Za vzor by si mohly vzít postup západoevropských států v 50. letech minulého století, uvádí se ve zprávě Mezinárodní krizové skupiny (ICG) se sídlem v Bruselu.
Mnoho územních sporů v oblasti se týká méně vlastního území, jako spíše možných ropných a plynových nalezišť, která mohou být životně důležitá pro Čínu a další státy s rozvíjejícím se či rozvinutým hospodářstvím.
ICG podotýká, že spolupráce v energetické oblasti může jít stejným směrem, jakým se ubíraly státy Evropských společenství v otázce uhlí a oceli po druhé světové válce.
Konflikt kvůli zdrojům
V případě, že hlavní asijské mocnosti budou pokračovat v samostatné politice a nezmírní nacionalistickou rétoriku, koledují si téměř jistě o to, že mezi nimi vypukne kvůli energetickým zdrojům konflikt.
Nutné je také zapomenout na minulost v podobě role Japonska za války a uznání jeho pozitivní role v rozvoji oblasti.
Podle ICG zemím severovýchodní Asie chybí organizace podobná Evropské unii nebo Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Rada pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC) zahrnuje příliš velký geografický prostor a je příliš zaměřená na obchod. Základem takové organizace by mohly být státy jednající v šestistranných rozhovorech o severokorejském jaderném programu, tedy Čína, Japonsko, obě Koreje, Rusko a USA.
"Napětí zůstává podobně jako láva ukrytá v aktivní sopce těsně pod povrchem a je připravené vypuknout v reakci na události," píše se v dokumentu s titulem Spodní proudy konfliktu v severovýchodní Asii.
ICG je nevládní organizace, v níž jsou široce zastoupeni politologové, nejrůznější analytikové a v neposlední řadě i bývalí státníci. Vypracovává analýzy na základě výzkumu v terénu s cílem nabídnout řešení a prevenci krvavých konfliktů.
ÚZEMNÍ SPOR O OSTROVY TOKDO/TAKEŠIMA
Jižní Korea a Japonsko si činí nárok na souostroví Tokdo (korejsky)/Takešima (japonsky), které leží mezi Korejským poloostrovem a japonskými ostrovy. Kolem ostrovů jsou významná loviště ryb. Neobydlená skaliska jsou předmětem sporu mezi oběma zeměmi od roku 1905, kdy Japonsko podepsalo dohodu s Koreou, která upravila cestu k budoucí japonské kolonizaci Korejského poloostrova. Japonsko ovládalo Koreu v letech 1910-1945. Jižní Korea ale tvrdí, že souostroví bylo korejským územím ještě před japonskou kolonizací Korejského poloostrova. ICG navrhuje oběma zemím dohodu o povoleném množství výlovu ryb.
ÚZEMNÍ SPOR O OSTROVY SENKAKU/TIAO-JÜ-TCHAJ
O osm ostrůvků ve Východočínském moři s názvem Senkaku (japonsky)/Tiao-jü-tchaj (čínsky) vedou spor Japonsko, Čína a Tchaj-wan. Jsou po hospodářské stránce významnější než Tokdo/Takešima, protože je pravděpodobné, že ukrývají významné naleziště ropy a plynu. Spor komplikuje status Tchaj-wanu, fakticky nezávislého státu, který je formálně součástí Číny. Tokio tvrdí, že o ostrovy neměl nikdo zájem do roku 1885, kdy je obsadilo. Peking tvrdí, že je vlastní od 16. století. ICG doporučuje, aby Čína přijala japonský návrh na společnou těžbu.
ÚZEMNÍ SPOR O KANDO/ŤIEN-TAO
Spor o území Kando (korejsky)/ Ťien-tao (čínsky) podél Severní Koreje a Číny se rýsuje v budoucnosti. Žádná z Korejí nárok na území v čínském Mandžusku zatím nevznesla, ale někteří aktivisté a poslanci v Jižní Koreji vyzývají k jeho připojení po sjednocení obou Korejí. ICG vyzvala Jižní Koreu, aby přijala existující hranice a nechtěla je po sjednocení posouvat. Německo souhlasilo v roce 1990 se sjednocením ve stávajících hranicích bez kladení nároků na území, která k němu patřila před válkou.
ÚZEMNÍ SPOR O KURILY
Šedesát let starý spor o čtyři tichomořské ostrovy Kurily brání Japonsku a Rusku v podpisu mírové smlouvy po druhé světové válce. Rusko je nazývá Jižní Kurily, Japonsko Severní území. Rusko je obsadilo v roce 1945. ICG doporučuje vytvoření regionální instituce, která by zajistila spolupráci ve využívání energetických zdrojů, a vytváření kontaktů na nevládní úrovni.
