Madrid/Barcelona (od našeho zpravodaje) - Španělskému politickému systému vyrostl kvůli hluboké hospodářské krizi, ve které se země nachází, odhodlaný soupeř.
Hnutí, které si zakládá na tom, že nemá žádného vůdce, není politickou stranou a vyzývá každého člověka, aby se sám sobě stal aktivním politickým lídrem.
Říkají si Indignados (Pobouření). Jsou hlavní silou při organizování pouličních protestů, ačkoliv se distancují od násilí.
Setkat se s jedním z nich není jednoduché. Novinář, který o to má zájem, nedostane jméno aktivisty, ale jen číslo mobilu, na které má zavolat.
Třicátník, který se představil jako Daniel, trval na schůzce na křižovatce v okrajové části Madridu u stanice metra Barrios de la Concepción. Přišel v kožené bundě s taškou, ze které vykukoval starý a otřískaný laptop.
Daniel odmítl říci své příjmení a ani se nechtěl nechat vyfotografovat. "Nezlobte se, ale ne. Jednak dělám pro velkou firmu a nechci svůj aktivismus směšovat se zaměstnáním. A za druhé - naše hnutí není o žádných tvářích a jménech, jsme síť, která se snaží vyburcovat lidi ke změně systému. Jména a tváře nejsou důležitá, ani nemáme a nechceme mít žádného vůdce," říká v kavárně nad pivem.
Indignados se kromě jiného snaží zviditelnit problémy lidí, kteří přišli kvůli krizi a ztrátě práce o byty a domy, protože nemohli splácet hypotéky.
"Pro současný politický systém jsou důležitější zájmy bank a finančních institucí než zájmy lidí. V celé Evropě. My chceme, aby se přestaly bankám platit dluhy, protože tím se tento systém jen posiluje," říká Daniel.
Politickou stranou se Indignados stát nechtějí, spíše jim jde o změnu existujících politických stran. Za součást prohnilého systému považují i odbory, přestože jsou jim v některých bodech blízké.
"Jsme pro sjednocenou Evropu, ale ne v té podobě, jakou nyní představuje Evropská unie. To je naprostá katastrofa, protože zájmy lidí poškozuje."
Demonstrace ve Španělsku se zatím obešly bez velkých násilností, na týden staré akci před parlamentem už ale létaly kameny a policie zasáhla obušky.
Nezaměstnanost přesáhla 27 procent, ekonomika se stále nemůže dostat z recese a je malá naděje, že by brzy došlo na nějaké zásadní zlepšení.
Během půl roku ve Španělsku zaznamenali několik sebevražd lidí, kteří kvůli nespláceným hypotékám přišli o střechu nad hlavou a přitom podle španělských zákonů i potom musí bankám hypotéku splácet. Nedávno se sedmačtyřicetiletá žena polila hořlavinou a zapálila přímo v bance ve Valencii.
Čtenář deníku El País Carlos Barberá si na stránkách listu stěžoval, že po několika desetiletích některým Španělům poprvé reálně hrozí podvýživa, zatímco v hotelích a supermarketech se tuny potravin vyhazují do odpadků.
Podobný odpor vůči současné realitě je i v barcelonském squatu La Carboneria. Barcelona patří k městům s dlouhou squaterskou tradicí. Obsazených prostor je tady hodně. Od budovy bývalého leprosária až po bývalé továrny na předměstí.
A vzhledem ke krizi a velké nezaměstnanosti mezi mladými Španěly (57 procent lidí mladších pětadvaceti let nemá práci) přibývá i squaterů.
"Lidi se musejí probudit a dát najevo, že odmítají nynější režim. Potřebujeme revoluci. Ale lidé se toho bojí, tak přežívají, jak se dá," říká squater, zatímco zamyká vchodová vrata do squatu řetězem.
Španělská vláda předpokládá, že příští rok by se ekonomika mohla konečně vrátit k mírnému růstu. Premiér Mariano Rajoy ve středu v parlamentním projevu prohlásil, že doba tvrdých úsporných opatření nesmí trvat déle, než je nutné.
"Nikdo v Evropě se v roce 2012 tolik nesnažil a neobětoval jako Španělé," prohlásil premiér.
Ale jak snížit nezaměstnanost a obzvláště jak vrátit do pracovního procesu méně kvalifikované lidi, kteří nemají místo už dva roky a déle? To bude velký problém.
Indignados neboli Pobouření možná ještě zdaleka neřekli poslední slovo.
