V roce 2022 jste se nechala slyšet, že se po vraždě novináře Jána Kuciaka na Slovensku konečně pohnuly ledy a dochází tam k vyšetřování politických zločinů. V loňských volbách ale vyhrál Robert Fico, který v roce 2018 po Kuciakově úmrtí v důsledku demonstrací odstoupil. Jak se vám na to dívá?
Po smrti Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové se opravdu pohnuly ledy a pak i s nástupem nové vlády se policistům rozvázaly ruce. Do té doby na Slovensku platilo pravidlo, že policisté mohou vyšetřovat korupci a všechno možné, ale nemohou sahat na ty nahoře - ať už na politickou elitu, nebo na lidi, kteří s ní úzce spolupracují. V roce 2020 se to změnilo, což pro mě i Slovensko představovalo velkou naději.
Kabinet Igora Matoviče ale tuto naději promarnil a po loňských volbách se k moci vrátila Ficova vláda a s tím i to všechno, proti čemu jsme tehdy na náměstích bojovali.
A Fico se změnami neotálel. První protesty proti krokům jeho vlády přišly už po 43 dnech v úřadu. Hned od začátku začal usilovně bojovat za to, aby udělil "amnestii" sobě i svým lidem. Důkazem toho je novela trestního zákoníku, kterou vláda schválila ve zkráceném legislativním procesu. Naštěstí máme ještě prezidentku, která nepatří k Ficovým lidem, a zákon tak dala k ústavnímu soudu, který ty nejnebezpečnější změny dočasně zastavil.
Vláda se řídí svým heslem "vyhraj volby a můžeš všechno". Obsazuje celou pyramidu moci na Slovensku, dosazuje si všude svoje lidi a jede jako parní válec. Vyměnila vedení policie a policejní inspekce nebo členy soudní rady, zrušila speciální prokuraturu, která se zaobírala právě i jejich zločiny z korupce, a teď se snaží ovládnout veřejnoprávní rozhlas a televizi.
Čekala jste takovou rychlost změn?
To, co se děje, mě nepřekvapuje, protože na Slovensku máme s Ficem zkušenosti a víme, jak se za poslední čtyři roky radikalizoval. I tím, jak se radikalizovala a polarizovala celá společnost - měli jsme tu covid, za našimi hranicemi začala válka, šíří se dezinformace. Strach ve společnosti je zkrátka větší a populističtí politici, kterým jde hlavně o moc, strachu využívají. Vidíme to v Maďarsku u premiéra Viktora Orbána, na Slovensku u Fica nebo v USA u Donalda Trumpa.
Mám pocit, že jediné, co nám zůstává, je aktivizovat občanskou společnost a nevzdat se. Jsem strašně ráda, že lidi vnímají, co se děje, a jsou aktivní, protože po volbách to chvíli vypadalo, že si jen řeknou "no, co už s tím". Pak ale vyšli do ulic a od té doby do nich chodí pravidelně.
Zapojila jste se do nynějších protestů?
Ano, několikrát. A když jsem byla v Praze, zúčastnila jsem se protestů před ambasádou. Pendluji mezi třemi zeměmi - Českem, Slovenskem a Spojenými státy.
Je velmi silný pocit cítit se součástí té části Slovenska, která se nevzdala a chce dál bojovat za svobodu a demokracii. Na shromážděních se vždycky zpívá slovenská hymna, a když posloucháte její text, máte pocit, že to až předurčuje, co se u nás děje. Zpívá se tam o tom, že se máme probudit, a naše země se opravdu neustále potřebuje probouzet.
Tereza Nvotová
Narodila se v Trnavě do umělecké rodiny. Její otec Juraj Nvota působí jako herec a režisér, herečkou je také její matka Anna Šišková. V šestnácti letech odešla do Prahy, kde vystudovala gymnázium a pak režii na FAMU.
Točí dokumenty i hranou tvorbu, v roce 2009 debutovala snímkem Ježíš je normální!. V roce 2017 vstoupil do kin dokument Mečiar pojednávající o někdejším premiérovi, za jehož vlády Slovensko čelilo kritice západních zemí kvůli porušování principů demokracie. Ve stejném roce Nvotová uvedla do kin film Špína, předloni pak drama Světlonoc.
Aktuálně připravuje minisérii Naši lidé o vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. Chystané politické drama získalo v březnu na prestižním televizním festivalu Series Mania cenu pro nejlepší připravovaný projekt.
Nvotová byla vždy aktivní, pokud jde o dění na slovenské politické scéně. Po vraždě Kuciaka se zapojila do demonstrací Za slušné Slovensko, účastní se i nynějších protestů proti vládě Roberta Fica, kterého dlouhodobě kritizuje.
Neměly by protesty ještě nabrat na síle, když vidíme, co Fico dělá? Byť samozřejmě, lidé si ho zvolili.
Co myslíte tím silnější? Že přijde o 20 tisíc lidí víc? Protesty byly dost velké a myslím, že to, co Fico chtěl - schválit novelu trestního zákona před Vánocemi, aby na to lidé po svátcích zapomněli -, se mu nepovedlo. A nepovedlo se mu to právě díky protestům, díky tomu, že se veřejnost zmobilizovala a pečlivě sledovala tento proces. A ne všechny věci obsažené v novele trestního zákoníku začaly platit, byť Fico je z druhé strany samozřejmě i spokojený, protože se mu podařilo zrušit speciální prokuraturu.
My, protestující, nemůžeme čekat a ani nečekáme, že se stane to stejné, co v roce 2018 po vraždě Jána a Martiny - že to Fico položí. Z té doby podle mě pramení jeho největší trauma, protože tehdy se vzdal funkce a myslím si, že si to další roky vyčítal a nic takového už znovu neudělá. Jde spíš o to vytvořit tlak a dát najevo, že tu existuje občanská společnost a že si vláda nemůže jen tak ovládnout stát, zatímco lidé budou sedět doma a jíst velikonoční vajíčka.
Netvrdím, že konáním protestů jsme vyhráli. Bohužel volby vyhrál Fico a musíme to respektovat, protože chceme demokracii. Společnost je už samozřejmě unavená z toho, že je pořád v takovém bojovém módu, ale nic jiného nám nezbývá.
V sobotu čeká Slovensko druhé kolo prezidentských voleb. Přemýšlela jste o tom, že byste veřejně podpořila Ivana Korčoka a snažila se mobilizovat Slováky, aby šli volit?
Snažím se pomáhat organizaci Srdcom doma, která mobilizuje Slováky žijící v zahraničí, aby volili. Statistiky ukazují, že Slováci v zahraničí dlouhodobě volí liberální demokracii, v tomto případě tedy Ivana Korčoka. U prezidentských voleb ale bohužel není možné volit ze zahraničí a na Slovensku není vládní vůle, aby se to změnilo, právě proto, že vláda ví, jak Slováci v zahraničí volí.
Jinak už jsem na svoje sociální sítě dávala různé příspěvky o tom, že podporuji Korčoka. Myslím, že lidé, kteří mě sledují, nepochybují o tom, koho asi volím. Oficiálně mě ale organizátoři kampaně neoslovili, ale například moji mámu ano, protože ona je z generace voličů, kteří jsou teď pro Korčoka důležití více než mladí lidé - ti jsou rozhodnutí ho volit.
Jak vnímáte odliv mladých lidí ze Slovenska?
Je to výsledek politiky státu, který byl tak trochu ukradený lidmi, kteří na něm profitují. Ti se sice tváří jako sociální politici, ale sociální stránku neřeší. Slovensko má velký problém se vzděláváním a vládě to vyhovuje. Oni ze statistik vidí, že vysokoškolsky vzdělaní lidé Ficův Směr nevolí. Proč by se tedy měli snažit investovat do vysokých škol, když jim to nehraje do karet?
Je samozřejmě smutné, že odchází tolik lidí. Po loňských volbách exodus ještě zesílil. Všichni mladí lidé žijící na Slovensku, s kterými se bavím, řeší i variantu B, že se to v zemi může ještě zhoršit a kam pak půjdou. To je pro stát, který má kvést a růst, protože jsme mladá země, zabijácké.
Do vaší tvorby se promítají politická témata. Když jsem sledovala váš dokument o Mečiarovi, nejvíce mě překvapilo to, že byl s vámi ochoten mluvit. Stálo vás to hodně přemlouvání?
Nestálo to vůbec žádné přemlouvání. Teď je mi 36 let. Když jsem Mečiara oslovovala, bylo mi nějakých dvaadvacet. Nebyla jsem tehdy známá, nebyly známé moje politické názory. Nemyslím si, že by mě dnes Vladimir Mečiar přijal stejným způsobem. To, že jsem byla tak mladá, zapříčinilo, že do toho šel. Prostě jsem mu navrhla, že bych s ním chtěla točit u něj doma a položit mu nějaké otázky, a on mi zavolal a řekl "dobře".
Aktuálně chystáte hraný seriál Naši lidé o vraždě Jána Kuciaka. Chcete příběh uchopit z jiné perspektivy a je za tím zároveň snaha, aby se na něj nezapomínalo?
Samozřejmě. Už vznikly různé dokumenty, výborný je například Kuciak: Vražda novináře, ale v rámci hrané tvorby šlo vždycky o fikci. Pro náš tým je velmi důležité vyprávět příběh tak, jak se opravdu stal. Vycházíme proto z informací z policejních spisů a rozhovorů s blízkými Jána a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Je důležité, aby se příběh nijak nemodifikoval, protože už dneska o něm na Slovensku vzniká spoustu konspirací. Vláda samozřejmě nechce, aby příběh, který ji položil na lopatky, opět vyšel na výsluní.
A právě to je i důkaz toho, jak moc je příběh důležitý. Odkrývá nejen to, že byl zavražděn novinář v moderní zemi EU a NATO, ale i to, že pod rouškou demokracie vznikl systém "našich lidí", oligarchie která řídí stát a profituje na něm, a díky tomu se něco takového mohlo vůbec stát. Ten systém úzce souvisí s celou touto politickou reprezentací, ale i běžnými lidmi, kteří z toho profitují na té nejmenší úrovni.
Vzhledem k vývoji situace na Slovensku a tématu seriálu se prý bojíte, že nebudete moci najít pro projekt slovenské vysílací partnery.
To už se děje.
Souvisí to s tím, že média na Slovensku nechtějí tématu dát prostor?
Těch důvodů je více. Slovenská televize se nyní nachází v hrozné situaci, protože se ji vláda snaží ovládnout a směřuje ji k maďarskému modelu - vytvoření státní televize, hlásné vládní trouby. Za současné situace si tedy nemohou dovolit vzít seriál, který jasně ukazuje prstem na ty, kteří se ji snaží ovládnout.
I od komerčních televizí jsme zatím dostali zápornou odpověď, protože tam jsou zase finanční tlaky. Vláda jim vyhrožuje, že zastaví reklamu ze státních zdrojů… Projekt se ale snažíme zafinancovat hlavně pomocí zahraničních televizí, a když všechno vyjde, budeme se snažit ještě znovu navázat spolupráci se slovenskými televizními vysílateli. Hlavní je, aby vznikl.
