reklama
 
 

Úspěšný Orion. Modul bezpečně přistál v Tichém oceánu

Aktualizováno 5. 12. 2014 19:30
V roce 2017 NASA plánuje nepilotovaný let Orionu k Měsíci. O čtyři roky později by se tam měl vypravit i s lidmi.

Mys Canaveral - Nová vesmírná loď Orion amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) v pátek úspěšně provedla svůj první testovací let. Jak NASA průběžně informovala na svém webu, zdárně proběhly všechny naplánované operace a modul se bezpečně snesl na padácích do vln Tichého oceánu. Přistání vysílala v přímém přenosu TV NASA.

Orion odstartoval podle plánu z floridského Mysu Canaveral v 7:05 místního času (13:05 SEČ). Stalo se tak ale po jednodenním odkladu, který zapříčinily nepříznivé povětrnostní podmínky a problémy s ventily přívodu paliva do nosné rakety.

Nový vesmírný dopravní prostředek by měl v budoucnu opět zajistit návrat člověka na Měsíc a rovněž umožnit výpravy lidských posádek k asteroidu a na Mars. S prvním pilotovaným letem s astronauty na palubě se ale počítá až po roce 2020.

Orion po startu absolvoval úspěšně všechny kritické fáze letu, od oddělení prvního stupně nosné rakety při stoupání na oběžnou dráhu, až po otevření tří sad padáků a dosednutí do Tichého oceánu na plánovaném místě přes 400 kilometrů východně od pobřeží Mexika. Loď je podle NASA nyní na hladině ve stabilní poloze a čeká, až k ní dorazí lodě amerického námořnictva.

K monitorování návratu modulu použila NASA i svůj speciální bezpilotní letoun Ikhana.

"Systémy vesmírného plavidla po celou misi fungovaly perfektně, včetně dvou průletů Van Allenovými radiačními pásy a horkého návratu," napsal po přistání Orionu americký vesmírný úřad na svém blogovém webu.

Bez problémů se během stoupání od Orionu oddělil po prvním stupni nosné rakety Delta IV i záchranný Systém přerušení startu (LAS). Tento systém, umístěný nad modulem posádky, má v případě ohrožení během vzletu dostat astronauty rychle do bezpečné vzdálenosti od nosné rakety a zajistit jejich přistání s využitím pohonu a padáků modulu.

Loď při 4,5 hodiny trvajícím letu dvakrát obkroužila Zemi. Při druhém obletu pak za pomoci motoru druhého stupně rakety vystoupala do nejvyššího plánovaného bodu 5800 kilometrů. Poté se od ní v pořádku oddělil druhý stupeň rakety a servisní modul a Orion nastoupil cestu zpět k Zemi.

Při sestupu podle přístrojů vše fungovalo, včetně otevření tří sad padáků - tří stabilizačních a poté dvou vodících, které následně vytáhly tři obří padáky, s nimiž loď jemně dosedla do vln. Orion vstoupil do zemské atmosféry rychlostí téměř 32 000 kilometrů za hodinu a jeho tepelný štít se rozpálil až na 2200 stupňů Celsia. Pád se postupně zpomalil na přibližně 480 kilometrů za hodinu a padáky pak let zbrzdily nejprve na 160 kilometrů za hodinu a nakonec na 27 kilometrů za hodinu.

Zkušební let měl prověřit systémy důležité pro bezpečnost a životní podmínky posádky při startu, během letu i při návratu na Zemi. Proto byla loď prošpikována 1200 nejrůznějšími senzory, které všechno zaznamenávaly, od vibrací přes teploty až po radiaci.

Jak NASA poznamenala, dnes to bylo poprvé po čtyřiceti letech, co se kosmický aparát schopný nést lidskou posádku dostal dále než několik stovek kilometrů nad Zemi, kde působí magnetické pole naší planety jako ochrana před kosmickým zářením. Naposledy takové lety uskutečnily lodě Apollo, kterými létali američtí astronauti na Měsíc. Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) se pohybuje na nízké oběžné dráze ve výšce kolem 420 kilometrů.

Orion je modernější a s pěti metry průměru a 3,3 metru výšky i větší, než byly lodě Apollo, které pojaly tříčlennou posádku. Základní posádku Orionu mají tvořit čtyři lidé, kteří mohou letět až 21 dní, ale při kratších letech může být v lodi až šest astronautů.

Z hlediska pilotovaných kosmických letů Orion překonal důležitý milník.

"Hvězdou dnešního dne je Orion," řekl šéf amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Charles Bolden. Dnešní den označil za "první den nové éry cesty na Mars".

Od doby, kdy lidé naposledy vyzkoušeli novou kosmickou loď pro lety do hlubokého vesmíru, už uplynulo téměř půl století. Od konce programu Apollo v roce 1972 se proto nikdo nevypravil dál než na nižší oběžnou dráhu.  

Orion ale astronautům umožní vydat se dál než kdy dříve. Třeba až na Mars. K tomu je však ještě daleko.

Z mise EFT-1 jsme opravdu nadšeni. Je to nepochybně obrovský skok v dobývání hlubokého vesmíru a pokrok v naší snaze dostat lidi na Mars.

"Z mise EFT-1 jsme opravdu nadšeni. Je to nepochybně obrovský skok v dobývání hlubokého vesmíru a pokrok v naší snaze dostat lidi na Mars," prohlásil manažer pozemních systémů Kennedyho vesmírného střediska Mike Bolger.

Krom toho, že bude Orion sloužit jako dopravní a nákladní loď k cestám na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), může dopravit lidskou posádku i na asteroid, Měsíc, měsíce Marsu a - jak již bylo řečeno - i na samotnou rudou planetu.

Při krátkých cestách na ISS pojme Orion šest astronautů, při delších výpravách bude v modulu místo pro čtyřčlennou posádku. Na oběžné dráze asteroidů a planet bude Orion sloužit jako mateřská loď čekající na oběžné dráze.

Zkouška ochranného štítu

Po opuštění nižší oběžné dráhy, po níž obíhá ISS i veškeré satelity, vyletěl modul z ochranného magnetického pole Země, což znamená, že byl vystaven enormnímu množství kosmického záření a radiaci v tzv. Van Allenových pásech kolem Země. Ty tvoří částice slunečního větru, zachycené v magnetickém poli naší planety.

Jedním z hlavních cílů první mise je vyzkoušet, zda je ochrana posádky, přístrojů a potravin proti těmto vlivům dostatečná.

Američané to vymysleli tak, že se voda, potraviny a další materiály uskladní v zadní části modulu, který je chráněn návratovým tepelným štítem, a do tohoto prostoru se budou při průletu Van Allenovými pásy nebo například při sluneční bouři dočasně schovávat i astronauti.

Orion se skládá z modulu pro posádku a servisního modulu, v němž je uskladněno palivo a zásoby. Servisní modul se před návratem do atmosféry oddělí a na Zem už se nevrátí.

Při cestách k ISS může Orion u vesmírné stanice zůstat zakotven půl roku, přičemž bude plnit funkci záchranného modulu.

Při delších výpravách se počítá ještě s přídavným obytným modulem, v němž bude kromě vědeckých přístrojů také kuchyň a prostor pro odpočinek.

Poté, co Orion dosáhne oběžné dráhy cizího vesmírného tělesa, se může změnit v mateřskou loď přistávacího modulu a po celou dobu mise sám kroužit na orbitě.

Zpátky na Měsíc v roce 2021

V roce 2017 NASA plánuje první - ještě nepilotovaný - let Orionu k Měsíci. O čtyři roky později by se tam měl vypravit znovu, tentokrát s lidmi na palubě.

Ve dvacátých letech by pak měli lidé přistát na asteroidu a ve třicátých na Marsu.

autoři: Petr Jemelka, ČTK | 5. 12. 2014 13:09

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama