Praha/Havana - Na Kubě začala platit další z reforem Raúla Castra, které částečně uvolňují poměry v totalitním systému vybudovaném jeho bratrem Fidelem.
Havana zrušila takzvané Bílé karty, bez nichž Kubánci až do nynějška nemohli vycestovat. Zároveň odpadá povinnost předkládat zvací dopisy a prodlužuje se (na dva roky) doba, po kterou mohou občané pobývat v zahraničí, aniž by přišli o možnost vrátit se domů.
Světová média Castrův režim chválí a informují, že se politický vývoj na Kubě konečně vydává správným směrem.
Roky vězněný kubánský disident Regis Iglesias z Křesťanského hnutí za osvobození ale poskytl Aktuálně.cz rozhovor, v němž vysvětlil, že jsou informace, jež se k nám z Kuby dostávají, zkreslené.
Jediné, po čem teď Kubánci podle něj volají, jsou základní lidská práva a svobody, kterých se jim však stále nedostává.
Aktuálně.cz: Ze zpráv v médiích člověk nabývá dojmu, že se poměry na Kubě pomalu uvolňují. Objevují se informace o ekonomických reformách, sňatcích homosexuálů a teď i o zrušení kubánské obdoby výjezdních doložek.
Regis Iglesias: Ve skutečnosti se na Kubě k lepšímu nic nemění. Naopak. Jisté ústupky jsou ekonomickou nutností. Zrušení Bílých karet je znovu pouhým snížením byrokratické zátěže. Ve skutečnosti je to tak, že Kubánci k vycestování stále potřebují povolení ministerstva vnitra. Prováděné změny s lidskými právy nemají nic společného.
A.cz: Po nástupu Raúla Castra se tedy nic nezměnilo?
Změnilo, ale k horšímu. Od té doby, co na Kubě vládne, bylo zavražděno několik vůdců opozice, včetně známého disidenta Oswalda Payáho. Celkem bylo zabito nejméně šest lidí. Vláda tvrdí, že šlo o nehody, ale nikdo tomu nevěří.
Narostly represe režimu vůči vlastnímu obyvatelstvu, stejně jako obyčejná kriminalita.
A.cz: Jaká je nálada většinové společnosti? Věří ještě někdo Castrově doktríně?
Je to podobné jako v Československu před rokem 1989. Kubánci žijí ve strachu. Bojí se o to málo, co mají. Proto jsou poslušní. Stejně jako ve všech totalitních systémech. Kdyby si ale mohli vybrat, zda podpoří stávající režim, nebo se vydají na cestu ke svobodě, zvolí, opět stejně jako obyvatelé jakékoliv jiné totalitní země světa, svobodu.
A.cz: Nehrozí ale v případě pádu současného systému chaos? Má opozice nějaký plán, co bude dělat, pokud se podaří Castra svrhnout?
R.I.: Určitě má. Opozice je připravena nastartovat demokratický proces. Ve skutečnosti je to současný režim, kdo zemi nezvládá. Za posledních 50 let se na Kubě nic nezlepšilo. Ekonomika je v těžké krizi, na ulicích není bezpečno a tak dále.
Disidentem díky rockové muzice
A.cz: Pojďme mluvit o vás. Jak jste se dostal do opozice vůči režimu?
Kvůli hudbě. Jako náctiletí jsme s kamarády rádi poslouchali rockovou hudbu, která je na Kubě zakázaná.
Přes kamarády jsem se tehdy dostal k jistému knězi, jenž nechával mladé ve svém bytě poslouchat zahraniční rádio, které rock hrálo. Scházeli se tam různí lidé, mezi nimi také Oswaldo Payá (opoziční lídr, pozn. redakce).
Jeho názory mě oslovily, a tak jsem se s těmi lidmi stýkal dál. Proto jsem se také přidal ke Křesťanskému hnutí osvobození. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Věděl jsem jen, že dělám dobrou věc. Bylo potřeba něco udělat a já se o to pokusil, i když to bylo těžké.
A.cz: V roce 2003 vás zavřeli. Co tomu předcházelo a jak jste se dostal do Španělska, kde teď působíte?
Spolu se 75 dalšími lidmi jsem podepsal návrh celostátního referenda o spokojenosti občanů se stávající politickou situací. Kvůli tomuto činu nás zatkli a odsoudili.
Ven jsem se dostal spolu s dalšími v roce 2010. Nepropustili nás ale na svobodu. Vypravili nás na cestu do vyhnanství. Z vězení nás odvezli rovnou na letiště, odkud jsme odletěli do Španělska.
A.cz: Jak by tedy měly vypadat politické změny, za něž bojujete?
V zahraničním exilu je na 70 organizací, které usilují o prodemokratické změny na Kubě. Shodně požadují svobodu slova, svobodu vyznání, dodržování lidských práv a svobodné volby. Nic jiného nelze považovat za pozitivní změnu.
