Koaliční strana Hlas v pátek ze svých řad vyhodila dva ze čtyř nespokojených poslanců. Koalici ve slovenském parlamentu tím pádem zbyla nejtěsnější možná většina. Je slovenská koalice na hranici rozpadu?
Hned po předčasných volbách v roce 2023 vznikla vládní koalice, která byla od začátku označována za křehkou. Měla dohromady 79 poslanců ze 150. Problematická byla hlavně proto, že se za Slovenskou národní stranu (SNS) do parlamentu dostali lidé, kteří se ocitli na kandidátce, i když nebyli členy strany. Od začátku se tedy spekulovalo, jestli si poslanecký klub udrží jednotu a zda se nerozpadne nebo nebude hlasovat odlišně, než by se očekávalo.
Do roka se tyto křehkosti opravdu začaly projevovat a první tři odstoupivší z poslaneckého klubu SNS většinu v parlamentu oslabili. Vládní koalici zbylo jen 76 poslanců, tedy nejmenší možná většina. Stačí, že je někdo v pracovní neschopnosti nebo nemůže přijít, a už se komplikuje jednání Národní rady. Už na konci roku 2024 to bylo politicky velmi nestabilní. Celé Slovensko žilo tím, zda vládní koalice ustojí vládnutí, nebo zda dojde ke změnám, nebo dokonce k předčasným volbám.
Pak následoval příslib od lídrů koalice, že se to během vánočních svátků uklidní a se začátkem nového roku spory zaniknou. Ale ještě se to zhoršilo. SNS si vztahy se třemi utečenci nevypořádala a i v další koaliční straně Hlas se situace zvrtla. Pokud bychom tedy nyní počítali poslance, kteří zůstali v rámci vládní koalice, tak je jich menšina. Vládní koalice by měla 74 hlasů, což není ani polovina.
Dá se odhadnout, jak bude koalice dál fungovat?
Dosavadní situace byla poměrně chaotická. Teď je ještě horší. Vyjádření předsedy Hlasu jsou zcela zmatená. Na jedné straně inicioval vyloučení zmíněných dvou poslanců. Na druhé straně hned další den dává do médií prohlášení, v němž je zve a nechává jim otevřené dveře, aby se vrátili zpět do strany. Je to nečitelné pro voliče i pro pozorovatele.
Pokud se bavíme o reálných scénářích, už před Vánocemi premiér začínal stupňovat nátlak na koaliční partnery. Říkal, že si musí situaci vyřešit v rámci svých poslaneckých klubů. Přidávají se i další důležití funkcionáři ze Směru, například místopředseda parlamentu, který říká, že koaliční partneři si musí ve svých poslaneckých klubech udělat pořádek. Jinak hrozí, že ho udělá premiér.
Co to znamená prakticky?
Naznačují, že samotný premiér může restrukturalizovat svůj kabinet. Je to jeden z požadavků vznesených od utečenců ze SNS. Pokud by premiér zasáhl a prezident s tím souhlasil, tak může některé koaliční straně resort odejmout a navrhnout na ministra kohokoliv, koho si usmyslí. To by mělo dopady na vnitrokoaliční dynamiku i stabilitu vládní koalice. Je to jeden z nátlaků, které se v rétorické rovině ve slovenské politice začínají využívat vedle hrozby předčasných voleb.
Opozice se snaží otevřít schůzi o vyslovení nedůvěry vládě. Může se jí to podařit?
Pokud narážíte na to, že dva koaliční poslanci byli vyloučeni ze strany Hlas a mohli by nyní hlasovat s opozicí, stále to není dostatečný počet k tomu, aby se podařilo vyslovit nedůvěru vládě. Ale pro vládní koalici bude ještě složitější vůbec otevřít schůzi. Pokud se bude opozice koordinovat, opět hrozí, že parlament nebude usnášeníschopný, protože pro zahájení schůze se nebude prezentovat dostatečný počet poslanců.
Znefunkční to Národní radu. Po čtyřech měsících nefunkčnosti má prezident právo ji rozpustit. Ale nepředpokládám, že by to nastalo. Pokud budou mít i vládní zákony problémy projít, myslím, že samotná vládní koalice se takový marasmus bude snažit vyřešit. Protože by jí uškodilo, kdyby byla frustrace a neschopnost prezentována jejím voličům. Předchozí vláda skončila právě kvůli tomu, že vnitřní koaliční spory vedly k její nefunkčnosti a strany dnešní koalice toho velmi využívaly při mobilizaci. Na tohle jsou jejich voliči citliví.
Vše se děje v době, kdy se na Slovensku konají protesty proti Ficově vládě. Minulý týden vyšlo do ulic 100 tisíc lidí po celé zemi. Jak velkou nespokojenost to ukazuje?
Protesty se konají už prakticky rok, byť nejsou úplně kontinuální. Začalo to nespokojeností s vládními kroky v oblasti kultury. Tomu ještě předcházely protesty, které se týkaly rekodifikace trestního zákoníku. Následně jsme měli politickou kauzu neboli hrozbu velké stávky lékařů, což je další v mozaice protestních hnutí.
Současné protesty jsou vysloveně namířené proti vládě a Robertu Ficovi kvůli zahraničněpolitickým otázkám. S tímto tématem premiér přišel během vánočních svátků a jistým způsobem mělo odpoutat pozornost od vnitrokoaličních problémů. Dobře se to ujalo a několik týdnů poutala pozornost právě zahraničněpolitická orientace Slovenska.
Vyprovokovalo to ale reakci, mobilizovanou ve formě protestů opozicí, přidala se i občanská společnost. Poslední početné protesty byly občanské, neorganizovala je opozice. Ve srovnání s nepokoji kvůli změnám v kultuře patří současné demonstrace mezi výraznější.
Protesty v roce 2018 po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky měly masivní celoslovenskou účast. Pokud jde o voliče, dnešní situace ve společnosti odráží stejnou polarizaci, jaká panuje na politické scéně. Jsou rozděleni do dvou táborů. Z politického hlediska jsou nejsilnějšími elementy Směr-SD a Progresivní Slovensko. Jejich podpora co do preferencí je téměř stejná. Segment reprezentující Progresivní Slovensko za poslední rok ale mírně narostl a doběhl velikostí Směr.
V roce 2018 se protesty staly pro Fica osudnými, i pod jejich vlivem podal demisi. Z toho, jak se nyní vyjadřuje vůči demonstracím, je tentokrát obezřetnější k nespokojenosti "ulice"?
Nastavil mírně odlišný přístup k demonstracím, což je vidět na posledních událostech, které hýbou Slovenskem. Snaží se o vytváření atmosféry ohrožení státního zřízení, respektive politického systému na Slovensku. Během schůze, na které se mu opozice snažila vyslovit nedůvěru, přišel premiér s tím, že disponuje zprávami od informačních služeb, které říkají, že na Slovensku dochází k ohrožení demokratického politického systému a ke státnímu převratu. To jsou vážná obvinění.
Celá vládní koalice i prezident tento narativ začali živit. Podíváme-li se do praktických důsledků, pokud by premiér chtěl, tak to může využít i proti protestům. A tady vidím rozdíl oproti protestům v roce 2018.
Také se tu pokouší mluvit o tom, že protesty měly být násilné. Někdo si tam údajně chystal dlažební kostky. Premiér, poučen vývojem, na to přistoupil. Vychází vstříc rétorice, která koresponduje s faktem, že na Slovensku máme poměrně silnou část společnosti věřící konspiračním teoriím. I těm o zapojení zahraničních agentů do protestů.
Výměnu premiéra koaliční strany nepřipustí
Nehrozí opakování roku 2018, kdy došlo až k demisi premiéra?
Je zde zásadní rozdíl ve složení současné koalice. V roce 2018 byla jedna ze stran, která tvořila vládní koalici, z opačného tábora. Koaliční strana Most-Híd sice ztratila svou kredibilitu během vládnutí s Robertem Ficem, ale v závěru i pod jejím tlakem došlo k výměně na postu premiéra. V dnešní době je to chybějící element. Předseda Hlasu nebo předseda SNS by k něčemu takovému zřejmě nepřistoupili.
Násilnosti na demonstracích ani pokusy o státní převrat se v reálu nepotvrdili, je to tak?
Dlažební kostky se zmiňovaly už v roce 2018. Nakonec se ale ukázalo, že šlo o fabulaci. Aktuálně je to zase živé téma. Komunikačně s tím politici vyšli ve velkém. Pokud se ale podíváme na závěry, ať už na konkrétní přijatá opatření Rady bezpečnosti, nebo na to, zda došlo k zatčením nebo obviněním, čili zda konaly složky, které by proti státnímu převratu v demokratické zemi měly zasáhnout, nic z toho se neděje. Politici vládní koalice tvrdí, že to je v procesu. A že to zatím ještě není v takovém stadiu, aby přistoupili ke konkrétním krokům. Protesty byly klidné, nedošlo tam k žádným provokacím. Hrozby se nenaplnily.
Do jaké míry nestabilita ve vládní koalici a demonstrace nahrají opozici?
Obecně jakékoli oslabování vládní koalice v takto polarizovaném politickém systému přihrává pozitivní body opozici. Ale minimálně na Slovensku to nefunguje tak, že by opozice měla automaticky vyhráno. Pokud by nyní byly předčasné volby, tak nemůžeme s jistotou říci, že by došlo k výměně vládnoucích stran. Pokud by volby dopadly podle průzkumů, jedna i druhá strana by měly problém sestavit funkční vládu. Zavání to politickým patem. Samozřejmě to všechno za předpokladu, že samotná kampaň by nic nezměnila.
Na Slovensku se i v posledních týdnech do voleb může udát hodně a může se změnit politická situace. Několikrát došlo k tomu, že se součástí vlády staly dokonce i strany, které byly zcela nové a dříve se s nimi nepočítalo jako s klíčovými hráči. Pokud by došlo k předčasným volbám, na konečný výsledek by mohlo mít vliv zklamání z toho, že jsou již druhé v pořadí. Zřejmě by to znechutilo voliče současné vlády a část by se mohla rozhodnout nejít volit.
