Migranti ve městě fotbalu

Gelsenkirchen, Německo

Gelsenkirchen je typickým městem Porúří. Vyrostl díky uhelným dolům a ocelárnám. Lákal pracovní sílu nejen z celého Německa, ale i ze zahraničí. Hutnictví a ocelářství je ale minulost: těžní věže a tovární haly už z panoramatu města zmizely, z komínů se nekouří. Éra těžkého průmyslu skončila, ale nikoliv éra migrace. Nyní uprchlíkům komplikuje život pandemie, kvůli covidu často přichází o práci.

Foto: ČTK

"Za prací se do Gelsenkirchenu stěhovalo hodně lidí. Jugoslávci, Poláci, Italové, Libanonci. To už je ale definitivně pryč, byť samozřejmě uprchlíci přicházejí dál a musíme se o ně postarat," říká ve své kanceláři ve výškové budově u vlakového nádraží v Gelsenkirchenu Michael Niehaus, který pracuje v charitativní organizaci Caritas a pomáhá migrantům lépe se integrovat do německé společnosti.

Počet žadatelů o azyl v Německu

Zdroj: Německý statistický úřad

V letech 2015 a 2016 přišlo do Německa přes milion žadatelů o azyl ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu i afrických zemí. Teď už jich sice nechodí tolik, ale pořád je komu a s čím pomáhat, vysvětluje Niehaus při setkání s reportérem Aktuálně.cz.

"V roce 2015 jsme řešili hlavně to, aby se (migranti) mohli najíst a měli kde složit hlavu. Po čase je ale nutné pomoct s dalšími věcmi. Každý se samozřejmě ptá, jakou má v Německu perspektivu, co bude dělat dál. Spolupracujeme s pracovními agenturami a centry pro hledání volných pracovních míst, snažíme se, aby se každý žadatel o azyl naučil rychle německy, a měl tak realističtější šanci sehnat dobré zaměstnání," popisuje Niehaus.

Michael Niehaus | Foto: Martin Novák

O několik stovek metrů dál na pěší zóně Gelsenkirchenu, ze kterého pochází slavný fotbalový klub Schalke 04, má Spolková agentura práce otevřený svůj stánek. Kolemjdoucí se mohou informovat, v jakém odvětví je teď ve městě a okolí nejvíce pracovních míst.

“Jelikož Německo uplatňuje v otázce integrace přistěhovalců rozličné strategie jak na celostátní úrovni, tak na úrovních nižších, je zcela logické, že nestátní subjekty v tomto ohledu rovněž nemají předem vymezenou roli a mohou si vybírat z bohaté škály možností, jak se v oblasti angažovat. Zatímco v některých regionech hrají výraznou roli místní občanská sdružení, jinde mají podobný vliv místní kostely nebo státem podporované organizace.”Jenna Althoffová z Interdisciplinárního centra pro výzkum integrace a migrace na Univerzitě Duisburg-Essen v Německu (čtěte více)

Šéf německého úřadu práce Detlef Scheele nedávno uvedl, že země stále potřebuje 400 tisíc přistěhovalců ročně, aby měla dostatek pracovních sil. V centru Michaelshaus pro pomoc uprchlíkům, bezdomovcům a drogově závislým ve čtvrti Buer na opačném konci města pomáhá s němčinou a sháněním práce Ulrike Multenbeck-Tullneyová.

Podle ní právě nalezení dobře placeného místa patří k nejobtížnějším bodům integrace přistěhovalců. "Pomáháme jim s vyplňováním dokumentů, musí mít různá povolení, být evidováni na úřadu práce. Potřebují také často pomoci se založením bankovních účtů a vydáním karet," říká žena, která má v centru zároveň učebnu, v níž nově příchozí učí německy.

“Spolková vláda se začala otázkám integrace věnovat až roku 2005, kdy došlo k reformě německé imigrační politiky. Právě s touto reformou započala v Německu aktivní realizace integrační politiky na spolkové úrovni, v jejímž rámci došlo k vypracování integračního plánu (2007), který se stal podkladem pro Národní akční plán pro integraci (2012). Dalším přímým důsledkem těchto změn bylo zavedení takzvaných integračních kurzů, zahrnujících 600 hodin výuky jazyka a 100 hodin občanského vzdělávání. Povinnými se přitom tyto kurzy staly až s přijetím integračního zákona v roce 2016.”Jenna Althoffová z Interdisciplinárního centra pro výzkum integrace a migrace na Univerzitě Duisburg-Essen v Německu (čtěte více)

Deportace do Guineje

Daúd z Guineje je jedním z těch, kteří do Německa přišli v roce 2015. Usadil se v Gelsenkirchenu. | Foto: Aktuálně.cz

Mezi žáky Multenbeck-Tullneyové patří Daúd z africké Guineje, který přišel do Německa jako jeden z necelého milionu lidí v roce 2015, kdy uprchlická krize v Evropě vrcholila.

• Počet obyvatel: 12,4 milionu• HDP na obyvatele: 2 390 dolarů (199. místo na světě z 225 hodnocených zemí)• Třetinu státních příjmů Guineje tvoří finance z těžby bauxitu (největší zásoby na světě) a železné rudy, těžba ale devastuje přírodní prostředí a zdroje pitné vody• Dlouhá desetileté vlády v Guineji vojenské režimy. Letos v srpnu se znovu dostala k moci armáda, když pučem odstranila prezidenta Alphu Condého.• V roce 2020 si podalo nejvíce Guinejců v Evropě žádost o azyl ve Francii (5800), v Německu (1200) a Belgii (450).Zdroj: Světová banka

"Do Německa jsem dorazil přesně 11. července 2015 jako ilegál. Neměl jsem dojednanou žádnou práci ani studium. Narodila se mi tady pak dcera, ale nejtěžší chvíle přišla, když moji žádost o azyl zamítli a dostal jsem vyrozumění o deportaci zpět do Guineje. Paní Multenbeck-Tullneyová mi pomohla a našla mi právničku, která rozhodnutí úřadů zvrátila," vypráví mladý Guinejec. V září se v jeho rodné zemi odehrálo drama: armáda svrhla prezidenta, vyhlásila výjimečný stav a zavřela hranice.

"Často jednáme se zodpovědnými úředníky o tom, proč do některých zemí lidé nemohou být vráceni zpět, i když vypadají jako bezpečné. To je případ i Daúda a Guineje. Snažíme se pomáhat také migrantům, kteří sice nezískali azyl, ale nehrozí jim přímo deportace. Nemají však nárok pracovat," vysvětluje Ulrike Multenbeck-Tullneyová.

Menší ochota přijímat uprchlíky

Data o tom, kolik uprchlíků z rekordního roku 2015 sehnalo v Německu práci, jsou nejasná.

Podle Institutu pro výzkum zaměstnanosti (IAB) mělo loni nějakou placenou práci zhruba polovina žadatelů o azyl, kteří přišli do Německa mezi roky 2013 a 2016. Socioložka a specialistka na integraci přistěhovalců Alexandra Davidová z Vestfálské univerzity v Gelsenkirchenu řekla Aktuálně.cz, že situaci výrazně zhoršila pandemie koronaviru.

"V květnu 2020 se skutečně hranice zaměstnaných uprchlíků, kteří přišli v době běženecké vlny kolem roku 2015, pohybovala nad čtyřiceti procenty. Bohužel ale mnozí přišli o práci v důsledku covidu, protože pracovali v odvětvích, která zasáhla krize, například v hotelích nebo ve službách," uvádí Davidová.

Stánek Německého úřadu práce s nabídkou volných míst na pěší zóně v Gelsenkirchenu. | Foto: Martin Novák

Ochota přijímat další uprchlíky v Německu stále existuje, ale není už tak vysoká a jednoznačná jako v roce 2015. Podle Michaela Niehause z charitativní organizace Caritas společnost nemůže fungovat, když si lidé nepomáhají. "Je to také v souladu s mojí katolickou vírou. Mnoho uprchlíků za sebou má opravdu zlé věci. A mě vždy fascinovalo poznávat lidské příběhy a pomáhat jim řešit jejich problémy. Ale je pravda, že v Německu přibývá hlasů, že bychom už neměli být tak otevření," připouští.

Z kterých zemí žádá o azyl v Německu nejvíce lidí v roce 2021 (do září)

Zdroj: Spolkový statistický úřad

Guinejec Daúd podle svých slov cítí, že někteří Němci se v souvislosti s cizinci bojí terorismu. "Z těch, kdo přicházejí, mají strach. Ale lidi přece musíme posuzovat jednotlivě. Já třeba znám v Gelsenkirchenu policistku, jejíž otec byl zločinec… Ve jménu náboženství lidé zabíjejí jiné lidi nebo je zotročovali, ale zase někteří ve jménu náboženství jiným pomáhají. Je to otázka interpretace, intelektu, životních zkušeností," míní.

Alexandra Davidová se domnívá, že v Evropě nad strachem a předsudky musí převládnout racionální pohled a kontinent se bez imigrace a nových pracovních sil neobejde.

"Soužití německých občanů s lidmi pocházejícími z jiných koutů světa je převážně pozitivní, ale samozřejmě by bylo chybou si integraci příliš romantizovat. Jednotlivé regiony Německa se v tom dost liší. Porúří nebo Berlín jsou na migranty zvyklé, jinde je to horší a žadatelé o azyl v některých částech země čelí velkým problémům a překážkám," uvádí socioložka.

Projekt vznikl za finanční podpory Nadace Varietas a Etnologického ústavu Akademie věd ČR (Strategie AV21 "Společnost v pohybu a veřejné politiky”).