Brusel - Jednou rukou dává, druhou rukou bere. Levačka neví, co dělá pravačka. Takto by se dala podle evropského sdružení 1600 Nevládních neziskových organizací (NNO) CONCORD charakterizovat evropská politika vůči chudým rozvojovým zemím.
Zatímco oficiální rozvojová pomoc EU tahá pilou z jedné strany, jiné iniciativy přicházející z Bruselu či členských zemí sedmadvacítky tahají z druhé. Výsledkem je tak nekoherentní politika nemající jednoznačný cíl a škodící těm, kterým měla pomáhat. Kromě plýtvání finančními, lidskými a přírodními zdroji tím údajně EU riskuje rovněž ztrátu kredibility.
Problémem je podle CONCORDu nedostatečná koordinace mezi jednotlivými politickými oblastmi. Rozvojová politika je tak podkopávána politikou obchodní, klimatickou, finanční, migrační nebo zemědělskou.
Chybí tu koordinace
„Evropská unie nesleduje koherentní přístup. Zabývá se touhle oblastí, pak touhle a pak další, ale nesleduje, jakým způsobem se ostatní politiky promítají do té rozvojové," řekl Aktuálně.cz Romain Philippe z CONCORDu, který přípravu zprávy koordinoval. „Nejzajímavější zjištění, které jsme učinili, se týká finanční politiky, o které se v tomto ohledu příliš nemluví."
V tomto ohledu jde například o takzvané daňové ráje, které byly významným faktorem i při spuštění současné finanční krize. Na celém světě je jich okolo sedmdesátky, polovina z nich v Evropě (Andorra, San Marino, Kypr, Lichtenštejnsko aj.) nebo v evropských závislých územích (např. Turcs a Caicos, Kajmanské ostrovy, Nizozemské Antily).
Podle odhadů je do daňových rájů s jejich liberalizovanými finančními pravidly ročně nelegálně převeden odhadem jeden bilion dolarů z rozvojových zemí.
„Zahraniční společnosti, například v těžařství, se v chudých zemích vyhýbají placení daní, v čemž jim pomáhá jednak nedostatečné institucionální zázemí tam, jednak nedostatečná pravidla u nás v EU," říká Philippe. „Svádíme vše na korupci a špatné systémy v chudých zemích, jejich reforma však příliš nepomůže, když nepodnikneme nutné kroky i u nás."
Evropský hlad po surovinách
Jiným příkladem je dle zprávy obchodní politika. Kromě často diskutovaných evropských dotací místním zemědělcům, které netržně stlačují ceny evropských zemědělských produktů a vytěsňují tak z trhu farmáře a rolníky ze zemí, které si nemohou podobné finanční dotace dovolit, zpráva kritizuje i evropský koncept politiky pro získávání surovin z roku 2008.
Zatímco se totiž oficiální rozvojová politika EU zaměřuje na vytváření domácího trhu v chudých zemích, produkci výrobků s přidanou hodnotou a zvyšování kvalifikace obyvatel rozvojových států, Surovinová strategie EU naopak podporuje orientaci chudých zemí na export surovin a přírodních zdrojů, ze kterých budou produkovat dražší výrobky teprve státy Evropské unie.
Podle CONCORDu je pochopitelné, že se různé priority evropských zahraničních, obchodních, finančních, klimatických, zemědělských či jiných politik dostávají vzájemně do rozporu, problémem však je podle autorů skutečnost, že neexistují jasná pravidla, jak se v takovém případě chovat.
Neexistují pravidla
„Nejsou ustavena žádná jasná měřítka, která by umožňovala určit, zda tu dochází ke konfliktu zájmů a zda by měla některá jiná priorita (ekonomická či politická) převážit nad rozvojovými hledisky," píše se ve zprávě.
„Bez toho, abychom definovali indikátory odhadující dopad na rozvojovou politiku, bude těžké ukázat proti-rozvojový aspekt konkrétní politiky. A pokud nebude hierarchie hodnot jasně určena, ekonomické zájmy EU budou vítězit."
Podobně chybí i jasný institucionální postup, skrze který si mohou jednotlivé státy či zástupci občanské společnosti na protichůdnost různých politik stěžovat.
Evropská unie roku 2005 přišla s konceptem Politické koherence pro rozvoj (PCD), která se pokouší tyto věci koordinovat, podle autorů zprávy jde však o iniciativu, které se nedostává patřičné pozornosti ani v Bruselu ani v mnohých členských státech sedmadvacítky.
Koordinovat budeme méně
Příkladem tak může být revize konceptu, ke které došlo v září 2009. Místo dvanácti oblastí, ve kterých Evropská komise dosud sledovala koherenci rozvojové politiky, se tak bude od nynějška dít pouze u pěti (klimatické změny, ochrana patentů a intelektuálního bohatství pro rozvoj, potravinová bezpečnost, migrace, bezpečnost).
Vypadl tak obchod, životní prostředí a překvapivě i zemědělství, jež je ze strany chudých států považováno za hlavní překážku posunu ve vlekoucích se jednáních z Dohá na půdě Světové obchodní organizace (WTO), které mají za cíl celosvětově snížit obchodní bariéry a podpořit cirkulaci zboží.
Studie upozorňuje, že rozdíly panují i mezi politickými prohlášeními a skutečnou prosazovanou politikou. To je v poslední době vidět zejména na jednáních o klimatických změnách.
Zatímco veřejně se státy sedmadvacítky (i rozvinuté země) staví za to, aby zvýšení teplot nepřekročilo dva stupně Celsia oproti přediundustriální úrovni, učiněné závazky ohledně snížení emisí v EU i transferu zelených technologií do rozvojových států tomu neodpovídají.
