pomineme ekonomickou sílu, bez níž je každá armáda k ničemu, tak jde o vynikající ozbrojené složky. Ať už jde o výcvik, výbavu nebo morálku vojáků. Vstup obou zemí do NATO se stane jeho největším posílením od konce studené války," míní například Lukáš Visingr.
Zároveň ale dodává, že vstupem Finska a Švédska se toho podle něj po vojenské stránce tolik nezmění. "O Švédsku a Finsku se už řadu let v odborných kruzích hovoří jako o kvazičlenech NATO. Teď by byly navíc přibrány i k rozhodování," vysvětluje Visingr. Jinými slovy: tyto dvě země sice nyní nejsou členy aliance, ale pokud by se staly cílem vojenského útoku, některé armády zemí NATO by jim hlavně ze strategických důvodů nepochybně přišly na pomoc, například britská nebo norská.
"Nikdo navíc nepochybuje, že Švédsko s Finskem jsou už dlouho blízcí spojenci NATO. Společných manévrů s aliančními armádami se účastní pravidelně," dodává Visingr.
Připomíná to i Milan Mikulecký, bezpečnostní analytik a poradce, který působí v oblasti Blízkého východu. Zmiňuje, že například páteř finského letectva tvoří americké stíhačky F-18. "Finové se navíc už rozhodli pro nákup supermoderních víceúčelových stíhaček páté generace F-35, budou tedy mít jedno z nejsilnějších a nejmodernějších letectev v Evropě," dodává Mikulecký.
Ponorky švédské výroby
O silné obranné pozici Švédska svědčí zase fakt, že se jako neutrální země spoléhalo především na vlastní zbrojní produkci s velkým množstvím neortodoxních nápadů. "Ať už jde o špičkové klasické ponorky s uzavřeným cyklem pohonu, konstrukci letadel, bojová vozidla nebo protiletadlové a protitankové systémy. Ve všech případech jde o světovou vojenskou a technickou úroveň, kterou mají ve výzbroji i armády zemí NATO," doplňuje Mikulecký.
Visingr zdůrazňuje sílu švédského námořnictva, které se řadí ke špičce. Většinu lodí si navíc Švédi skutečně staví sami.
Švédská ponorka "potopila" například při společných manévrech s aliančními loďstvy americkou letadlovou loď. Podle Visingra k nemalému ohromení amerického námořnictva. Doplňkový pohon Stirlingova motoru tak Švédi u svých ponorek dotáhli k dokonalosti, tvrdí. Tato plavidla vydrží pod vodou mnohem déle než klasické ponorky na dieselelektrický pohon.
Vysokou úroveň má i švédské dělostřelectvo či letectvo. Nezbytné komunikační naladění se systémy NATO nebude podle obou bezpečnostních expertů problém. "Interoperabilita švédské i finské armády s aliančními jednotkami je vysoká už dnes. Obě dvě země jsou například vyzbrojeny německými tanky Leopard," konstatuje Visingr.
Není také příliš známé, že Švédsko mělo kdysi vyspělý jaderný program, ve kterém vyvíjelo jaderné zbraně. Ten ale Švédi zastavili z finančních důvodů, třebaže dosáhli úrovně designování hlavic.
Finská armáda zase vyniká početnými a dobře vycvičenými zálohami. V Evropské unii má Finsko nejvíce zbraní na hlavu, konkrétně 44 zbraní na 100 obyvatel. Lukáš Visingr navíc zmiňuje válečnou zkušenost Finů se Sovětským svazem z roku 1939. Finové tehdy způsobili Sovětům v takzvané zimní válce velké ztráty. "I v tomhle může být dnes zimní válka pro Ukrajinu vzorem," říká expert.
Z Baltského moře se stane "rybník" NATO
Vedle vyspělosti obou severských armád je ve hře i strategická poloha Švédska a Finska. "Pokud budou obě země přijaty do NATO - a já o tom nepochybuji -, stane se z Baltského moře 'rybník' Severoatlantické aliance. Zejména tohle bude pro Rusko nejbolestivějším výsledkem rozšíření aliance," upozorňuje Milan Mikulecký.
Ruské baltské loďstvo tak podle něj zůstane uzavřené v Kronštadtu a Petrohradu. "Dvě ruské flotily (černomořská a baltská - pozn. red.) ze čtyř tak v podstatě zůstanou uzavřeny ve svých přístavech. Kremlu tím zůstanou jen oceánské flotily: tichomořská a severomořská," vysvětluje.
K radikální změně vojenských poměrů v Pobaltí ve prospěch NATO stačí podle Visingra relativně málo: vybudování vojenské základny na švédském ostrově Gotland. "Přepadením Ukrajiny se Putinovi, dost možná nechtěně, podařilo rozmetat silné názory významné menšiny Finů, že když mají Rusko za humny, tak je nutné s Kremlem dobře vycházet."
Mikulecký, který ještě jako poradce náměstka českého ministra obrany obě skandinávské země několikrát navštívil, připomíná další vojensko-bezpečnostní hodnoty rozšíření NATO. A sice švédskou doktrínu takzvaného rozptýlení, do níž je úzce zapojena i branecká armáda.
"Švédské námořnictvo, letectvo i pozemní síly jsou schopny operovat velmi skrytě mimo stálé základny, jakkoliv to bylo v minulosti dáno hrozbou tehdejšího Sovětského svazu. V každém případě jde o velmi moderní, výkonnou a stále ještě mimořádně motivovanou armádu. A tím mám na mysli i obyvatelstvo. Sounáležitost Švédů s vlastí a ochotou za ni bojovat je obdivuhodná. Na Ukrajině se ukazuje, jak právě tohle, vztah k vlasti a ochota ji bránit, je důležité. Ve Švédsku, ale i Finsku jsem o tom nikdy nepochyboval a stejně tak v Estonsku, Lotyšsku či Litvě."
Finsko se Švédskem navíc s koncem studené války nezanedbaly civilní obranu. Oba státy mají tudíž, jak upozorňují bezpečnostní experti, obrovský mobilizační potenciál.
Turecké vyjednávání
S přijetím nových členů musí souhlasit všechny země NATO. Oslovení bezpečnostní experti nepochybují, že Švédsku s Finskem se to dříve či později podaří i přes nynější odmítání tureckého prezidenta Recepa Erdogana.
"Jen zvyšuje svou váhu. Za souhlas se vstupem Švédska a Finska do NATO bude určitě něco chtít. Například zrušení švédského a finského zbrojního embarga na Turecko, utlumení jejich podpory Kurdům anebo dodávky nejnovějších amerických modelů stíhaček F-16. Ve hře je také znovupřijetí do programu F-35," vyčísluje Visingr.
"Erdoganovi nejde o Švédsko ani Finsko. Je to naopak jeho vzkaz Spojeným státům. Velmi rád by ale také výměnou za svůj souhlas získal stíhačky F-35, které Američané odmítají Turkům dodat poté, co Rusové školí Turky na ruské protiletadlové systémy S-400," připojuje se Mikulecký.
Pokud by ale nakonec Turecko severské rozšíření NATO přece jen zablokovalo, měly by podle něj alianční země - pochopitelně kromě Ankary - uzavřít se Švédskem a Finskem mezivládní smlouvy, podle kterých si v případě napadení vzájemně pomohou. "Erdogan pak může blokovat přijetí obou zemí do NATO, jak dlouho chce," navrhuje analytik.
