Štrasburk - Barma či Myanmar, jak zní oficiální, ale opozicí a některými západními vládami neuznávaný název této jihoasijské země ovládané už bezmála půl století vojenskou juntou, patří k nejméně demokratickým režimům na světě.
Organizace Freedom House jí ve své výroční zprávě o stavu demokracie ve světě i letos udělila nejnižší možné známky v hodnocení politických práv a občanských svobod a spolu s Kubou, Libyí, Severní Koreou, Somálskem, Súdánem, Turkmenistánem a Uzbekistánem tak zůstává na samotném dně globálního demokratického žebříčku.
Přesto se Barmánci nevzdávají nadějí na lepší budoucnost a i když junta tvrdě trestá jakýkoli projev nesouhlasu s její politikou, podzemní prodemokratické hnutí v zemi a především barmské exilové kruhy v blízkém i vzdáleném zahraničí dál volají po změnách.
Jaká je naděje na to, že se jich těžce zkoušená země dočká, a čeho je potřeba k jejich prosazení, vysvětlovala v rozhovoru pro Aktuálně.cz Zoya Phan, jedna z vůdčích představitelů organizace Burma Campaign UK, jež se snaží, aby boj za obnovení demokracie v Barmě nezmizel ze zorného pole světových demokracií.
| První část rozhovoru: Zabili mi otce, ale náš boj za demokracii ne |
Pokud budou v roce 2010 skutečně vypsány volby, jejichž konání letos junta avizovala, měla by se jich podle vás opozice zúčastnit, nebo je po zkušenostech z evidentně zmanipulovaného referenda o nové ústavě raději bojkotovat? Někteří opoziční aktivisté podle dostupných zpráv hodlají ve volbách kandidovat.
Ohlášené volby tvoří součást „sedmistupňové cestovní mapy k demokracii", která je od počátku zmanipulovaná a režim s ní přišel jen proto, aby se udržel u moci. Civilisté z tohoto procesu žádný prospěch mít nemohou, což si lidé jasně uvědomují. I mezinárodní společenství ví velice dobře, že ze strany režimu jde o trik, jak si udržet moc.
Vzhledem k tomu, jaká panuje situace v Barmě, je pro disidenty a etnické skupiny těžké se k věci jakkoli vyjadřovat. My v exilu ale můžeme mluvit svobodně, aniž by nám za to hrozil postih jako jim, a tak volby v roce 2010 otevřeně odmítáme a vyzýváme k jejich bojkotu, neboť je zřejmé, že opozici ani etnickým menšinám žádný politický prostor ani svobodu nepřinesou.
Jsem přesvědčena, že se musíme více zaměřit na mezinárodní společenství a dožadovat se tvrdšího postupu ze strany Evropské unie, která by měla na barmský režim uvalit cílené ekonomické sankce, které by jej připravily o hlavní zdroj příjmů, a také přimět k akci Radu bezpečnosti OSN, jež by měla schválit novou rezoluci k situaci v Barmě a podrobit režim kombinaci soustředěného politického a ekonomického tlaku, který by juntu přiměl zahájit jednání s opozicí i etnickými skupinami.
Nemyslíte si ale, že by diplomatická ofenzíva měla začít u Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN), jehož je Barma členem a jehož Chartu obsahující i pasáže o dodržování lidských práv podepsala? V poslední době jsme ze strany ASEANu žádnou velkou aktivitu směrem k prosazení změn v Barmě určitě vidět nemohli.
Jistě, souhlasím s tím, že ASEAN, jehož je Barma členem, toho mnoho neučinil. Devět let politiky „konstruktivního dialogu" s režimem v Barmě, kterou ASEAN prosazoval, žádný pozitivní výsledek nepřineslo. Právě proto je ale důležité, aby se Evropská unie a OSN ujaly iniciativy, uvalily na barmský režim cílené sankce a zároveň využily svého vlivu a přiměly ASEAN a představitele dalších asijských zemí k vyvinutí většího tlaku na juntu, kterou je třeba přinutit k zahájení dialogu s opozicí a etnickými menšinami.
Dosavadní přístup OSN byl ale také velice bezzubý. Například mise zvláštního zmocněnce generálního tajemníka OSN pro Myanmar Ibrahima Gambariho čelí v poslední době ze strany prodemokratických kruhů v Barmě i mimo ni tvrdé kritice. Co přesně by tedy OSN podle vás měla učinit?
My už řadu let voláme po tom, aby do Barmy jel sám generální tajemník OSN a aby jednal jak s generály, tak s Aun Schan Su Ťij i ostatními vůdci demokratického hnutí a etnických menšin. Aby mezi těmito skupinami pomohl navázat přímá jednání a aby zajistil osvobození všech politických vězňů včetně Aun Schan Su Ťij. Čím déle budeme čekat, tím více budou lidé trpět a umírat. Evropská unie by měla Pan Ki-muna neprodleně vyzvat, aby okamžitě odjel do Barmy a vymohl si propuštění všech politických vězňů.
Pokud se nepletu, Pan Ki-mun cestu do Barmy zvažoval ještě v letošním roce. Teď to ale nevypadá, že by se tam právě chystal.
On řekl, že tam nepojede, pokud nebude mít jistotu, že jeho návštěva přinese pozitivní výsledek. Já si ale myslím, že to není správný postoj. My od něj naopak očekáváme, že do Barmy pojede a pozitivní výsledky si sám vynutí. On zkrátka nemůže ve své funkci jen čekat, až k nějakým pozitivním změnám v Barmě dojde. Musí tam jet a ty pozitivní změny uskutečnit, protože coby generální tajemník OSN má určitou zodpovědnost a měl by lidem v Barmě pomoci.
Mluvila jste před chvílí o tom, co by měla učinit EU. Příštích šest měsíců jí bude předsedat Česká republika a i když česká diplomacie patří k největším zastáncům barmského demokratického hnutí, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se nedávno nechal slyšet, že není ohledně vyhlídek na změny v Barmě moc optimistický. Podle něj je to běh na dlouhou trať, a od českého předsednictví proto nelze mít přehnaná očekávání. Jak lze podle vás takový defétismus překonat?
Myslím, že je velice důležité, aby Česká republika po dobu svého předsednictví udržela barmskou otázku v agendě Evropské unie a aby pokračovala v podpoře lidských práv a demokracie v Barmě jako to činila doposud.
V důsledku násilného potlačení loňských prodemokratických protestů, známých jako Šafránová revoluce, se situace v Barmě ještě zhoršila. Mnoho lidí přišlo o život, stovky dalších byly zatčeny, Někteří z těch, kdo protivládní protesty organizovali, byli nedávno v neveřejných procesech odsouzeni až k 65 letům vězení.
Když v květnu letošního roku zasáhl Barmu ničivý cyklón Nargis, režim zcela selhal v zajištění pomoci těm nejvíce postiženým. Ba co víc, ze všech sil se snažil zabránit tomu, aby se k obětem katastrofy dostala humanitární pomoc ze zahraničí.
Nešlo ale jen o selhání barmského režimu, v tomto směru selhalo i mezinárodní společenství, které nedokázalo proti režimu tvrdě zakročit, a to jak po násilném potlačení loňských protestů, tak po neštěstí, které letos v zemi napáchal cyklón. Reakce ze strany mezinárodního společenství byla příliš slabá, a režim tak z celé této svízelné situace snadno vyvázl. To už se nesmí stát. Evropská unie a OSN něco takového nesmějí znovu dopustit.
A jak si představujete adekvátní reakci mezinárodního společenství na postup barmské junty?
Co potřebujeme, jsou cílené ekonomické sankce ze strany EU, které by přinutily režim k vyjednávání s opozicí a etnickými menšinami. Tyto ekonomické sankce by měly zamezit exportu zemního plynu, ropy, drahokamů a dřeva.
Nevoláme po paušálních sankcích, které by zasáhla zemědělský sektor, protože v něm pracují tři čtvrtiny Barmánců a my si nepřejeme, aby sankcemi trpěli civilisté. Chceme, aby sankce pocítil režim a jeho obchodní spojenci, chceme je připravit o jejich hlavní zdroj příjmů.
Zároveň s tím musí OSN využít svého vlivu a přesvědčit země ASEANu a další asijské státy, aby přestaly vojensky, politicky a ekonomicky podporovat barmský režim a aby se místo toho postavily na strany barmského lidu. Přejeme si, aby dnešní generace Barmánců byla tou poslední, která musí trpět pod diktaturou.
Lidé v Barmě dělají, co je v jejich silách - jdou protestovat do ulic, i když vědí, že je tam čeká slzný plyn a střelba ze samopalů. Je velmi důležité nepřipravit tyto lidi o zbytek naděje. S pomocí mezinárodního společenství tento plamínek naděje udržíme při životě. Je ale nutné, aby vlády upřednostňovaly ve své zahraniční politice lidská práva před ekonomickými zájmy.
