Londýn - Nad britskými konzervativci se vznáší přízrak. V pravicovém křídle strany vyvolává zděšení, v tom pragmatickém jen bezradné krčení ramen.
Předseda liberálních demokratů Nick Clegg neslevil ani po dvou dnech vyjednávání s konzervativci ze svého požadavku prosadit změnu volebního systému. Vidina, že by si labouristický premiér Gordon Brown musel sbalit kufry a opustil Downing Street č. 10, je tak ještě vzdálenější než v pátek po poledni, kdy se stalo zřejmým, že Konzervativní strana nebude mít v Dolní sněmovně většinu.
Clegg po telefonickém rozhovoru s Brownem dokonce již netrvá na tom, že dohoda s labouristy je možná jen tehdy, když nepopulární premiér zmizí ze scény. Clegg se s Brownem v neděli osobně setkal, a to v době, kdy na jiném místě vládního komplexu budov v Londýně jednaly delegace liberálních demokratů a konzervativců.
Nedělní kolo rozhovorů mezi oběma stranami skončilo bez výsledku. Jeden z konzervativních vyjednavačů a stínový ministr zahraničí William Hague po jejich skončení prohlásil, že strany se opět sejdou během příštích 24 hodin, nyní však musí o dosavadním průběhu informovat svá stranická vedení.
Podle Haguea se obě strany shodují, že základem případné společné dohody o vládnutí musí být ekonomická stabilita a snížení deficitu. Pro liberály však zůstává klíčovou otázkou změna volebního systému.
Proti vidině jeho změny se v řadách konzervativců zvedla bouře odporu. Pro torye by to znamenalo podřezat si pod sebou větev. Již nikdy by totiž nebyli schopni vytvořit jednobarevnou vládu a museli by se spoléhat na povolební koalice.
Tak neúprosná je alespoň politická mapa Velké Británie, kde formace levého středu mají dlouhodobě většinu.
"Reformovat politický systém byl jedním z důvodů, proč jsem vstoupil do politiky," citoval dnes Clegga deník Independent. "Každý den kampaně jsem bojoval za lepší, otevřenější a trasparentnější politiku. Upřímně věřím, že je to v národním zájmu i v zájmu každého Brita."
Duhová koalice
Dohodu s konzervativci ale odmítá také řada liberálních demokratů. Pro ně je totiž přijatelnější duhová koalice s labouristy, severoirskými sociálními demokraty, zelenými a nezávislými poslanci.
Ve volbách získali liberální demokraté třiadvacet procent hlasů, v Dolní sněmovně budou ale mít jen devět procent mandátů.
Se změnou volebního systému souhlasí podle všeho i labouristé a Brown se v tomto ohledu vyjádřil již v pátek zcela jednoznačně.
Zapravdu mu dala i většina průzkumů uveřejněných v britských nedělnících. V tom, který si objednal Sunday Times, se vyslovilo 62 procent dotazovaných pro poměrný volební systém.
V rámci toho stávajícího získal v každém ze 650 okrsků poslanecký mandát kandidát, který obdržel nejvíce hlasů. A to aniž by ho v daném volebním obvodu muselo podpořit padesát procent těch, kdo se dostavili k urnám.
Duhová koalice vedená labouristy by měla v Dolní sněmovně 321 poslanců a musela by ji podpořit ještě nejméně velšská Plaid Cymru. Severoirská republikánská Sinn Féin totiž své legislativce do Londýna tradičně odmítá vysílat a vládní většina se tak snižuje ze 326 na 324 křesel.
Hledá se Brownův nástupce
I když ale Brown kufry zřejmě nebude muset balit hned, je více než jisté, že ho k tomu labouristé nakonec donutí sami. A to nejpozdějí 26. září, kdy se v Manchesteru koná výroční kongres Labour Party.
Nad tou se totiž vznáší také jeden přízrak. A ten se jmenuje předčasné volby.
S Brownem u kormidla by popularita labouristů zcela nepochybně dál klesala. A v případě, že vytvoří duhovou koalici podporovanou skotskými a velšskými nacionalisty, musí mít alespoň nějakou jistotu, že zemi nečekají na podzim nebo příští rok na jaře předčasné volby.
Hledají proto urychleně jeho nástupce.
Mohl by se jím stát čtyřiačtyřicetiletý ministr zahraničí David Miliband. Nebo o rok mladší ministr školství Ed Balls.
K předčasným volbám by Británie ale se vší pravděpodobností směřovala i v případě, že by se konzervativci dohodli s liberálními demokraty a David Cameron se stal premiérem.
Šéf toryů by zcela nepochybně nečekal, až Dolní sněmovna odhlasuje reformu volebního systému navrhovaného liberály. V okamžiku, kdy by průzkumy veřejného mínění naznačily možnost jednobarevné vlády konzervativců, by koalici s Cleggem rozpustil a požádal královnu, ať opět pozve Brity k volebním urnám.
