Brusel/Praha – Řecku nebude dluh odpuštěn, nová vláda levicové strany Syriza v tomto neuspěje. To je po prvních jednáních řeckého premiéra a ministra financí v evropských metropolích jasné.
Syriza tak nasazuje variantu B. Vyměnit stávající dluh za dluhopisy, vázané na ekonomický růst. Tedy splácet v závislosti na tom, jak se bude ekonomice dařit.
Řecko potřebuje rychlou dohodu, aby mohlo dostat poslední část mezinárodní pomoci. 7,2 miliardy eur. V krajním případě může nová vláda zůstat bez peněz na vyplácení důchodů či mezd ve státním sektoru a řeckým bankám hrozí odstřižení od financí Evropské centrální banky.
Premiéru Alexisi Tsiprasovi a ministru financí Janisi Varufakisovi se týden po sestavení vlády dostává rozdílného přijetí. Francouzská vláda i prezident François Hollande jsou vstřícní a vyjadřují pochopení pro řeckou snahu změnit dohody o splácení dluhu.
Totéž se očekává od italského premiéra Mattea Renziho, který Tsiprase dnes přijme v Římě.
Šéf euroskupiny (ministrů financí členských zemí eurozóny) Jeroen Dijsselbloem změny odmítl. Britský ministr financí John Osborne po schůzce s Varufakisem vyzval Řecko k odpovědnosti, ačkoliv novinářům řekl, že jednání nebylo tak složité, jak se obával. Vliv Londýna je však limitován tím, že Spojené království není v eurozóně.
Pravicové vlády ve Španělsku a Portugalsku, rovněž bojující s dluhem a následky úsporných opatření, úlevy pro Řecko odmítají.
Považují je za nespravedlivé ve smyslu "proč oni ano a my ne". Navíc se obávají, že protestní levicové strany, odmítající škrty a úspory, by i u nich mohly triumfovat podobně jako v Řecku Syriza.
Platí to zejména o Španělsku, kde sílí strana Podemos (Můžeme), která v sobotu dostala na demonstraci do Madridu přes sto tisíc lidí.
Zítra bude Tsipras mluvit v Bruselu s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Ten odmítl odepsání dluhu, ale oznámil, že je ochoten přistoupit ke změnám v záchranném programu a zastavit práci takzvané trojky (zástupců Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu).
Právě trojka a její dohled nad plněním záchranného programu je nenáviděným symbolem politiky, která podle mnoha Řeků může za jejich neradostnou situaci. Za pokles HDP na obyvatele o třicet procent za posledních šest let, šestadvacetiprocentní nezaměstnanost, snížené mzdy a penze.
Nepřímo podpořil Řeky i americký prezident Barack Obama. "Není možné ždímat země, které jsou v hospodářské depresi. V určité chvíli je nutné zajistit ekonomický růst, aby mohly splácet půjčky," řekl v rozhovoru pro televizi CNN.
Ačkoliv to oficiálně nikdo nepřizná, protože Německo je pouze jednou z devatenácti členských zemí eurozóny, bude pro urovnání sporů a pokračování řecké existence v zóně klíčové stanovisko Berlína. V následujících dnech budou Tsipras i Varufakis jednat právě tam.
Němci jsou jednoznačně nejméně naklonění jakémukoliv poskytování výhod nové řecké vládě.
Ministr financí Wolfgang Schäuble dopředu varoval, že dohody se musejí plnit a Řecko by nemělo své požadavky hnát do krajnosti. V rozhovoru pro agenturu Reuters také uvedl, že kvůli krizi kolem Řecka v Německu roste odpor k euru a nahrává to euroskeptické straně Alternativa pro Německo.
V Řecku přetrvává velmi negativní pohled na Německo a kancléřku Angelu Merkelovou. Příkladem může být nový ministr obrany Panos Kammenos z koaliční strany Nezávislí Řekové (AKEL).
Ještě nedávno tvrdil, že Řecko je okupovaná země, vláda přijímá rozkazy od Merkelové a Německo přeměňuje Evropskou unii ve "čtvrtou říši".
Merkelová podle některých německých médií nechce ustoupit Řecku, protože se obává, že tím podpoří podobné strany jako Syriza v dalších zadlužených zemích. Že radikální levice bude bodovat ve Španělsku, Itálii nebo Portugalsku. Protože voliči uvidí, že tímto způsobem je možné se domoci zmírnění sociálních dopadů při splácení dluhu.
Nadějí pro Atény může být, že francouzský prezident François Hollande je ohledně politiky škrtů a úspor v dlouhodobé neshodě s Angelou Merkelovou. Hlas Paříže jim může pomoci, jen je otázkou, nakolik bude Francie kvůli Řecku ochotna postavit se Německu.
Německý týdeník Der Spiegel se v komentáři domnívá, že pro zdraví, či dokonce přežití eura je nutné, aby všichni o něco ustoupili.
"Německo musí přijmout fakt, že má zodpovědnost nejen za sebe, ale za celou eurozónu. Francie, Itálie a Řecko zase musí pochopit, že trvalý ekonomický růst je dosažitelný jen prostřednictvím důsledných reforem, a ne neustálými dalšími a dalšími půjčkami," napsal.
