Lazdijai (od našeho zvláštního zpravodaje) - Do konce padesátých let tady litevští povstalci, kteří si říkali Lesní bratři, bojovali proti sovětské okupaci. Ze třiceti tisíc jich většina zahynula, jejich statečný a v Evropě téměř neznámý boj připomínají dřevěné kříže, podzemní skrýše a desky se jmény padlých.
Pásu na jihu Litvy se přezdívá suvalský koridor. Jde o šedesát až osmdesát kilometrů dlouhý pruh území, který leží mezi Běloruskem a ruskou Kaliningradskou oblastí. Vojenští analytici a experti o koridoru mluví a píší jako o nejzranitelnější části NATO. Kvůli možnosti, že tady Rusové zaútočí, rychle spojí Bělorusko s Kaliningradem a odříznou Litvu s Lotyšskem a Estonskem od zbytku aliance.
Litevci se na takovou možnost připravují. Vědí, že pokud Ukrajina padne a ruský vůdce Vladimir Putin stále nebude mít dost, jsou další na řadě. Když se v Toyotě litevské pohraniční stráže blížíme k hraničnímu přechodu Raigard do Běloruska, jsou vidět prázdné silnice uprostřed zóny nikoho, jen za krajnicemi u lesa se válejí odpadky. "Do začátku války na Ukrajině tady stály kamiony desítky kilometrů do vnitrozemí. Letos 1. března jsme přechod zavřeli," říká pohraničník, který si stejně jako ostatní jeho kolegové nepřeje zveřejnit své jméno.
Na hraničním přechodu panuje ticho, je slyšet jen zpěv ptáků. Pěšky pokračujeme k betonovým bariérám a několik metrů vysokému plotu, zakončenému ostnatým drátem. Vypadá to tady ještě vyhroceněji než na hranicích Československa a západního Německa před rokem 1989. Za plotem leží miny a o kus dál vznikají okopy, které ale Litevci nechtějí ukázat. "Nikdo sem teď nesmí. Lesy jsou tu bohaté na houby, ale aktuálně je to nepřátelská hranice," popisuje příslušník pohraniční stráže.
Na stanici ukazuje speciální zbraň, kterou Litevci sestřelují drony, a operační středisko monitorující jižní úsek hranice. Běloruský vůdce Alexandr Lukašenko nedávno k hranici převelel vojska a v úterý se sám ukázal blízko suvalského koridoru. Před kamerou hovořil s vojáky o tom, že je třeba se připravit na boj a na to, jak by bylo možné Kaliningrad a Bělorusko spojit.
"Zapomeňte na Bělorusko. To je v podstatě Rusko, které Rusové anektovali. Jsme tady v ruském sevření z obou stran," říká ve své kanceláři velitel dobrovolnické vojenské organizace Litevští střelci, plukovník Linas Idzelis.
O Rusku mluví bez obalu. "Vždy s ním bude problém. Ze svého mládí si vybavuji, jak mi Rusové nadávali, když jsem mluvil litevsky, a říkali, že to je podřadný, hnusný jazyk. Musíme být připraveni na vše. Mít plány pro případ, že proniknou na naše území, mít dobré zbraně a výcvik. A říkám na rovinu, že musíme být připraveni je zabíjet," líčí plukovník.
Naděje v močálech a mokřadech
Litevská zkušenost s nadvládou Moskvy je velmi trpká, což je zřetelně vidět i v budově bývalé sovětské tajné policie KGB ve Vilniusu. Ve sklepeních domu, který KGB využívala až do roku 1990, se zachovaly vězeňské cely, mučírny i popravčí místnost. Dnes je tady muzeum, které připomíná období sovětské okupace. Dobu poprav, pronásledování Lesních bratrů a deportací statisíců Litevců na Sibiř.
"Samozřejmě že máme strach, že se to může opakovat. Podívejte, co se děje na Ukrajině. Do Ruska deportují Ukrajince včetně dětí. Hlavně starší generace má obavy, že se tohle všechno může vrátit. Je to skličující," líčí ředitelka muzea Ramunė Driaučiunaiteová.
Močály a mokřady v suvalské oblasti dávají naději, že by ruské tanky měly problém rychle postupovat. Litevci vycházejí z předpokladů, že Rusko může zaútočit, pokud bude považovat Kaliningradskou oblast za ohroženou nebo bude jen testovat, jestli NATO rázně odpoví na napadení svého člena. "Nemyslím si, že by nějaká hrozba existovala v řádu měsíců. Rusové přesunuli mnoho svých vojsk od Pobaltí na Ukrajinu. Co by se ale stalo, pokud by Ukrajina padla, to samozřejmě nevíme. Na rozdíl od nás Moskva nemá problém s vlastními ztrátami. Pro ně jsou snesitelné i obrovské lidské ztráty na Ukrajině," upozorňuje plukovník Idzelis, který vede Litevské střelce.
Ti trénují bojové nasazení i logistiku v týlu nepřítele. "V našich řadách máme i ženy. Nerozlišujeme mezi muži a ženami, ale mezi těmi, kdo jsou schopni bránit svoji zemi, a těmi, kdo mohou pomáhat jinak. Potřebujeme zvýšit výdaje na obranu alespoň na čtyři procenta HDP a pořádat cvičení. Ono je snadné likvidovat tanky v počítačové hře Call of Duty, ale přímo v terénu vám to proti nepříteli moc nepomůže," říká se smíchem litevský důstojník.
Jeden z pohraničníků vypráví, že je mu jedenapadesát, a jako mladý tak ještě pamatuje Sovětský svaz. Udělá prý vše pro to, aby se taková doba nevrátila. "Rád bych věřil, že na nás nezaútočí, ale myslím si, že se nikdy nesmířili s naší nezávislostí. Nevíme, kde se zastaví a kdy budou mít dost," říká nad sbírkou sestřelených dronů, které z Běloruska pašují cigarety nebo sledují rozestavění litevských vojáků a pohraničníků.
V jednom se všichni oslovení Litevci shodují. Budou se bránit.
