Černihiv, severní Ukrajina (od našeho zpravodaje) - Na zlacených ikonách se odrážejí drobné plamínky svíček, ve vzduchu voní kadidlo. Kněz odříkává modlitby, obrací se ke shromážděným a před sebou má fotografie několika padlých vojáků. Po bohoslužbě se s lidmi loučí podáním ruky. Seznam místních, kteří padli v bojích s proruskými separatisty na Donbase, visí přímo tady, uvnitř kostela svaté Kateřiny v severoukrajinském Černihivu. První jména jsou z dubna 2014, zatím poslední z loňska.
"Modlíme se za to, aby válka skončila a další mrtví nepřibývali. Lidé jsou tu naladění různě. Někteří říkají, že musíme bojovat, jiní chtějí hlavně mír a žádné mrtvé. Strach tady lidé mají, ale chodí po ulicích a žijí normálním životem. Co jiného jim zbývá," říkají při odchodu z kostela příbuzní jednoho z padlých vojáků, za které kněz sloužil panychidu. Tak se v pravoslavné a řeckokatolické liturgii říká bohoslužbě za zemřelé.
Z centrálního náměstí vede ke kostelu Alej hrdinů, na počest těch, kdo v dosavadních bojích padli. Teď se válka přiblížila. Třísettisícový Černihiv se ocitl blízko nové frontové linie. Jedno z nejstarších slovanských měst leží jen několik desítek kilometrů od bodu, kde se střetávají hranice Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Za Kyjevské Rusi tu sídlil kníže přilehlé oblasti, teď je Černihiv důležitým centrem ukrajinského textilního průmyslu.
Nedaleko odsud, těsně za hranici do Běloruska, přesunulo Rusko své tanky, obrněnce a vojáky. V noci ze středy na čtvrtek se připojily k ruské invazi a vstoupily na ukrajinské území. Černihiv jim stojí v cestě jako první velké město směrem ke Kyjevu.
"Obrana v Černihivské oblasti je rozdělena do pěti sektorů. S její organizací jsme, bohužel, začali pozdě. Důležité ale je, že existuje," řekl Aktuálně.cz Volodymyr Bojko, který dříve pracoval v administrativě oblasti. "Samozřejmě máme obavy z toho, co se děje. Od místa, kde teď spolu stojíme, je nejbližší ruská základna s tanky a helikoptérami 80 kilometrů," řekl krátce před útokem.
Ještě donedávna byl Černihiv atraktivním místem pro Bělorusy. Měli to sem blízko a přijížděli nakupovat zboží, které doma neměli nebo tu pro ně bylo výhodnější. "Dokonce jsme tady kvůli nim postavili velké nákupní centrum BS Hollywood. Teď tu máme moderní obchody, ale žádné běloruské zákazníky. Místo toho běloruské a ruské vojáky na hranici," uvádí Bojko.
Kvůli bezprostřednímu ohrožení a stoupajícímu napětí cvičili v Černihivu do posledních chvil před útokem jednotky pravidelné armády i domobrana. Stejně jako na mnoha dalších místech na Ukrajině.
U historické budovy místního divadla, hlavní dominanty města, vlaje ukrajinská vlajka. A také vlajka Evropské unie. Místní obyvatel Jevhen Romaněnko říká, že s Evropskou unií přichází často do kontaktu. Firma, ve které pracuje, má partnery v unii, on sám často provádí mediální a marketingové analýzy, které s podnikáním v Evropě souvisí.
Jako náruživý rybář je zvyklý vyrážet často lovit na ukrajinsko-běloruskou hranici. To už ale nejde. Hraniční čára obě země neprodyšně rozděluje. Romaněnko říká, že poslední týdny jsou tady extrémně psychicky náročné a vyčerpávající.
"Když neustále čtete, jak se schyluje k invazi, jak se kousek od nás shromažďují vojska, uvrhne vás to do deprese. Manželka mi nedávno po pětihodinovém sledování různých televizních kanálů řekla, že si musíme zabalit věcí a okamžitě utéct," vypráví Romaněnko.
Kamarádi mu ještě krátce před invazí říkali, že pozemní útok je nepravděpodobný. Sám pak raději přestal sledovat sociální sítě. "Nesleduji ani ukrajinskou televizi. Ruská média už vůbec ne, na to nemám nervy," dodává s hořkým smíchem.
Vstup ruských vojáků na území separatistických republik, kterým invaze začala, pro něj překvapením nebyl. "Každý věděl, že tam už jsou, jen nejsou označeni jako ruská armáda. Celé tamní velení je ve skutečnosti ruské. Potvrzují to i lidé, kteří tam žijí," uvádí Romaněnko.
Zásadu nesledovat média porušil v pondělí večer a sledoval projev ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten mu vzal vešekerý optimismus. "Neměl jsem to dělat. Putin ukázal, že nenávidí cokoliv ukrajinského a že to překračuje meze racionality. Obávám se, že je schopen čehokoliv," říká.
Od čtvrtka platí v zemi stanné právo, Rusko bombarduje ze vzduchu Kyjev, Charkov nebo Mariupol. "Bude to na dlouho. Válka určitě neskončí za pár měsíců nebo letos," domnívá se Romaněnko. Stejný názor má i Bojko. "Ruské tanky jsou na území Ukrajiny. Ve válce jsme a rozhodně nic nekončí," říká.
Romaněnko spatřuje naději v tom, že Evropa teď Ukrajinu podporuje více než v roce 2014, kdy Ukrajinci ztratili Krym a část Donbasu. V čem vidí větší podporu? "Dostáváme ze západu více zbraní a cítíme větší podporu, jsou také tvrdší protiruské sankce. Věřte, že strašně moc pomáhá vidět, že nejsme sami," připomíná.
