Kaliningrad (od našeho spolupracovníka) - Na rozdíl od šedivým sněhem pokryté Moskvy do Kaliningradu přišlo jaro už skoro před měsícem. Někdejší centrum Východního Pruska zalévají paprsky slunce, které se snaží proklouznout mezi hradbami panelů a nevkusu pseudomoderní architektury.
Velká část historických budov byla zničena na konci druhé světové války. O další architektonické barbarství se zasloužil sovětský režim, který se snažil srovnat se zemí většinu památníků pruské éry, jakožto symbolů německého revanšismu a militarismu.
Královecký hrad byl v 60. letech minulého století vyhozen do vzduchu a místo něho stojí nikdy nedostavěný kvádr Domu sovětů.
Katedrálu od podobného osudu uchránila k ní přimknutá hrobka osvíceneckého filozofa Immanuela Kanta. Chrám ze čtrnáctého století tak do konce devadesátých let chátral a až nedávno byl restaurován.
Žlutá karta pro Putina
Evropský duch a střípky historického dědictví v Kaliningradu stále žijí. Ukázaly to alespoň nedávné prezidentské volby. V metropoli kaliningradské enklávy Vladimir Putin získal rekordně nízký počet hlasů - čtyřicet sedm procent.
"Volby prohrál, protože zdejší lidé mají větší nároky. Vidí, jak se žije v sousedním Polsku, a chtějí žít stejně," vysvětluje volební anomálii místní novinář Vladimir.
Touha mít se dobře jako "tam, za hraniční závorou" prý dosluhujícímu premiérovi ukázala žlutou kartu. Podle Vladimirových slov není vhodné srovnávat situaci u unijních sousedů a v Rusku. "Měli bychom spíš porovnávat životní úroveň s ostatními ruskými regiony, a ne s Evropou," je přesvědčen.
Rozhodně odmítá, že by oblast byla zcela odtržena od Moskvy a že by Kaliningraďané podporovali separatistické nálady. "Do velkého Ruska to je kousek. Jen pár hodin vlakem přes Litvu," mávne žurnalista rukou.
Mořské bratrstvo
Ani vláda na region nezapomíná. Kaliningradská oblast není ztracený ruskojazyčný ostrůvek v evropském moři.
Enkláva má pro Moskvu strategický význam. Může z jantarového pobřeží kontrolovat celé Baltské moře. Převahu v regionu má Rusku zajistit právě Baltská flota, která v Kaliningradské oblasti kotví.
Fregata Jaroslav Mudryj nehybně stojí v přístavišti spolu s dalšími plavidly. Za pár hodin by měla vyplout na několikadenní službu. Místo příprav ale na palubě panuje klid. Jen námořník v černém kabátu, přilbě a s automatem v rukou si na zádi odbývá svou čtyřhodinovou hlídku.
"Baltská flota začala psát dějiny ruského námořnictva. Založil ji před tři sta lety car Petr Veliký. Další floty vzešly právě odtud," vypráví s hrdostí kapitán třetího stupně Sergej Skornjakov.
Jak se asi čtyřicetiletý námořník přiznává, přestože pochází ze Sibiře, sloužit na moři byl jeho dětský sen. Do rodného kraje se už vrací zřídka. Jen když chce svým dětem ukázat pravou ruskou zimu.
Stačí projet pár desítek kilometrů od přístavu, ve kterém kotví fregata Jaroslav Mudryj, a narazíte na hraniční kámen s polským symbolem. Vztahy mezi Moskvou a Varšavou znovu začaly skřípat poté, co polská vláda opět začala usilovat o to, aby na jejím území byly umístěny antirakety amerického protiraketového deštníku. Z Kaliningradské oblasti na sousední republiku začal mířit nový radar a spekuluje se o tom, že se zde mohou objevit také taktické rakety Iskander.
"Evropští kolegové hájí zájmy svého státu, stejně jako my. Já osobně k nim žádnou nevraživost necítím. A vůbec k Polsku mám přátelský vztah. Podobně jako k Německu. S nimi máme dokonce lepší vztah než s pobaltskými státy," nezastírá kapitán třetího stupně.
Podle Skornjakova všechny námořníky spojuje jedno - služba na moři. Proto o nějakém nepřátelství nemůže být žádná řeč. Jen jak si kapitán posteskl, moc v lásce nemá Angličany. Zatím se jim je totiž nepodařilo porazit ve fotbale.
Štiplavý dým lepšího života
Nad výcvikovým prostorem Chmelevka se táhne štiplavý dým z hořících pneumatik. Brigáda námořní pěchoty tu nacvičuje odražení nepřátelského výsadku. Chvilku duní houfnice, pak se do protiútoku vydávají obrněné transportéry.
Z armádní střelnice se táhne hustý černý mrak. "Lidi si za ty roky zvykli," komentuje to lakonicky velitel cvičení plukovník Alexandr Kozlovskij. Obyvatelé blízkých obcí si nepohodlné sousedství kompenzují po svém. Dělostřeleckou palbou zorané pobřeží je rájem pro hledače jantaru.
Mladší důstojníci si nácvik boje s imaginárním nepřítelem nahrávají na moderní smartphony. Pochvalují si, že teď, když probíhá armádní reforma, se mají lépe. Zejména je potěšilo dvojnásobné zvýšení platu, které vojáci před volbami dostali od premiéra Putina.
"Pocházím z dobře zajištěné rodiny. Sám jsem z Moskvy a sloužit jsem šel dobrovolně," vypráví jeden z důstojníků. Za peníze, které teď dostává, si prý našetřil na novou mazdu. A brzy se budou s manželkou stěhovat do nového bytu.
"Jo, jo. Teď se slouží lépe," přitakává jeho asi 35letý kolega, původně absolvent sociologie. "Rodiče se o mě zprvu báli, ale teď jsou na mě hrdí. Obzvlášť když domů přijíždím v uniformě. Jen manželka by byla raději, kdybych byl převelen do Petrohradu," dodává s úsměvem mladý kapitán.
