Moskva - Jen málo se v Rusku změnilo na systému gulagů tak, jak jej kdysi popsal Alexandr Solženicyn. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že v táborech dnes jako levná pracovní síla nejsou umístěni političtí vězni, nýbrž běžní kriminálníci.
Nejenom ovšem oni. Ve vězeňských koloniích končí i pachatelé méně závažných trestných činů, kteří tak žijí bok po poku se zločinci.
Teď má být tato praxe zrušena. Po více než sedmdesáti letech, kdy byl systém gulagů ustaven ve stalinském Rusku, se trestanecké kolonie rozhodl po opakovaných protestech organizací na ochranu lidských práv zlikvidovat prezident Dmitrij Medveděv.
Do roku 2020 má být síť 755 táborů ležících z velké části v sibiřské divočině a tvořených řadami přízemních baráků z nahrubo přitesnaých klád obehnaných ostnatým drátem definitivně věcí minulosti.
Čtyři mrtví z Kopějska
Trestanecké kolonie v Rusku jsou pravidelně terčem kritiky organizací, jako je Human Rights Watch (HRW). Je v nich umístěno pětaosmdesát procent z 862 000 ruských vězňů.
"Ruské káznice jsou pochybná zařízení, v nichž panují všeobecně špatné podmínky a je zde běžné mučení a špatné zacházení s vězni," tvrdí ředitel moskevské pobočky HRW Allison Gill.
V květnu 2008 proběhla ruskými médii zpráva o čtyřech vězních, kteří zahynuli za nejasných okolností v trestanecké kolonii č.1 v Kopějsku nedaleko uralského Čeljabinsku.
Federální vězeňská správa (FSIN) tvrdila, že čtveřice trestanců napadla dozorce noži a břitvami. Následné vyšetřování ukázalo, že vězni zemřeli v důsledku posttraumatického šoku a vnitřního krvácení. Zranění utrpělo dalších osm odsouzených.
V polovině června vyšlo najevo, že vězni byli jeden po druhém odváděni do zvláštní místnosti a tam surově zbiti. Ředitel FSIN Jurij Kalinin byl následně nucen velitele nápravného zařízení v Kopějsku propustit.
Kastovní systém
V ruských trestaneckých koloniích se na správě táborů podílejí "aktivisté", vybraní trestanci z řad vězňů vybavených "zvláštními schopnostmi".
Mimo jiné mají za úkol vynutit ze svých spoluvězňů bitím nejrůznější informace.
Dvaadvacetiletý Alexandr Chramov odsouzený za vraždu přiznal, že raději nosil rudou pásku "aktivisty" a unikl tak osudu řady trestanců z řad "mužstva", kteří byli surově zbiti.
"Připomíná to kastovní systém v Indii," řekl deníku New York Times sedmatřicetiletý Kiril Charnužnin, který byl odsouzen na deset let za pěstování marihuany.
V ruských trestaneckých koloniích je běžné, že nově příchozí skupina vězňů je v rámci "přijímače" zbita dozorci, aby hned na začátku dostala za vyučenou.
Tři fáze reformy
Likvidace systému pracovních táborů, k níž se nyní odhodlal Medveděv proběhne ve třech fázích.
Nejdříve mají být pachatelé méně závažných trestných činů odděleni od kriminálníků a převezeni do nově postavených věznic. Pak čeká selekce ty, kdo spáchali násilný trestný čin. Recidivisté a kriminální živly opustí gulagy jako poslední.
Reforma je bezpodmínečně nutná.
V ruských nápravných zařízeních zahyne každoročně 464 ze sto tisíc odsouzených násilnou smrtí. V USA, které jsou známy obzvláště drsnými podmínkami ve věznicích, je to 251 úmrtí.
V Dumě leží návrh amnestie
Počet obyvatel gulagů může po květnových oslavách výročí konce druhé světové války částečně snížit "zásah shora".
Ve Státní Dumě leží totiž návrh na amnestii vztahující se na 333 tisíc osob. Jak píše deník Kommersant, prominutí trestu by se mělo týkat 46 tisíc vězňů a 287 tisíc odsouzených bez odnětí svobody.
Na základě amnestie mají být zproštěny trestu pouze osoby, které nespáchaly těžké zločiny, starší odsouzení, rodiče vychovávající děti, invalidé apod.
Rozsah prominutí trestu vyvolal v ruské společnosti i na nejvyších místech bouřlivou debatu. Obavy vznikají zejména v souvislosti s možným nárůstem kriminality.
To připouští i někteří politici. Strana Jednotné Rusko proto navrhuje omilostnit pouze válečné veterány nebo vězně koncentračních táborů. Těch se má ve vězení nacházet okolo jeden a půl tisíce.
