Podívejte se: Hornické městečko Potosí v Bolívii se rozzářilo barvami

Prohlédnout si 22 fotografií

Potosí je se svou průměrnou nadmořskou výškou 4067 metrů druhým nejvýše položeným městem světa (po peruánském Cerro de Pasco v 4338 metrech). Některé doly se staly turistickou atrakcí.

Pohled z Potosí na majestátní Cerro Rico (4782 metrů). Je možné, že by si tento prodolovaný kopec skutečně vyžádal 8 milionů indiánských životů?

Fascinující i děsivé jsou podmínky, ve kterých horníci pracují, i dnes. Jsou totiž podobné jako za časů španělské nadvlády. Na rozdíl od té doby ale horníci nyní své povolávání vykonávají dobrovolně. Na snímku je zachycena instalace v muzeu v Cerro Rico, Potosí. V sedmnácti místnostech je zmapován vývoj místního hornictví. Většina zdejších horníků však stále pracuje kladivy, a nikoli sbíječkou.

V dolech pracuje jedenáct tisíc horníků a okolo dvou tisíc dětí ve věku od 12 do 16 let. Ti nemají takovou fyzickou sílu, a tak v dolech fungují jako pomocníci a příležitostní průvodci. Horníci se v průměru dožívají 40 let, umírají na silikózu způsobenou vdechováním částeček obsahujících oxid křemičitý.

Foto: Reuters

Reuters, Lucie Kalivodová

4. 3. 2010 11:20

Slavné hornické městečko Potosí bylo založeno na nehostinném místě vysoko na bolivijském Altiplanu z jediného důvodu. Ukázalo se, že zdejší hora Cerro de Potosí ukrývá velké množství stříbra. Kvůli tomu se jí také začalo přezdívat Cerro Rico, což znamená Bohatý vrch. Díky stříbrným dolům se stalo Potosí jedním z nejbohatších a největších měst nejen v Latinské Americe, ale vůbec. Na konci sedmnáctého století zde žilo okolo 200 tisíc lidí. Za toto bohatství však zaplatily svými životy miliony indiánských i černošských horníků, kteří tu byli nuceni pracovat v nelidských podmínkách dolů ve výšce přes 4500 m n. m. Právě ve zdejších dolech zřejmě vznikl zvyk žvýkat koku. Dostávali ji jako povzbuzovadlo otroci, kteří se po několik měsíců nedostali vůbec na sluneční světlo.

Prohlédnout si 22 fotografií