Nikósie - Političtí lídři obou kyperských republik, oficiální i neuznané turecké, začali ve středu na nejvyšší úrovni jednat o sjednocení ostrova, který je rozdělen od roku 1974.
"Je čas ukončit dlouhotrvající kyperský problém a dát kyperskému lidu lepší budoucnost, jakou si zaslouží," řekl novinářům po středečním devadesátiminutovém jednání prezident kyperských Řeků Dimitris Christofias. "Máme společnou vůli a společnou touhu."
"Jsme přesvědčeni, že dosáhneme celkové dohody tak brzo, jakmile to bude možné, doufejme, že ještě tento rok," přizvukoval mu vůdce kyperských Turků Mehmed Ali Talat. "Ankara samozřejmě řešení podporuje."
Podle pozorovatelů se jedná o největší šanci na sjednocení, kterou kdy Kypřané měli. Oba vůdci se mají od nynějška scházet nejméně jednou za týden.
Čtěte také:
Sjednocení Kypru je na obzoru, jednání začnou v září
Další pokus o sjednocení Kypru začal. Úspěch je blízko
Talat důrazně podporoval sjednocení ostrova už během (zkrachovalého) referenda na jaře 2004, Christofias zvolený v únoru zase sliboval jednotný Kypr v průběhu své předvolební kampaně.
Kromě úmyslu spojit rozdělené komunity spojuje prezidenty i jejich levicová orientace a především ochota spolu mluvit.
Po zvolení Christofiase byla také podniknuta řada kroků k posílení důvěry mezi oběma stranami, z nichž nejdůležitějším bylo otevření nového hraničního přechodu - přímo na ulici Ledra v rozděleném hlavním městě Nikósii.
Rozdělený Kypr:
15.7.1974 - neúspěšný puč v jižní (řecké části), který měl ostrov připojit k Řecku, je podporován Athénami. O pět dní později podniká invazi turecká armáda a zabírá severní třetinu ostrova.
15.11.1983 - po devíti letech bezvýsledného vyjednávání o sjednocení je vyhlášena Severokyperská turecká republika
23.4.2002 - je otevřen první hraniční přechod mezi severem a jihem
24.4.2004 - Kyperští Řekové odmítají sjednocovací plán OSN a o týden později vstupují do EU. Kyperští Turci plán přijímají, ale do EU přijati nejsou.
Klíčový je postoj Ankary
Jakékoliv řešení musí být ale schváleno Tureckem, které jako jediný stát na světě uznává Severokyperskou tureckou republiku.
Vládnoucí turecká Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) sice vyřešení kyperské otázky podporuje, otázkou však je, zda se jí v její současné slabé pozici podaří omezit vliv turecké armády, která na ostrov podnikla invazi roku 1974 a stále tu udržuje kontingent v počtu 30 až 40 000 vojáků.
AKP by ráda, aby Turecko vstoupilo do Evropské unie, a kyperští Řekové by mohli takový krok vetovat. Vstupu Ankary ale není nakloněno ani Německo nebo Francie.
Jednání čelí i dalším problémům. Není například jasné, jak by vypadalo případné majetkové vyrovnání s lidmi, kteří museli uprchnout z jedné části ostrova na druhou.
Vyjednavači také neurčili, jakou roli bude hrát v současných jednáních plán OSN, který roku 2004 turecká strana přijala a řecká odmítla.
Jakákoli dohoda bude muset být navíc předložena oběma komunitám a ty ji budou muset posvětit v referendu.
Situaci, ve které se Kypr nyní nachází, asi nejvýstižněji shrnul titulek komentáře kyperského deníku Cyprus Mail: "Šance pro vyřešení jsou lepší, než kdy dříve - to ale neznamená, že jsou velké".
