Bunhang - Vyčerpanému Rju Heng-sikovi, který se v Soulu stará o dvě malé dcerky a přitom čeká na zprávy o své manželce zadržované v Afghánistánu talibanskými povstalci, připadá spánek jako hřích.
Poté, co přišla zpráva o zavraždění druhé oběti únosu, je napětí patrné nejen na něm, ale i na dalších příbuzných jedenadvaceti jihokorejských občanů, kteří byli téměř před dvěma týdny uneseni jižně od Kábulu. Z toho osmnácti žen.
"Připadám si, jako by mi to sežehávalo srdce. Je neuvěřitelné, jaké výčitky svědomí cítím jen kvůli tomu, že jím a spím," prohlásil Rju v rozhovoru pro agenturu Reuters.
"Cítím se jako v pekle. Nepřeji si nic jiného, než aby to všechno skončilo," řekl v kostele, který skupinu do Afghánistánu vyslal.
Aktuální informace o unesených Korejcích sledujte ZDE
Svázané ruce
Podle analytiků má Soul při vyjednávání s únosci do značné míry svázané ruce. Únosci totiž požadují, aby afghánská vláda výměnou za rukojmí propustila talibanské vězně.
Do Kábulu již odcestoval zvláštní jihokorejský vyslanec, aby se pokusil pomoci. V Jižní Koreji však sílí volání, aby se do věci vložily Spojené státy a pomohly občany spojenecké země vysvobodit.
Únosci již zavraždili dva zajaté muže a v úterý pohrozili, že nebudou-li splněny jejich požadavky, zabijí i další ze zbývajících 21 rukojmí.
Rju uvedl, že jeho manželka Kim Rjun-jong velmi ráda učila děti, a proto se připojila k 22 dalším dobrovolníkům z kostela Saemmul nacházejícího se na předměstí jižně od Soulu a odcestovala do Afghánistánu.
Rodinní příslušníci se od únosu již dvanáct dní scházejí v kostele a se zarudlýma očima sledují v místnostech bez oken televizní zpravodajské pořady.
Mezi rukojmími jsou i dvě děti Se Džung-pe. Dcera pracuje jako zdravotní sestra, syn je holič.
"Oni nejeli do Afghánistánu bojovat," uvedl Seo. "Prosím vás, ať už nejsou další oběti. Nedokážu je zachránit. Přeji si, abych prostě mohl umřít."
"Drásá mi to srdce"
V pětipodlažním kostele byl vyčleněn sál, kde jsou pro reportéry připraveny stoly. Na stěnách visí pestrobarevné obrázky nakreslené dětmi zdejších farníků.
Kostel stojí v satelitní čtvrti Soulu, kde kostelní věže, některé ozdobené rudým neonovým křížem, narušují siluetu úzkých obytných budov tyčících se k obloze jako řady dominových kostek.
"Všichni jsme stejné bytosti"
Dže Mi-súk uvedla, že její bratr, který je v Afghánistánu rovněž zadržován, věnoval maximum svého času i peněz na dobročinnost.
"Drásá mi srdce, když vidím, jak Taliban klade ty své požadavky a ohrožuje jejich životy. Všichni jsme přece stejné lidské bytosti," prohlásila.
Jižní Korea, která vysílá do zahraničí po Spojených státech druhý nejvyšší počet křesťanských misionářů, se pokusila evangelickým církevním skupinám v odjezdu do Afghánistánu zabránit, protože se obávala o jejich bezpečnost.
Tlak na Washington
Příbuzní i prezidentský Modrý dům vědí, že Jižní Korea má jen malý vyjednávací prostor, a proto vyzvali mezinárodní společenství k pomoci a pružnému jednání.
"Vliv Spojených států na vládu v Afghánistánu je extrémně důležitý. Může sehrát nezbytnou roli při výměně korejských rukojmích za talibanské vězně," prohlásil Kim Won-wung, vlivný poslanec z vládní strany Uri.
Čoj Džin-te, ředitel Korejského výzkumného ústavu terorismu, prohlásil, že v Jižní Koreji hrozí vypuknutí protiamerických nálad, pokud se situace rukojmích ještě zhorší a jihokorejská veřejnost bude mít pocit, že Washington pro ně neučinil dost.
Ustaraný manžel Rju zatím tvrdí, že bude čekat v kostele a spolu s ostatními příbuznými se modlit za mírumilovné řešení.
"Jsme jejich rodina, takže nemůžeme přestat doufat."
