Tým alpské republiky vypadá trochu jako reklama na úspěšnou integraci přistěhovalců. Více než polovina hráčů se buď narodila jinde, nebo je potomkem rodičů, kteří do Švýcarska přišli ze zemí zmítaných válkami či chudobou z Balkánu nebo Afriky.
Oba střelci z pondělního osmifinále s Francií - Mario Gavranović a Haris Seferović - mají kořeny v Bosně. Dlouholeté opory Granit Xhaka a Xherdan Shaqiri pocházejí z Kosova, Admir Mehmedi z albánské menšiny v Makedonii. Další hráči jsou nigerijského, súdánského nebo kamerunského původu.
Všechny ale spojuje helvetský kříž na červeno-bílém dresu země, která jim nebo jejich rodičům poskytla útočiště a druhou šanci v životě. Fotbalová reprezentace přitom kopíruje složení obyvatelstva: podle Federálního statistického úřadu mělo v roce 2019 zhruba 38 procent Švýcarů přistěhovalecký původ.
Deník Aktuálně.cz se spojil s kulturní antropoložkou Michaelou Mohylovou, která žije v Curychu a věnuje se tématu začleňování imigrantů do švýcarské společnosti. Podle ní je klíčem úspěchu i specifická historie země a fakt, že její obyvatelé tvoří čtyři jazykové skupiny (německou, francouzskou, italskou a rétorománskou).
Podle ní je Švýcarsko země založená na jazykové a kulturní různorodosti. "Výuka oficiálního jazyka kantonu, ve kterém migrant nebo migrantka žijí, je navíc často vedena v mateřském jazyce studentů, čímž se podstatně urychluje jejich integrační proces. Základem je školství, například v kantonu Curych existuje zastřešující program s názvem Integrace a vzdělávání. Klade důraz na vytvoření rovných příležitostí pro děti a mladistvé z rozdílných sociálních, jazykových a kulturních skupin," uvádí Mohylová.
Kuriózní událost
Složení švýcarské reprezentace také zavdává příležitost k různým vtipům na sociálních sítích. Například v únoru 2014 Švýcaři v referendu schválili návrh na omezení přistěhovalectví. Kdosi, kdo s návrhem nesouhlasil, vytvořil fotografii švýcarské reprezentační jedenáctky na trávníku a všechny hráče, kteří mají přistěhovalecký původ, nechal zmizet. Na trávníku tak zůstali z jedenácti jen tři. "Takto by vypadalo Švýcarsko bez imigrantů," přidal k tomu komentář.
Když vloni český premiér Andrej Babiš prohlásil, že kdyby měl kouzelnou hůlku Harryho Pottera, udělal by z Česka Švýcarsko, vzkázal mu jeden z uživatelů Twitteru: "Jen aby někteří lidé nebyli překvapení, kdyby u nás najednou bylo tolik migrantů a přistěhovalců jako ve Švýcarsku."
Někteří švýcarští fotbaloví reprezentanti mají dvojí občanství, a na minulém mistrovství Evropy v roce 2016 tak nastala kuriózní událost. Granit Xhaka nastoupil ve švýcarském dresu v zápase s Albánií proti svému bratrovi Taulantovi. Jejich matka seděla v hledišti v tričku speciálně vyrobeném jako kombinace švýcarského a albánského dresu.
Nelehká cesta k občanství
I současný trenér reprezentačního týmu Vladimir Petković se narodil v Sarajevu a má bosenské i švýcarské občanství. "Získání občanství ve Švýcarsku není jednoduché. Žadatelé musí splnit čekací dobu deseti let a dále splňovat lhůtu nepřetržitého pobytu v rámci jednoho kantonu, která se liší. Děti migrantů narozené ve Švýcarsku nedostávají občanství automaticky," vysvětluje Mohylová.
Diskusi na téma fotbal a švýcarská identita rozproudili v roce 2018 Granit Xhaka a Xherdan Shakiri. V zápase se Srbskem na světovém šampionátu v Rusku oslavovali góly tak, že rukama znázornili dvojhlavého orla, což je historický albánský znak. Čelili kritice, že se nechali příliš unést a že reprezentují Švýcarsko, nikoliv Kosovo nebo Albánii. Výhrady měl i trenér Petković, podle kterého se fotbal a politika nemají míchat.
Teď ale mají Xhaka, Shakiri, Petković a s nimi celé Švýcarsko příjemnější starost: jak porazit v pátečním čtvrtfinále Španělsko a dosáhnout tak největšího úspěchu v dějinách švýcarského fotbalu.
