Washington - Americký prezident Barack Obama slaví svou hvězdnou hodinu.
To, co se za sedm let nepodařilo jeho předchůdci a iniciátoru války s terorismem Georgi Bushovi, zvládl za nepoměrně kratší čas. A jako mávnutím kouzelným proutkem.
Zpráva o smrti Usámy bin Ládina přišla opravdu jako blesk z čistého nebe. CIA ale akci proti duchovnímu otci teroristické sítě Al-Káida připravovala s plným vědomím šéfa Bílého domu dlouhé měsíce.
Přinejmenším od loňského srpna, kdy od pákistánských tajných služeb dostala informaci o tom, že v jistém domě ve městě Abottabád, vzdáleném hodinu jízdy od Islámábádu, se zdržuje "cíl mimořádné důležitosti".
Většina amerických médií se okamžitě shodla v tom, že úspěšná operace proti Usámovi mohutně navýšila Obamovy šance na znovuzvolení do úřadu. Možná že je i rovnou zajistila.
Devět schůzek v Oválné pracovně
Americkému prezidentovi přitom jeho oponenti prakticky od samého začátku vytýkali, že si v zahraniční politice počíná "příliš obezřele".
Naposledy k tomu měli příležitost v souvislosti s konfliktem v Libyi. Washingtonu hodně dlouho trvalo, než vyslechl volání Francie a Británie po tvrdém postupu vůči Muammaru Kaddáfímu.
Když v neděli večer washingtonského času předstupoval Obama se zatím nejdůležitějším proslovem své politické kariéry před Američany, všechny výtky na jeho adresu byly rázem zapomenuty.
"Spravedlnosti bylo učiněno zadost," zdůraznil prezident USA. "Smrt bina Ládina znamená nejdůležitější počin při úsilí našeho národa porazit Al-Káidu."
Od okamžiku, kdy se CIA dověděla, že by se Usáma mohl zdržovat v Abottabádu, konalo se v Oválné pracovně Bílého domu celkem devět schůzek za účasti vysoce postavených představitelů armády a tajných služeb. Ta poslední byla svolána minulý pátek.
Tehdy také Obama vydal rozkaz k akci speciálních jednotek námořní pěchoty.
Vzpomínka na Cartera
George Bush sice krátce po teroristických útocích z 11. září 2001 vyhlásil, že Usáma musí být a bude dopaden "živý nebo mrtvý", když se ale po šéfovi Al-Káidy slehla na afghánsko-pákistánském pomezí země, soustředil se výhradně na tažení proti iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi.
Obama Bushovu válku proti terorismu v prezidentské kampani v roce 2008 podrobil ostré kritice, když ale nastoupil do úřadu, začal se svými poradci na Usámově dopadení tajně, o to ale usilovněji pracovat.
Když jej minulý týden opakovaně napadl multimilonář Donald Trump, který proti němu hodlá příští rok kandidovat, Obama mu odpověděl s tím, že Spojené státy nyní mají "důležitější věci na starosti" než zkoumat pravost rodného listu amerického prezidenta.
Byl si vědom toho, že příprava operace proti bin Ládinovi běží na plné obrátky.
Nepochybně mu přitom vytanula na mysli jiná tajná operace s použitím helikoptér se speciálními jednotkami, která stála v roce 1980 znovuzvolení do úřadu Jimmyho Cartera. Totiž fiasko při pokusu o osvobození amerických rukojmí zadržovaných na ambasádě USA v Teheránu.
Sázka na Pákistán
Ve svém proslovu věnovaném zabití bin Ládina nezapomněl Obama zdůraznit roli, kterou při shromažďování údajů o obyvatelích podivného domu v Abottabádu sehrály pákistánské tajné služby.
Vztahy mezi Islámábádem a Washingtonem přitom nebyly v uplynulé dekádě nejideálnější. Pákistánskou tajnou službu ISI kritizovala CIA pro její kontakty na fundamentalistické hnutí Tálibán. Tolik potřebná informace o místě Usámova pobytu mohla ale přijít jen z okruhu osob napojených na Tálibán.
Spojené státy napumpovaly do pákistánské armády a potažmo i ISI v posledních deseti letech dvacet miliard dolarů. V uplynulých měsících ale aktivity tajných služeb na afghánsko-pákistánském pomezí nabyly na intenzitě. A s nimi také špionážní operace bezpilotních letounů vysílaných do provincií Jižní a Severní Vaziristánu.
Opakované letecké útoky namířené proti "důležitým cílům" na pákistánském území po dlouhé roky žádný konkrétní výsledek v honbě na bin Ládina nepřinášely. Často při nich navíc umírali civilisté. Akce amerických Seals z nedělní noci ale trefila do černého.
Obama a s ním i celý svět se nyní musí ptát, co Usámova smrt přinese v příštích hodinách, týdnech a měsících. A hlavně zda je Al-Káida schopna na zabití svého vůdce odpovědět masivním teroristickým útokem. Kupříkladu takovým, jaké se v letech 2004 a 2005 odehrály v Madridu a Londýně.
