Bulharsko-turecká hranice (Od našeho zpravodaje) – Malý obchod, pošta, asi padesát obyvatel, některé domy s propadlými střechami a rozbořenými stěnami, pár koní pasoucích se uprostřed vesnice.
To vidí mnoho uprchlíků jako první věci ve vysněné Evropské unii, do které dorazí po dlouhé cestě z míst, odkud utekli. Vesnice Goljam Devrent leží několik desítek metrů od bulharsko-turecké hranice. Na bulharské straně.
Tady začíná nebo končí Evropská unie, tady běženci vidí její první modrou vlajku se zlatými hvězdami.
Goljam Devrent je přitom - jako mnoho okolních vesnic - vybydlená. Lidé odešli kvůli živobytí jinam, zůstali převážně jen ti starší.
Lesem za vesnicí vede v civilistům nepřístupném pásmu plot vysoký tři metry, postavený jako bariéra proti běžencům. Vidět je jen kus na holém kopci. S ostnatými dráty namířenými do Turecka.
Bulhaři ho postavili loni v místech, kde je nelegálních pokusů o přechod nejvíce a kam nevidí jejich kamerový monitorovací systém. Plot měří 33 kilometrů a má být brzy prodloužen.
Kolem Goljam Devrentu už jezdí nákladní automobily naložené materiálem na stavbu.
Jak ukazuje i případ Maďarska, které následuje Bulharsko a staví plot na hranici se Srbskem, jde o začátek trendu po celé Evropě.
Tady ale plot zatím proud uprchlíků nezastavil. Z údolí se na prašné cestě v Goljam Devrentu vynořují běženci podle místních většinou brzy ráno. Za svítání.
"Dříve u nás hledali pomoc, dávali jsme jim vodu. Často opakovali 'taxi Sofia, taxi Sofia'. Voláme obvykle hraniční policii, takže když viděli přijíždět policejní džíp, byli zklamaní. Teď se nás víc straní a jezdí pro ně někdo zevnitř Bulharska. Mají už tady síť dřívějších uprchlíků, se kterými jsou domluveni, a ti je odvážejí,“ říká místní pošťák Ivan v budově pošty, na které visí ona vlajka Evropské unie.
Patroly pohraniční policie jezdí hned za vesnicí a najednou vyráží ve směru od Turecka džíp. Uvnitř sedí vepředu dva policisté, vzadu se tísní čtyři lidé.
Skončila jedna z akcí proti běžencům, vůz míří do prvního sběrného tábora ve dvacet kilometrů vzdáleném městě Elchovo.
Tlak na bulharskou hranici je obrovský. Míří přes ni tisíce běženců. Před válkou prchající Syřané, Iráčané a Afghánci, ale i muži a rodiny z Afriky.
Někteří jdou i přes oficiální přechody, ale všichni mají stejný cíl. Dostat se dál, na Západ. Podle bulharské vlády jsou měsíčně zadrženy přibližně tři tisíce lidí, pokoušející se projít většinou přes Srbsko do dalších zemí Evropské unie.
Na jaře policie objevila i český kamion s českým řidičem s nákladem jablek, pod kterým se skrývalo pětačtyřicet Iráčanů a Syřanů.
"Často je vidím přicházet s mobily, používají GPS. Dělají všechno možné, aby přešli. Podhrabávají plot, pokládají přes něj kmeny spadlých stromů, stříhají ho," říká prodavač z malého obchůdku v Goljam Devrent.
Dříve v komunistických časech byla tato oblast hranicí mezi varšavskou smlouvou a NATO. Spíše se počítalo s útěky z Bulharska do Turecka. Teď je tomu naopak.
Běžence obvykle vysadí před bulharskou hranicí pašerák. V noci pak utíkají lesem a snaží se nenarazit na bulharské hlídky. Někteří se snaží projet v nákladních vlacích a automobilech.
V Elchovu je v celkem nenápadné budově s malým nápisem Pohraniční policie ukryto operační centrum bulharských strážců hranic. Šestičlenný tým zde monitoruje téměř celou hranici v reálném čase.
Analyzuje záběry z kamer a termovizí. Jakmile místní policisté zaznamenají problém, uvědomí hlídku v terénu a vyrazí. Vše, co se hýbe, mohou sledovat i na velkoplošné obrazovce s velkým zvětšením.
"Jsme lepší než Velký bratr. Vidíme cokoliv, co se hýbe, včetně zvířat. V Evropě nikdo nemá takovou techniku, viděl jsem ji jen na americko-mexické hranici," říká náčelník pohraniční policie Christo Stefanov.
Na starších záběrech demonstruje, jak to funguje. Obrazovka ukazuje skupinu bílých bodů, což jsou uprchlíci, a k nim míří policejní džíp. Všichni nasedají a odjíždějí.
Stefanov odmítá odpovědět na otázku, kolik je rozmístěno policistů na hranici dlouhé 240 kilometrů.
"To neřeknu, protože bych tím pomohl pašerákům a převaděčům. Naší snahou je, aby ti, co chtějí přijít, se řádně zaregistrovali na jednom ze tří hraničních přechodů. A nechodili přes les, údolí a řeky.
Někdy musíme nasazovat vrtulníky, abychom vyzvedli ty, kteří se ztratili nebo zranili v odlehlé oblasti. Nebo jsou to děti či starší lidé, kteří nemohou dál. Jednou jsem byl svědkem toho, jak těhotná žena porodila přímo na hranici," vypráví Stefanov.
Na to, zda plot pomohl, se názory různí. Kritici tvrdí, že jen běžence nasměroval jinam. Stefanov říká, že jich více přichází legálně přes přechody.
Příliv každopádně sotva poleví. Bulharská média jsou plná svědectví o tom, jak se tisíce nových a nových uprchlíků štosují kolem tureckého města Edirne a kolem hranice. S cílem být a žít v Evropské unii.
