Nicolas Sarkozy
Současný ministr vnitra a předseda vládního Svazu pro lidové hnutí (UMP) patří mezi největší kandidáty na prezidentský post.
Ve francouzské pravici představuje nový styl - k tradičním hodnotám, jako je práce, rodina a zásluhy, přidává ekonomický liberalismus. Je zastáncem tvrdší politiky vůči přistěhovalcům a důraz klade na bezpečnost.
Syn Maďara a Francouzky - celým jménem Nicolas Paul Stéphane Sarközy de Nagy-Bosca - se narodil 28. ledna 1955 v Paříži.
V roce 1982 absolvoval práva, vystudoval i politologii a začal pracovat jako advokát.
Od roku 1973 byl členem Sdružení pro republiku (RPR). Ve vládě Edouarda Balladura byl zároveň ministrem rozpočtu a mluvčím vlády (1993 až 1995).
V polovině 90. let byl zvolen poslancem Národního shromáždění, v roce 1999 působil chvíli také jako člen Evropského parlamentu.
Sarkozy je podruhé ženatý a má tři syny.
ČTĚTE VÍCE
Segoléne Royalová
Marie-Ségolène Royalová se narodila 22. září 1953 v senegalském Dakaru.
Poslankyně, bývalá ministryně životního prostředí a členka levicové Socialistické strany byla ve stranických primárkách zvolena kandidátkou své strany v nadcházejících volbách.
V otázce Turecka by Royalová nechala rozhodnout voliče v referendu. USA považuje za jednoho z hlavních spojenců Francie, ale kritizuje koncept preventivní války.
V ekonomických otázkách, které jsou pro Francii nejožehavějším tématem, nemá příliš jasno. Popularitu ji tak dodává přesvědčení "o nezbytnosti "průvanu" v nejvyšších patrech politiky.
S partnerem François Hollandem, který je také členem Socialistické strany, vychovává tři děti.
ČTĚTE VÍCE
Francois Bayrou
François Bayrou, narozený 25. května 1951 v Bordères u Lourdes, vystudoval klasickou literaturu na univerzitě v Bordeaux a prestižní školu veřejné správy v Paříži.
Politicky se vypracoval v občansko-liberální straně unii pro francouzskou demokracii (UDF). Po úspěchu pravicových liberálů ve volbách povolal nový premiér Edouard Balladur Bayroua v roce 1993 do své vlády jako ministra "národního vzdělání". Zůstal ministrem i poté, co se v roce 1995 premiérem stal Alain Juppé, který resort ministerstva rozšířil o výzkum.
Od roku 1998 je předsedou UDF, v roce 1999 za ni kandidoval do Evropského parlamentu a stal se europoslancem. V roce 2002 kandidoval v lidových volbách francouzského prezidenta. V jejich prvním kole skončil jako čtvrtý s 6,8 %, za chiracem, Le Penem a Jospinem.
V témže roce došlo k rozdělení tehdejšího tzv. liberálního středu ve Francii, jehož část se přiklonila k Chiracově záměru silné pravicové strany, z kterého vznikla jeho UMP. Bayrou se rozhodl pro samostatnost v UDF. Složil svůj mandát evropského poslance, aby se mohl stát poslancem francouzského Národního shromážděnÍ.
Bayrou je odpůrcem přístupu Turecka k EU, a rozhodným zastáncem Evropské ústavy. Publikuje, vystupuje v mediích a ve veřejných diskuzích. Napsal několik politických i historických knih. Je ženatý, má šest dětí.
ČTĚTE VÍCE
Jean Marie Le Pen
Jean-Marie Le Pen se narodil 20.června 1928 v malé bretaňském přístavu La Trinité-sur -Mer. Studoval politologii a práva v Paříži. Jako voják se účastnil francouzských vojenských operací v Indočíně (1953), Suezu (1956) a v Alžírsku (1957).
V roce 1972 založil krajně pravicovou Národní frontu, která je od obecních voleb v roce 1983, jednou z nejvýznamnějších politických stran ve Francii.
Již pátá prezidentská kandidatura Jeana-Marie Le Pena bude pravděpodobně jeho poslední.
Na rozdíl od roku 2002, kdy postoupil do druhého kola, když obdržel více hlasů než favorizovaný socialista Lionel Jospin, letos se od něj větší úspěch neočekává.
Le Pen patří mezi výrazné odpůrce imigrace z neevropských zemí, požaduje obnovení trestu smrti, snížení daní a vystoupení Francie z Evropské unie.
V minulosti na sebe upoutal pozornost, když označil plynové komory za pouhý detail v dějinách celé 2. světové války.
Výrazně se též angažoval v kampani před referendem o Evropské ústavě, kterou Francouzi nakonec odmítli.
Jean-Marie Le Pen je podruhé ženatý, z prvního manželství má tři dcery. Nejmladší dcera, Marine Le Pen, je funkcionářkou Národní fronty.
ČTĚTE VÍCE
DALŠÍ KANDIDÁTI
-
Philippe de Villiers (Hnutí pro Francii)
-
Marie-George Buffetová (Francouzská komunistická strana)
-
Gérard Schivardi (Strana pracujících)
-
Dominique Voynetová (Strana Zelených)
-
Arlette Laguillerová (Dělnický boj)
-
Olivier Besancenot (Revoluční komunistická liga)
-
Frédéric Nihous (Strana lovců, rybolovu, přírody a tradic)
Do poslední chvíle trvá nejistota aktivisty boje proti globalizaci Josého Bového.
Ikona antiglobalistů: Budu prezidentem
Francouzské prezidentské volby slibují dramatickou podívanou. Navíc do nich chce promluvit ikona antiglobalizačního hnutí, mluvčí radikálních zemědělců José Bové.
