Bratislava – Pro slovenské konzervativce a liberály se volby roku 2010 proměnily ve svátek. Sice jasné vyhrál Směr Roberta Fica, ale většinovou vládu sestavily strany jeho odpůrců v čele se Slovenskou demokratickou a křesťanskou unií – Demokratickou stranou (SDKÚ – DS).
Od té doby si ale slovenská pravice moc radosti neužila. Koalice se rozpadla, další vládu po dalších volbách sestavil Fico a charismatická šéfka SDKÚ–DS Iveta Radičová odešla z politiky.
Teď největší slovenskou pravicovou stranu opouštějí další dvě její ikony. Ve středu oznámili svůj odchod expremiér Mikuláš Dzurinda a bývalý ministr financí Ivan Mikloš.
Důvodem je nespokojenost s tím, jak pracuje vedení strany. Dzurinda ji vedl dvanáct let, odstoupil až po špatném výsledku parlamentních voleb v roce 2012. Tehdy získala SDKÚ–DS jen šest procent hlasů. O devět procent méně než před dvěma lety.
Do čela strany byl po tomto fiasku zvolen Pavol Frešo. Bývalý župan Bratislavského kraje.
"V poslední době jsou opakovaně medializovány informace o vnitřních sporech, možných změnách a výměnách ve vedení SKDÚ-DS, kde se objevují i spekulace v souvislosti s našimi jmény(…) Abychom umožnili svobodnou výměnu názorů a nebyli ani ze strany vedení, ani ze strany jeho kritiků, a už vůbec ne ze strany médií vtahováni do tohoto zápasu, rozhodli jsme se k dnešnímu dni ukončit naše členství v SDKÚ-DS," uvedli politici ve společném prohlášení.
Politolog Tomáš Koziak v rozhovoru pro on-line deník Aktuálne.sk řekl, že Dzurinda a Mikloš jsou jednoduše zvyklí na život ve vysokých funkcích a takzvaně "být řaďákem" zkrátka není pro ně.
"Oba už před delší dobou odešli z nejdůležitějších struktur strany a pro politiky jejich formátu a zkušeností není pozice řadových členů strany atraktivní", říká Koziak.
Oba oznámili, že zůstanou v parlamentu jako nezařazení poslanci. Založení nové strany neplánují.
Dzurinda byl premiérem v letech 1998 až 2006. Dovedl Slovensko do NATO i Evropské unie. Prosadil reformy, které zlepšily stav státních financí a přitáhly na Slovensko investory po období vlád Vladimíra Mečiara.
S těmito reformami, které ale samozřejmě Slováky názorově rozdělily, je spojován i Dzurindův ministr financí Ivan Mikloš.
Ten vstoupil do vrcholné politiky dokonce ještě v době československé federace. Byl ministrem privatizace ve slovenské republikové vládě a spolu se svým českým protějškem Tomášem Ježkem předložil návrh kuponové privatizace podniků. Následovaly však volby, které vyhrálo Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara. A s tím Mikloš coby liberální ekonom nechtěl mít nic společného.
Stínem na vládě SDKÚ–DS je aféra Gorila. Policejní spis, označený tímto jménem, obsahuje informace o korupci a politickém ovlivňování privatizace a fungování státních podniků i v době, kdy byl Dzurinda premiérem.
Svým, nyní již bývalým stranickým kolegům ale Mikloš a Dzurinda život mírně zkomplikují. SDKÚ-DS bude nyní mít jen šest zákonodárců, čímž ztratí nárok na vlastní poslanecký klub. Minimální povolený počet je právě osm poslanců.
