Praha – Nespokojení Poláci se scházejí v ulicích na protivládních demonstracích, hovoří o ohrožení demokracie a svobody. Některé kroky vlády konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) se nelíbí Evropské komisi, která vyšetřuje "stav demokracie vlády zákona“ v Polsku.
Na vládu premiérky Beaty Szydlové se snáší kritika například za to, že se vyměnila vedení veřejnoprávní televize a rozhlasu nebo že chce ovládat ústavní soud.
Bývalý šéfredaktor deníku Rzeczpospolita a konzervativní intelektuál Pawel Lisicki v rozhovoru pro Aktuálně.cz vládu a předsedu PiS Jaroslawa Kaczyńského obhajuje. V Polsku podle něj není ohrožena svoboda slova a nikdo není diskriminován.
Politický komentátor, esejista a filozof nyní vede týdeník Do Rzeczy. Do Prahy přijel u příležitosti českého vydání jeho knihy Islám a sebedestrukce Západu.
A.cz: Je Polsko extrémně rozdělené, nejvíce za - řekněme - několik desetiletí?
Rozdělení začalo rokem 2005. Měli jsme dvoje volby. V parlamentních volbách zvítězila strana Právo a spravedlnost, v prezidentských její kandidát Lech Kaczyński. Občanská platforma šla do opozice.
V letech 2005 až 2007 opozice zorganizovala demonstrace proti Právu a spravedlnosti. V roce 2007 Občanská platforma vyhrála parlamentní volby. Začal konflikt mezi ní a prezidentem Lechem Kaczyńským. Byly to tři roky sporů a konfliktů.
Pak přišla tragédie ve Smolensku v roce 2010, a pokud bych měl říci, kdy se prohloubilo to politické rozdělení Poláků, tak to bylo tehdy. Část Práva a spravedlnosti a voličů strany byla toho názoru, že vláda se nějakým způsobem podílela na pádu letadla. Že to bylo něco víc než jen nehoda.
Teď, když vládne zase Právo a spravedlnost, jsme svědky jen dalšího dějství v tomto vnitropolském konfliktu. Ale to je demokracie. Máme různé politické strany, které zkrátka vyjadřují existující rozdíly v polské společnosti. Poláci jsou více rozděleni než jiné národy v Evropě. Ve smyslu identity, kulturních hodnot a tak dále.
A.cz: Kritici kabinetu Práva a spravedlnosti ale hovoří o ohrožení demokracie…
Snaží se stavět na takové rétorice. Je to způsob, jak mobilizovat lidi na svoji podporu. Ale nevidím k takovým obavám žádný důvod.
Co to znamená ohrožení demokracie? Musíte se podívat na fakta. Svoboda médií, svoboda shromažďování, svoboda demonstrování – všechno existuje. Největší deník s největším nákladem je Gazeta Wyborcza, která je velmi silně protivládní. Nikdo se jim nesnaží nic vnucovat, nikdo je neomezuje. Nejsledovanější soukromá televize TVN také není na straně vlády.
A.cz: Známý historik Norman Davies, který se ve svých dílech věnuje Polsku a východní Evropě obecně, Jaroslava Kaczyńského a vládu Práva a spravedlnosti ostře kritizuje. V souvislosti s Kaczyńským používá výrazy jako "bolševik" nebo "paranoidní". Nemá pravdu?
Norman Davies říká, že se chová jako bolševik. Jiní tvrdí, že má diktátorské sklony. Podle mne je to zklamání. Očekával bych od tak slovutného historika, který zná tak dobře dějiny východní Evropy, že bude opatrně volit některá slova.
Kde jsou jaké důkazy toho, že se Kaczyński chová jako bolševik? Pronásleduje lidi? Vytváří nějakou tajnou policii, která omezuje odlišné názory? Obávám se, že někteří lidé jsou, řekl bych, až posedlí obrazem Kaczyńského, který nemá moc společného se skutečností.
A.cz: Nejde ale jen o Kaczyńského. Jsou spory o ústavní soud. O změny ve státní televizi a rozhlasu, kde nová vláda vyměnila vedení…
Je ironií, že kauza ústavního soudu začala, když před několika měsíci přijel do Polska místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Byl velmi aktivní v diskusi ohledně soudu.
Timmermans sám je z Nizozemska, kde ústavní soud neexistuje. A platí tam zákon, že soudci nesmějí nijak zohledňovat žádné politické zájmy. Tak proč se pan Timmermans snaží dávat do souvislosti ústavní soud a demokracii? To nemá nic společného s demokracií, lidskými právy nebo občanskými svobodami.
Velká Británie také nemá žádný ústavní soud, Lucembursko ho zrušilo.
Problém by byl, kdyby nějaká strana chtěla omezit práva určité skupiny občanů. To se ale v Polsku neděje. Rozdíl proti minulosti je pouze ten, že poprvé od roku 1989 má jedna strana většinu v obou komorách parlamentu a zároveň je její kandidát prezidentem. Žádna strana dosud neměla takovou moc, jenže co je špatného na tom, vyhrát jasně volby?
Konfrontace ohledně ústavního soudu je komplikovaná záležitost a obě strany mají své argumenty. Ale tato diskuse nijak neohrožuje demokracii nebo demokratické hodnoty.
A.cz: Nevidíte tedy žádnou chybu na straně polské vlády?
Pokud bych měl něco označit za chybu, pak to, že někteří vládní politici neodhadli reakce na své kroky a výroky. Mohli opatrněji volit jazyk.
Lidé si zapamatují určitá slova a podle nich si pak vytvářejí o zemi, kde zazněla, povědomí. Jaroslaw Kaczyński nebo ministr zahraničních věcí Witold Waszczykowski jsou známí tím, že používají velmi ostrý, radikální slovník.
Bylí zvyklí takto hovořit, když byli v opozici, ale možná si pozdě uvědomili, že nyní jsou součástí vládní strany. U zahraničních pozorovatelů to vyvolává dojem, že se v Polsku děje něco mimořádného, divného.
Ale podívejte se třeba na tohle: Před několika dny Právo a spravedlnost oznámila, že bude podporovat kandidaturu Donalda Tuska – tedy bývalého premiéra a představitele opoziční Občanské platformy – na další období ve funkci předsedy Rady Evropské unie. To je výraz racionální politiky.
A.cz: Bude polarizace polské politické scény a vůbec Poláků pokračovat, nebo se země postupně zklidní?
Je obtížné si představit, že se situace zklidní. Rozdíly v polské společnosti jsou, řekl bych, skutečné. Nejde jen o spory politiků. Jsou i rozdíly ve vnímání identity. Poláci jsou hluboce rozděleni ve vztahu k tradicím, k úloze a roli církve. V názorech na to, jak má stát vypadat. Polská politika je výrazem těchto rozdílů. Proto si nemyslím, že se situace uklidní.
Ale co se týká konkrétního sporu o fungování ústavního soudu, tam jde i o personální spory. Prezidentovi soudu Andrzeji Rzeplińskému skončí letos v prosinci mandát a myslím si, že jeho nástupce bude více přístupný dialogu. Tento konflikt se může zmírnit.
