Manchester /Od našeho zvláštního zpravodaje/ - Umíte si představit Mitta Romneyho, onoho chronicky koženého a empatie neschopného prezidentského kandidáta, jako hvězdu rockového koncertu, na který do haly pro 13 tisíc diváků přijde o tisícovku lidí víc?
Že ne? Přesně tak ale vypadal závěr jeho prezidentské kampaně ve městě Manchester v New Hampshire.
Po střechu narvaná hala šílící nadšením, kterou se prohání hlasatelem neorganizovaná mexická vlna. Tmu protíná jen červeno-modro-bílá laserová show. Uvnitř lidé všech věkových kategorií, rychlým pohledem zhodnoceno spíše ekonomicky hůře situovaní, rozhodně v celkovém vyznění méně majetní než ti, kteří zaplnili nedělní mítink Baracka Obamy ve stejném městě.
Americké deníky byly v posledním týdnu plné zpráv, jak nečekanou energií nabité jsou Romneyho akce krátce před volbami. Člověk uvěří, až když to vidí na vlastní oči.
Nadšení, to organizované, i to spontánní, je o poznání intenzivnější v hale, která hostí pár hodin před volebním dnem Romneyho shromáždění, než to, jaké bylo cítit o den dříve při Obamově mítinku na veřejném prostranství za Kapitolem státu New Hampshire.
Energie davu vystoupá nejvýš v okamžiku, kdy Kid Rock ukončí po zhruba pětadvaceti minutách vystoupení své kapely a předá slovo "budoucímu prezidentovi Spojených států Mittu Romneymu".
Promluvil a ...
Pak se ujímá slova sám Romney a jen po malé chvíli jsou zřejmé dvě věci. Že je k smrti unaven. A že je zoufale špatným řečníkem, má-li oslovit davy.
Předchozí den, na jehož začátku jsem v půl jedenácté dopoledne viděl na vlastní oči na setkání s voliči Baracka Obamu, si v devět večer na hotelu pouštím v televizi jeho poslední akci dne v Ohiu. Únava prezidentovi tak zmenšila oči, že se divák obává, kdy přijde chvíle, kdy se mu zavřou docela.
Usazen pracovníky Romneyho štábu do baru na druhém konci haly republikánskému vyzyvateli do očí nevidím, ale hlas i dikce svědčí o obdobné míře únavy.
Romneyho projevu chybí drama, hlas je slabý a unyle se vine v jedné, nízké hladině apelu.
Od poloviny řeči se začínají první lidé zvedat ze sedadel, těžko říct, zda zklamáni projevem, či jen kvůli snaze získat náskok na cestě k východu, která se s koncem mítinku zoufale ucpe.
Poslední tři věty, v nichž republikán rétoricky otvírá dveře lepší budoucnosti, zcela zaniknou v křiku diváků. Unavený Romney už se ani nepokusí počkat na ztišení, aby vůbec byly slyšet.
Srovnání ve zkratce
Končí pro něj den, během nějž v posledním vzepětí svého šestiletého boje o Bílý dům procestoval čtyři státy.
Na rozdíl od Baracka Obamy, který už se na celé volební úterý usadí v domovském Chicagu, kde si zahraje partii oblíbeného basketbalu, chystá se Romney po ranním odvolení v massachusettském Belmontu na propagační cestu do Ohia a Pensylvánie. Dvou států, které mohou rozhodnout volby a z nichž aspoň v jednom potřebuje nutně vyhrát.
Ze srovnání osobních návštěv mítinků obou prezidentských kandidátů v rozmezí 36 hodin je zřejmé, že ryzejší nadšení a entuziasmus provází jen pár hodin před volbami republikánskou kampaň. Vede ji ale kandidát, který je pro ni v několika ohledech špatně vybaven.
Naproti němu stojí prezident, který byl pro politiku v 21. století obdařen daleko hojněji. Po čtyřech letech v úřadě ale ztratil jiskru a místy se zdá, že i zájem a víru ve smysl plahočení se za hlasy, bez kterých ale nemůže vládnout dál.
Rok a půl trvající boj za miliardy dolarů končí.
Přibližně třicet milionů Američanů už odvolilo a dalších zhruba více než sedmdesát tak učiní v úterý, které na východním pobřeží začalo čtvrt hodiny poté, co Romney domluvil.
Pokud Američané neodvolí na remízu, budeme vítěze znát před půlnocí místního času, tedy někdy mezi pátou a šestou hodinou středečního rána v Česku.
