* V novém seriálu se Aktuálně.cz vrací k ne zcela vyjasněným či spory opředeným leteckým tragédiím * Pohled do historie dokládá, že mnoho katastrof se odehraje v letních měsících, od konce května do začátku srpna * Třetím dílem našeho seriálu je tragický příběh letu společnosti Japan Airlines číslo 123, od kterého 12. srpna uplyne šestadvacet let
Tokio - Blíží se 12. srpen a to je datum, které v Japonsku připomíná jednu z velkých tragédií v novodobé historii země. Největší leteckou nehodu v dějinách Asie a největší leteckou havárii světa, do které byl zapojen jen jeden stroj.
Na palubě Boeingu 747 na lince z Tokia do Ósaky zemřelo před šestadvaceti lety 520 lidí. Kvůli tomu, že technik špatně opravil součástku v zadní části stroje v roce 1978.
SERIÁL O LETECKÝCH NEŠTĚSTÍCH
Zde si můžete přečíst první dva díly seriálu:
Velká rána
Nehodu, která svým průběhem zůstává v dějinách letecké dopravy naprosto ojedinělá, vysvětlili vyšetřovatelé po dlouhém bezvýsledném pátraní až poté, co nahlédli do archivních záznamů o dotyčném letadlu.
Let společnosti Japan Airlines číslo 123 spojoval tokijské letiště Haneda s Ósakou. To není daleko, ani ne hodina letu, ale v Japonsku se i na krátké vzdálenosti nasazují často obří letadla.
Zaplněný boeing odstartoval dvanáct minut po šesté večer místního času a po dalších dvanácti minutách letu se ozvala velká rána.
Nikdo netušil, co se stalo, ale bylo jasné, že něco velmi vážného. Na palubě poklesl tlak a letadlo se stalo hůře ovladatelným. Nefungovaly přístroje v pilotní kabině, "odešla" hydraulika.
Posádka ale nevěděla proč. Podle záznamů z černé skříňky se kapitán domníval, že se utrhl podvozek. Pak je napadla další verze, že výbuch v nákladní části utrhl dveře.
Pasažéři už museli dýchat pomocí kyslíkových přístrojů, ale někteří bohužel nemohli, protože jim přístroje nefungovaly.
Kvůli poruše hydrauliky se ale letoun stal neovladatelným. Prudce stoupal, vyrovnal se a zase klesal, piloti ho už nemohli dostat pod plnou kontrolu.
Dispečeři radili zkusit přistání v Nagoji, kapitán se ale rozhodl letět zpět do Tokia a tam nouzově přistát na delší ploše.
Náraz do hory
Bylo to ale nad jeho síly. Boeing se znovu prudce propadl už blízko nad zem, v jednu chvíli klesal rychlostí téměř jednoho kilometru za minutu. Po půlhodině marného zápasení a zmítání ve vzduchu se stroj roztříštil o horu Takamagahara, vysokou skoro dva tisíce metrů.
Některé chvíle v pilotní kabině zachycuje zvukový záznam z černé skříňky, který Japonsko později zveřejnilo.
(Záznam si můžete poslechnout zde).
Tragédii přežili čtyři lidé, kteří seděli shodně v levé části letadla mezi řadami 54 a 60. Dvě ženy a dvě dívky. Přeživších by patrně bylo více, kdyby dostal povolení k pátrání v místě americký vrtulník Huey, který k hoře přiletěl z nedaleké základny.
Pomoc přišla ráno. Pozdě
Japonci se ale chtěli podílet na záchranářských pracích sami a odmítli americkou pomoc. Japonské týmy pak dorazily až druhý den ráno. Nespěchaly na základě mylných informací, že nehodu nikdo nepřežil.
Podle jedné z žen, která přežila, pád letadla přežilo více lidí. Ale zemřeli, než se dostavila pomoc. I lékaři později potvrdili, že včasná pomoc by zachránila více osob.
Z náhodně pořízené fotografie jednoho amatérského fotografa vyšetřovatelé odvodili, že boeing přišel o hydrauliku kvůli tomu, že se mu utrhla kýlová plocha na konci. Jelikož tudy procházejí hydraulické hadice, příčina ztráty hydrauliky byla vysvětlena a zmizelý kus letounu našli pak námořníci v moři.
Zbývalo zjistit, proč se tak stalo. Odhalil to záznam o starších opravách. Stroj měl totiž problém v roce 1978, kdy během přistání škrtl zádí o letištní plochu.
Technici museli poté vyměnit část zadní tlakové přepážky, která udržuje tlak na palubě.
Udělali to však špatně, místo tří řad nýtů ji připevnili pouze jednou. Takže se postupně uvolňovala a nakonec pod velkým tlakem praskla. Po sedmi letech, 12. srpna 1985 v 18:24 tokijského času...
Společnost Japan Airlines rodiny obětí havárie odškodnila, ale musela přestát velkou kritiku a potýkala se s přechodným poklesem zájmu cestujících.
Nehoda na hoře Takamagahara zůstala příkladem toho, že když se letadlo zřítí vinou lidské chyby, nemusí jít vždy jen o chybu pilota.
